Texty: AS 2004, č. 3, s. 53. Daniela Weissová.

V HAVLÍČKOVÉ BRODĚ ČTYŘI ZE DVANÁCTI
13. ročník regionální postupové přehlídky inscenací pro děti a mládež
8. - 9.5.2004

Přehlídka v Havlíčkově Brodě v podstatě začala už v pondělí 3.5. vernisáží výstavy dětských výtvarných prací Moje nejmilejší pohádková postava. Byla instalována v předsálí i ve velkém sále a skutečně se bylo nač dívat. Současně s výstavou proběhla i prodejní akce Stonožka na vlastních nohách. Výtěžek z prodaných dětských obrázků jde ve prospěch dětí v těžké životní situaci. Během přehlídky se za obrázky podařilo získat 13.000,-Kč.
Přehlídky se zúčastnilo dvanáct inscenací, ale pouze čtyři soutěžily o postup na rakovnickou Popelku.
DS Dolany / Jan Švestka: Mluvící prsten
Dolanští zvolili text vydaný v Dilii a mírně jej upravili. Škoda, že jen mírně, protože v textu je řada nesrovnalostí a zmatečných informací, které s následujícím dějem vůbec nesouvisí, a tak jen zbytečně matou.
Příběh začíná osvobozením přepadeného kupce dvěma mládenci. Za odměnu dostanou kouzelnou píšťalku a mluvící prsten. Dojdou na zámek, kde se pokusí zabavit rozmrzelou královnu, která tomu, kdo ji pobaví, dá za ženu svou dceru. Dobře to dopadne. Jeden si vezme princeznu a druhý naprosto epizodní postavičku bylinkářky. A královna se polepší, když se od mluvícího prstenu dozví, co si o ní lidé myslí.
No, slaboučké. Navíc nás dolanští zmátli tím, že královnu hrál muž a my stále čekali, zda to bude mít nějaké rozuzlení. Nemělo. Prý uvažovali o králi, ale takhle jim to přišlo zábavnější. Dalším problémem představení byla absence mizanscén a v podstatě jakýchkoliv vztahů. Charaktery postav byly nevýrazné a motivace pro jejich jednání slabé. Dolanským nelze upřít snahu a nadšení a je vidět, že hrají s chutí a rádi. Příště by si však zasloužila dramaturgie větší díl a razanci.
Turnovské divadelní studio Turnov / úprava W. Shakespeara: Romeo a Julie, příběh Monteka a Kapuletové
Představení pochopitelně nebylo určené pro děti, ale mládež, jak je ostatně i v záhlaví přehlídky. Velmi razantní úpravou textu vzniklo zhruba hodinové představení, něco mezi Romeem a Julií a West Side Story. Dvě party mladých lidí, civilně oblečených a pouze barevnými šálami rozlišenými na Monteky a Kapulety, se opět velmi civilně (a to i v dialozích) pohybují po jevišti, kde jedinou dekorací - kulisou je lavička s lampou. Absence dospělých, vyjma Juliiny chůvy, však jakoby bere všechny důvody pro blížící se tragédii. Vidíme střety a silácké měření sil mezi znepřátelenými gangy adolescentů, které rámují prohlubující se vztah hlavních hrdinů. Civilní řeč se prolíná s doslovnou citací autora a často to působí cizorodě nebo neuvěřitelně. Nicméně nasazení všech a přirozenost hereckého projevu přesvědčivé. Vztahy v tomto omezeném prostoru nejsou příliš srozumitelné a musím se znovu opakovat, tím, že nevidíme, ale ani necítíme tlak rodiny na Julii, zdá se náhle sama tragédie poněkud zbytečná. Navíc tím, že se nám herci prezentují vpodstatě jako naši současníci, jsou i některé reálie (viz svatba patnáctiletých hrdinů) poněkud mimo mísu. Přesto má však představení spád a nelze mu upřít jistou kvalitu. Rozhodně patří k těm lepším, která TDS resp. Petr Haken produkoval.
DS Netradlo Brno / autorské divadlo: Písničky z pošťákovy mošničky
Netradlo mělo původně hrát O ledové hoře, ale pro nemoc došlo ke změně. Viděli jsme čisté a vkusné představeníčko či spíše dialog s dětmi. Soubor si vybral jako rámec pošťáka, který nosí psaníčka, a my slyšíme, co v nich je. Je to několik jednoduchých písniček, které více či méně vtipně společně ilustrují či odehrají a pak si je společně s dětmi zazpívají. Nejedná se o divadlo v pravém slova smyslu, ale přestavení je velmi vstřícné a setkalo se s ohlasem nejen dětského publika.
DS Zdobničan Vamberk / J. Werich: Královna Koloběžka I.
Velmi dobře herecky vybavený soubor si zvolil oblíbenou vtipnou pohádku, kterou s velkým nadšením a razancí zahrál. Bohužel, i přes vhodnou úpravu a krácení textu se úplně nepodařilo zachovat lehkost a vtipnost původního Werichova textu. Myslíme si, že tomu výrazně pomohla, respektivě nepomáhala scéna. Jak podotkl Jarda Ipser (člen poroty) „ Já mám jednoduchou scénu rád, ale tohle už bylo trochu moc jednoduché.“ Království tvořilo křeslo a rybárnu sítě. Jinak byla scéna naprosto holá. Občas se objevil stůl nebo stánek na trhu, ale herci neměli prostor ve kterém by se mohli nějak divadelně chovat. Přecházení velké prázdné scény prostě nezaujalo. I vlastní téma - moudrost a láska - nemělo velkou šanci. Král svým chováním nepřesvědčil nikoho, že je dobrý a navíc moudrý. A všichni společně jsme nerozuměli Zdeničce, proč že ho má tak ráda, že si ho vezme jako nejmilejší věc domů. Rozhodně by stálo za to, zamyslet se nad motivací jednání postav a pochopitelně nad samotnou scénografií.
Přehlídka sama byla opravdu hutná a o rozbory s porotou stály i soubory nesoutěžní. Obecně, ale opravdu velmi obecně, lze říci, že největší problémem
divadla dospělých pro děti je dramaturgie a minimum kvalitních textů pro tuto oblast. Což jde ruku v ruce. Vyjma Netradla z Brna jsme neviděli vlastní text nebo dramatizaci. Inscenátoři jsou jinak obvykle zkušení harcovníci a slušní herci, ale kde není co hrát...?! Snad něco vypadne z autorské soutěže.
Porota (Jaroslav Ipser, Luděk Richter, Gabriela Starečková, Daniela Weissová) nominovala pro rakovnickou Popelku představení DS Netradlo Brno s inscenací Písničkypošťákovy mošničky.
Daniela Weissová