Texty: EXNAROVÁ, Alena: Miletínské divadelní jaro 2005. AS 2005, č. 3

MILETÍNSKÉ DIVADELNÍ JARO 2005

Východočeská přehlídka venkovských divadelních souborů se konala v Miletíně již potřetí, tentokrát od 21. do 24. dubna.
Viděli jsme celkem devět představení a z toho celkem pět inscenací původních textů či dramatizací, což je skutečnost, která na krajských přehlídkách divadel venkovského typu nebývá právě obvyklá. Vůbec byla celková úroveň přehlídky velmi slušná a až na jednu výjimku bylo každé představení něčím zajímavé a bylo o čem hovořit.
Přehlídku zahájil domácí DS Erben Miletín s inscenací hry Karla Baláka Anton, nezlob! v režii Vlastimila Čaňka. Tuto v podstatě anekdotu (se třemi šťastnými páry na konci) inscenoval režisér přehledně, s vybudovanými situacemi a výraznými hereckými typy.
Divadelní soubor Zdobničan Vamberk nastudoval hru člena souboru Petra Župy O bezhlavém templáři v režii Pavly Nekvindové. Základem byla opakovaná teze, že „štěstí přeje připraveným“, ale jinak předloha i sama inscenace trpí některými nelogičnostmi ve vedení příběhu i jeho žánrovém ukotvení.
Inscenace na motivy hry Thorntona Wildera Vánoce v jednom domě v provedení Chvaletického divadla Jen tak byla rozhodně zajímavým pokusem o postižení koloběhu života, jeho stereotypů a proměn.
Divadelní soubor J.K. Tyl Meziměstí přivezl do Miletína inscenaci hry Jaroslava Vostrého Tři v tom v režii Bronislavy Machové. Viděli jsme bohatě strukturované a temperamentní představení, s řadou slušných hereckých výkonů. Ale trochu jsme litovali, že živočišnou komediálnost nahradili místy až hrubozrnnou komikou a že se tak občas vzájemně herecky válcovali, místo aby hráli ve vztahu a situaci.
Ďyvadlo Neklid Voletiny se představilo s inscenací hry svého režiséra Petra Vanžury Obraz na sekeru, která v lecčems připomíná anglické konverzační komedie meziválečného období (například Noëla Cowarda). Z žánrové neujasněnosti ale vyplývalo i neurčité herectví, a celek tak působil poněkud bezkrevně.
Pro Divadelní soubor Dolany zdramatizoval Antonín Fendrych pohádku Jana Drdy Jak princezna hádala, až prohádala a soubor ji uvedl pod názvem O jednom hádavém království v režii Věry Nepokojové. Inscenaci poznamenala neznalost základů divadelní práce.
K realizaci inscenace Smrtí to nekončí se Divadelní soubor DOVEDA Sloupnice spojil s hudební skupinou Ponny Expres. Na počátku všeho bylo téma a výběr písniček z oblasti country. Pak vznikl spojovací původní text napsaný Kryštofem Ungrádem a byl přehodnocen výběr písniček. Výsledkem je příjemný „countryový písničkál“ z prostředí divokého západu. V režii Markéty Světlíkové jsme viděli řadu zajímavých postav (pánská část souboru byla výraznější) a situací, někdy výrazně parodických, jindy vážných, a tak jsme si kladli otázku, zda ty vážné situace nemají být výraznější, aby docházelo k žádoucímu kontrastu a parodická linie byla udržena. Především díky Ponny Expresu je výborná hudební složka inscenace (trochu distonace jsme některým herečkám odpustili). A příjemný je celkový projev všech aktérů – jdou za sebe, mají smysl pro humor a hrají s viditelnou chutí, kterou dokázali přenést do hlediště (1. doporučení na Krakonošův divadelní podzim).
Divadelní soubor SNOOP Opatovice nad Labem si vybral k nastudování ne právě jednoduchou předlohu podle románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z hnízda. Dobrým základem pro úspěšnou inscenaci bylo odpovídající typové obsazení postav a zjednodušení jejich charakteristiky tak, aby je jejich představitelé bez větších problémů uhráli. Na tomto základě a v odpovídajícím scénografickém řešení prostoru pak režisérka Věra Pečenková budovala vztahy a situace. Mohla se přitom opřít především o výborný herecký výkon Aleše Dvořáka, představitele hlavní postavy McMurphyho. V miletínském představení fungovala silněji linie vztahu McMurphyho a náčelníka Bromdena vrcholící jeho útěkem v závěru hry, než ústřední linie vzájemného boje McMurphyho a sestry Ratcheldové. V roli sestry byla nucena zaskočit sama režisérka a i když se s těžkým úkolem vyrovnala se ctí, přece jen byla méně výrazná než její protivník. Přesto lze konstatovat, že jde o inscenaci výraznou, vybudovanou a kompaktní. (Nominace na Krakonošův divadelní podzim.)
Divadelní spolek Krakonoš Vysoké nad Jizerou uzavřel přehlídku starší inscenací původní hry Petra Pýchy Republiku za koně a fotbal aneb Obrázky z dějin národa Havlase Pavlaty, s níž se představil už před dvěma lety na Divadelní Třebíči. Pýchův šikovně napsaný text čerpá z místních pověstí a samotná inscenace je zakotvena v prostředí, z něhož vychází. Kloubí tak v sobě autorského kabaretního ducha cimrmanovského ražení s principy sousedského lidového divadla, což dává celku jistý půvab a přináší jeho ozvláštnění. Způsob využívající prvků lidového herectví je vysockým hercům vlastní, neboť vychází ze zdejších kořenů. Především pánská část souboru byla přesná v mírném nadhledu a traktování jednotlivých figur, jakoby je představovali staří ochotníci. Inscenace má styl a řád a pobaví řadou situací, ale působí trochu zdlouhavě. Především v první polovině chybí opakovaným situacím v chalupách gradace a jeví se tak poněkud jednotvárně. Tento problém se objevil už před dvěma lety při představení vysockých na Divadelní Třebíči, i když představení bylo tehdy ucelenější než v Miletíně. Přesto šlo i zde o příjemnou podívanou, která, i když je přesně zakotvena v prostředí z něhož pochází, rozhodně přesahuje lokální význam a stala se tak důstojným zakončením Miletínského divadelního jara (2. doporučení na Krakonošův divadelní podzim).
Po loňském úspěšném semináři o jevištní situaci, který byl součástí programu přehlídky, si jeho účastníci vyžádali pokračování, a tak letos navázal, opět pod vedením profesora Císaře a Saši Gregara, seminář na téma „Není malých rolí“, v němž se tentokrát frekventanti učili, jak pracovat s komparsem. Opět se tak dělo na vybrané situaci z Našich furiantů přímo na jevišti Sousedského domu, k spokojenosti všech zúčastněných.
Co dodat závěrem? Snad jen tolik, že o dobré úrovni přehlídky svědčí nemalý počet čestných uznání (12) a cen (15), které odborná porota (prof. Jan Císař, prof. František Laurin, Jaromír Vosecký a Alena Exnarová) udělila. A také skutečnost, že kromě přímé nominace navrhla další dva soubory do širšího výběru na Krakonošův divadelní podzim.
Alena Exnarová