Texty: Opatovice nad Labem, Vyhoďme ho z hnízda ven - 2005; Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou - 2007;

EXNAROVÁ, Alena: Miletínské divadelní jaro 2005. AS 2005, č. 3.

Divadelní soubor SNOOP Opatovice nad Labem si vybral k nastudování ne právě jednoduchou předlohu podle románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z hnízda. Dobrým základem pro úspěšnou inscenaci bylo odpovídající typové obsazení postav a zjednodušení jejich charakteristiky tak, aby je jejich představitelé bez větších problémů uhráli. Na tomto základě a v odpovídajícím scénografickém řešení prostoru pak režisérka Věra Pečenková budovala vztahy a situace. Mohla se přitom opřít především o výborný herecký výkon Aleše Dvořáka, představitele hlavní postavy McMurphyho. V miletínském představení fungovala silněji linie vztahu McMurphyho a náčelníka Bromdena vrcholící jeho útěkem v závěru hry, než ústřední linie vzájemného boje McMurphyho a sestry Ratcheldové. V roli sestry byla nucena zaskočit sama režisérka a i když se s těžkým úkolem vyrovnala se ctí, přece jen byla méně výrazná než její protivník. Přesto lze konstatovat, že jde o inscenaci výraznou, vybudovanou a kompaktní. (Nominace na Krakonošův divadelní podzim.)

Vyhoďme ho z hnízda
DS SNOOP Občanské besedy v Opatovicích nad Labem
Premiéra 21. 5. 2004, režie Věra Pečenková.
"Hraní a hraní si" o kterém píše režisérka Věra Pečenková ve 38. čísle Hromady se stalo skutkem, když jmenovaná inscenace, o jejíž přípravách se v článku psalo, měla svou premiéru 21. 5. a hrála po tři dny za sebou ve Společenském domě v Opatovicích. Byli jsme s B. Lelkem na třetím představení této hry v neděli 23. května. A nutno předeslat, že mělo velký úspěch u diváků. Potlesk byl silný a nepředstíraný.
Vyhoďme ho z hnízda je uvedena jako dramatizace na motivy knížky Vyhoďte ho z kola ven. Je to dramatický příběh z prostředí psychiatrické léčebny, ve kterém se střetávají dvě osobnosti působící proti sobě. Nově příchozí pacient McMurphy, který chce změnit apatické a ustrašené jednání stávajících pacientů, tu stojí proti vrchní sestře, která zde uplatňuje svoje mocenské, nemorální zájmy na úkor lidského způsobu léčby, přes nevýrazný odpor ošetřujícího lékaře. Všechen personál je v jejích rukou a vše se děje na její rozkaz. Její metody jsou násilné, zkrušují pacienty a ten kdo se vymyká, či nepodvolí, musí postoupit trest nejvyšší. Je zbaven části mozku a stává se naprosto poddajným "kusem hadru". Jediný McMurphy se pouští do boje se sestrou, ale i on nakonec prohrává. Je operován. Od potupného dalšího živoření po operaci ho osvobodí náčelník Bromden, když ho polštářem udusí a sám uniká oknem. Hra je o nezdolné chuti k životu, o síle přátelství, o vděčnosti na jedné straně a o arogantní moci a její nemorálnosti, na straně druhé.
Soubor se s náročnou předlohou vyrovnal po svém, s velkým zaujetím a v rámci hereckých možností jednotlivých členů souboru. Příběh byl přehledný a probíhal plynule na simultánním jevišti, ve společenské místnosti, ve které se všichni účastníci setkávají. V provedení souboru dominují na jevišti tři hlavní postavy. - Murphy (Aleš Dvořák), který naplňuje jeviště silou své osobnosti a nepolevující bojovností. S nezdolným optimismem a smíchem řeší situace na jevišti. - Hlavní sestra Ratchedová (Yveta Pokorná) je ve svém projevu umírněná a proti Murhpymu zůstává poněkud v pozadí. Prosazuje se svou klidnou důsledností. K dramatičnosti jednání a k většímu napětí, které by mělo vzniknout z jejich vztahu a vzájemných střetů tím mnoho nepřispívá. Méně se tak projevuje ve své nelítostné podobě. I když hrůzný symbol její činnosti, "bezprizorný" pacient po prodělané operaci, svou občasnou přítomností na jevišti upozorňuje na to, kam až je sestra schopna ve své touze po moci zajít. - Poslední z této trojice je mlčenlivý indián Bromden (Jiří Macháček), předstírající hluchoněmost. Upozorňuje na sebe ve chvílích, kdy v myšlenkách (přes zvukový záznam) rozmlouvá se svým otcem, kdy poprvé promluví, i tím, jak jedná v závěrečné dramatické scéně. Od něho se přes záznam v podstatě dovídáme o tom, co všechno nemorálního se v léčebně děje. Mezi ním a Murphym se vyvine silný přátelský vztah, který indiána osvobozuje a dodává mu odvahu k útěku z léčebny. A paradoxně i odvahu k tomu, aby ve jménu tohoto přátelství ukončil trápení operovanému Murphymu. - Ostatní vedlejší postavy (pacienti, ošetřovatelé, doktor) doplňují jednání hlavních aktérů a vytvářejí prostředí ve kterém se hra odehrává.
Vtipné je řešení scény i aranžmá některých situací (např. promluvy indiánovy, elektrické šoky Murphymu).
Je to i v provedení souboru silný příběh, který vedl ruku režisérky Věry Pečenkové, aby vznikla přehledná a se zaujetím odehraná inscenace. A to i přesto, že má ještě rezervy v hereckém jednání některých postav, ve vztazích i ve větším využití dramatických situací. I přes tyto výhrady si soubor zasluhuje obdiv za zaujetí, se kterým přistoupil k tak náročné předloze i nad tím, jak se úkolu zhostil.
Jan Merta

Při závěrečné děkovačce soubor ze svého výtěžku věnoval 1.000.- Kč Sdružení APLA, které pomáhá dětem nemocným autismem. Převzala je přítomná zástupkyně Sdružení.
Kontakt: Aleš Dvořák, tel. 721 838 378


EXNAROVÁ, Alena: MILETÍNSKÉ DIVADELNÍ JARO 2007. Divadelní HROMADA IL. jaro 2007, s. 42-44.

DS SNOOP Opatovice nad Labem se s inscenací hry Samuela Königgratze Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou aneb Modrým andělům v režii Aleše Dvořáka ucházel o postup na KDP na přehlídce v Brněnci a tak v Miletíně vystoupil mimosoutěžně. Text předlohy interpretovali opatovičtí v autentické, civilní rovině, ale hlubší rovinu životního běhu plnou absurdit a propletených vztahů už se tak docela postihnout nepodařilo a všechno běželo poněkud v jedné rovině. Čestným uznáním jsme ocenili Jiřího Macháčka za postavu přednosty a Ivo Kunsta za postavu výpravčího Petra Dvořáka.