Texty: AS 2004, č. 3, s. 52 - 53. Jaroslav Kodeš.

DIVADLO DĚTEM V NOVÉM BORU PODVANÁCTÉ

Nový Bor už po dvaadvacáté otevřel své hezké divadlo amatérům severních Čech, aby pro ně i pro dětské publikum uspořádal krajskou soutěžní přehlídku Dospělí dětem s postupem na národní přehlídku Popelka v Rakovníku. Pět soutěžních představení a řada doprovodných akcí, včetně hereckého semináře Denisy Nové, to byl víkend od 23. – 25. dubna. Dále už k jednotlivým inscenacím.
Už jste se s tím někdy setkali? Sedíte v hledišti, díváte se na představení, které naráží na základní divadelní abecedu, a přece mezi jevištěm a hledištěm vzniká sympatické souznění. Právě takhle působilo představení DS Pastelky z Varnsdorfu. Soubor tvořený z větší části učitelkami MŠ, hraje programově pro malé děti a inscenace O kouzelném jablíčku, je vlastní úprava vytvořená ze dvou pohádek J. Drdy. Posuzováno divadelními kritérii jedná se o problematickou úpravu, která vynechala některé důležité motivy pro jednání hlavní postavy Honzy. Po formální stránce inscenace osciluje mezi iluzivním a antiiluzivním tvarem. Herectví je stylově nevyrovnané (ostré karikatury doktorů), až po civilní, místy improvizovaný projev Honzy. Ideové vyznění je také velmi problematické, ale spontánní projev účinkujících, jejich chuť a zaujetí upřímně pobavit děti do jisté míry překrylo jejich divadelní nezkušenost.
Mezi českými amatérskými soubory stále kolují texty, o kterých se sice všeobecně ví, že jsou to škváry nehodící se k inscenování, ale přesto si vždy najdou své ochotníky, kteří je uvedou v život na jevišti. Jedním z takových textů jsou Líná strašidla od V. Čorta. Tuto hru přivezl na přehlídku talentovaný soubor DS VeŠ z Velkého Šenova. A opět se prokázalo, že podcenění dramaturgie nemohl ani evidentní herecký talent všech aktérů zachránit. Viděli jsme inscenaci, ve které logika jednání dramatických postav byla k neuvěření. Režie se nevyrovnala s problémy předlohy a samotné poučení o tom, že bez práce nejsou koláče, působí didakticky. A tak výsledný tvar, jinak velmi zodpovědně a pečlivě připravené inscenace, neodpovídá úsilí, které soubor vynaložil.
Známou a často dramatizovanou prózu T. Pěkného Havrane z kamene použila pro svůj dětský kolektiv Mladé scény Ústí nad Labem i Kristýna Herzinová. Její dramatizace je přehledná, nosná a jednoznačně podtrhává téma „co je a co není přátelství“, i téma „ mít kamaráda a někam patřit“. Samotná inscenace využívá jevištních postupů známých od dospělé části souboru. Je bohatá vizuálními efekty, které jsou založeny na scénografické práci s velkým kusem látky (padákoviny), maskovací sítí a na barevném svícení. Inscenátoři se snaží i pomocí sugestivní hudby zdůraznit atmosféru čarodějnického sabatu. Tyto složky inscenace víceméně fungují. Méně se daří samotným mladým interpretům . I když je na nich znát jistá jevištní zkušenost (především s vnímáním prostoru), verbální projev je poznamenán velkou hlasovou křečí a některými dikčními i fonetickými vadami. Především je to poznat na obou hlavních představitelkách – čarodějnici Mladé a její lidské kamarádce Juliáně. Děvčata spíše odříkávají text, než ho prožívají, jejich charaktery se neodkrývají postupně a vztah se nerozvíjí. Není poznamenán vzájemným poznáním a chápáním.
Půldruhého měsíce před přehlídkou začal v Novém Boru pracovat domácí divadelní soubor. Říká si Novoborské ochotnické prozatímní obrozenecké divadlo – N.O.P.O.Ď. a nazkoušel veselou pohádku Úplně popletená princezna, která nikdy nebyla tam, kde právě měla být. Ze slovenštiny ji přeložil a upravil J. Walterstein. Soubor je to opravdu začínající a zkušenost s jevištním tvarem nemá žádnou. I proto je obtížné k inscenaci hovořit z odborného hlediska. Problémy začínají už v dramaturgii, pokračují přes režii a logicky končí u herectví. Nicméně upřímná a nefalšovaná snaha souboru pobavit své diváky dokázala překlenout řadu inscenačních nedostatků a najde-li soubor čas i energii na sobě pracovat, určitě se dostaví zdařilejší výsledky.
Už řadu let pracuje vedoucí souboru Turnovského divadelního studia se svým mládežnickým kolektivem. Byť se studenti v souboru proměňují, výsledky práce kolektivu i jeho vedoucího prokazují stoupající divadelní zkušenost a kvalitu. Na přehlídce soubor předvedl vlastní úpravu slavné hry W. Shakespeara Romeo a Julie, příběh Monteka a Kapuletové. Úprava spočívá v razantních škrtech textu, v užití obecné češtiny a v zestručnění příběhu na některé základní dramatické situace. Důvodem zjednodušení bylo přizpůsobení hry mladým interpretům. Jednoduchá scéna slouží hercům, umožňuje bez velkých problémů orientaci diváka v prostředí a inscenace má především díky talentovanosti celého hereckého kolektivu, řadu velmi pěkných a sugestivních míst. Nicméně dokáží-li herci v mnoha situacích přirozeně jednat (především v antagonistických vztazích dvou rodů nebo i ve vztahu Romea a Julie), dvojnásob vadí, že inscenace má několik dramaturgických nelogičností a zplošťuje charaktery většiny postav včetně ústřední dvojice. Dochází tak k tomu, že občas herci z jeviště pouze informují o tom, jak nějaká situace dopadla, než aby se pokusili zahrát ji. Škoda, herci by na to určitě měli.
Víkend naplněný divadlem skončil. Pořadatelům patří poděkování za dobře zorganizovanou akci a souborům za jejich představení. Odborná porota letos nedoporučila ani nenominovala žádné představení na Popelku. Úroveň inscenací zatím nedosáhla takové kvality, která odpovídá národní přehlídce. Nicméně některé soubory, pokud sáhnou po slušném textu, mají na to, se v Rakovníku třeba za rok prezentovat. A v tom jim držím palce.
Jaroslav Kodeš