Texty: KOTISOVÁ, Majka: O ZLATÝ ČLUNEK MĚSTA TANVALDU, AS 2005, č. 3

O ZLATÝ ČLUNEK MĚSTA TANVALDU

XVII. ročník Krajské divadelní přehlídky dospělých hrajících dětem proběhl v Tanvaldě 22. a 23. dubna 2005. Lektorský sbor pracoval v sestavě Marie Kotisová, Jana Švecová a Štefan Pustai. Vedle toho zde pracovala pětičlenná dětská porota (děti ve věku od 11 do 15 let).
Přehlídku zahájil DS J.K. Tyl Lomnice nad Popelkou inscenací Pohádky z Krakonošovy zahrádky od Jiřího Tibitanzla. Lomnický soubor je činorodý a má ve svých řadách šikovné herce. Avšak to samo o sobě pro zdařilé představení nestačí. Zvolený text je mnohomluvný, chybí v něm výrazné dramatické situace, a vlastně se ani netrápí s motivacemi pro jednání postav. Tak se stalo, že ve výkladu všech tří pohádek byly příběhy převážně vysvětlovány, a ne zprostředkovány jednáním. V inscenaci pak nebylo zřejmé postavení dobra a zla, které do příběhu hry a tím i do života kolem nás vstupuje přes ústřední postavy Káči a Honzy. Problematické situace, do kterých se hrdina Honza dostává, jejich řešení, a dále pak reflexe Káči jako jeho partnerky, zůstávají nedořešeny. Také pohádková kouzla, jako je proměna peněz v písek, neviditelný provaz, magický proutek a další by si jistě zasloužily větší divadelní přesnost a značnou dávku tajemnosti. Hudební složka inscenace byla rovněž velmi problematická. Nejenže děj nikam neposouvala, ale naopak se jevila jako prvek zcela nesourodý. Snad se Lomničákům příště zablýskne na lepší časy.
DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou přivezl na přehlídku Hrátky s čertem od Jana Drdy. Tato komedie byla napsána ve čtyřicátých letech minulého století. Autorovi v ní, mimo jiné, šlo i o udržení a obnovu českého jazyka. Její jinotajné poselství o vítězství vojenského vysloužilce Martina Kabáta nad pekelnými mocnostmi bylo inspirováno protektorátním ovzduším. Zároveň text mluví o tom, že v těžkých časech se smazávají společenské rozdíly mezi lidmi, princezna Dišperanda i prostá Káča mají stejné lidské cítění, stejná přání i tužby. Tato alegorická pohádka-nepohádka je vlastně podobenstvím pro dospělé. Inscenátoři se tedy nutně dostávají do problematické situace ve snaze přiblížit příběh nižší věkové kategorii. Musejí řešit, kterak zprostředkovat téma směřující k dospělým, a současně zaujmout děti tak, aby se v příběhu neztratily, a navíc jim nabídnout napětí a zajímavost. Divadelní soubor Krakonoš z Vysokého oplývá zkušenými, jevištěm protřelými hráči, a tak není divu, že režisér Jiří Pošepný vsadil na herecký projev, a to zejména ve verbální rovině. Nutno přiznat, že se mu to velmi vyplatilo. Slovní jednání strhuje na sebe pozornost diváků velkých i malých nejen samo o sobě, ale i v oblouku příběhu. K divadelnímu zážitku přispívá i jednoduše řešená scéna, která dovede nabídnout patřičné prostředí, nemá nadbytečných dekorací, a díky variabilním výkrytům se může rychle proměňovat. Na takto připravené scéně jsme byli svědky procesu, kdy z motivů a jejich naplňovaní postavami, včetně překonávání překážek, vznikaly vztahy a následně téma. Rovněž kostýmy dobře dokreslovaly charaktery postav. Bylo by snad jen třeba více zvýraznit strukturu inscenace, aby ani v tempu, ani v rytmu, neplynula po stále stejné poklidné hladině. Přesto platí, že jsme se skrze Hrátky s čertem vysockých potkali v Tanvaldě s pohádkou ve své podstatě. Dětská porota přijala představení s nadšením a cenila je nevýše z celé přehlídky.
Jadrný divadelní dialog a pohádkové motivy nabídl Jan Drda i v další komedii Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert, se kterou se představil domácí soubor E.F. Burian Tanvald. Hra byla rovněž určena spíše pro dospělé než pro děti. Autor si v ní vyřizuje svoje účty s byrokracií a mocenským bojem. To je jedno téma hry. Druhým tématem je polidštění čerta Trepifajksla vztahem s kořenářkou Plajznerkou a třetí je téma lásky, která překonává i pekelné nástrahy. Snad proto je text stále aktuální a atraktivní, a to i přesto, že od jeho vzniku uplynulo téměř padesát let. Situace jsou však přehlcené slovy a slovními ornamenty, které zejména při inscenování pro děti nestačí publikum dobře vnímat. Razantní škrty jsou tedy nutné. Režisér Vlastimil Hvozda si tento problém uvědomil a pokusil se text krátit a odlehčit. Příliš neuváženě však vyškrtl celý první obraz, který se odehrává v pekle, a kde se dovídáme, že právě Dalskabáty již dlouhou dobu unikaly pekelným nástrahám, a je nutno tuto chybu napravit. Odtud se odvíjí pekelný podvod. Je rozhodnuto, že šéf pekelného ústavu pro experimentální psychologii, PhDr. Ichthuriel, nastoupí v Dalskabátech na místo zemřelého kněze, aby mohl lidi ovlivňovat a svádět je nenápadně ke hříchu. Chybí-li tedy tento první obraz, již se nikdy nedozvíme, proč a jak se ocitl pekelník na dalskabátské faře. Tento dramaturgický omyl způsobil, že nezasvěcený divák se v inscenaci velmi těžko orientoval a celé první téma hry mu nebylo zprostředkováno. Závěrem chci podotknout, že Dalskabáty byly uvedeny v předpremiéře, což znamená, že se poprvé potkaly s divákem.
DS Vojan Hrádek nad Nisou přivezl pohádku Jak se kradou princezny autorské dvojice S. Oubram,V. Novák. Samotný soubor se při povídání s porotou jevil jako uskupení velice příjemných a vstřícných lidí. Inscenace však ztroskotala na textu, o kterém věru nemá žádnou cenu dále psát, neboť tvůrci sami vyznali, že se sice pokusili text upravit, ale zjistili, že je úplně jedno, co a kde škrtnou. Že soubor z Hrádku přece jen umí myslet divadelně, dokázal scénografickým řešením, které jediné neslo nějaký smysl. Doufejme, že tahle zkušenost povede k tomu, že podobný omyl nebudou v Hrádku opakovat.
Stejně jako léta minulá byl i tento ročník tanvaldské přehlídky pod záštitou Městského úřadu příjemným setkáním divadelníků Jizerské oblasti. O všechny, to jest soubory, diváky i lektory se pečlivě staral místní divadelní soubor Burian. ZLATÝ ČLUNEK MĚSTA TANVALDU odcestoval do Vysokého nad Jizerou. DS Krakonoš a jeho Hrátky s čertem, doporučila porota na Rakovnickou POPELKU. Zdá se, že přehlídka má našlápnuto do lepších časů.
Majka Kotisová