Texty: DEJL, Jaroslav: 36. třebíčské loutkářské jaro 2002, AS 2002, č. 2, s. 38 - 39.

Divadelní a loutkářský soubor Osvětové besedy Blučina - František Nepil, Ludmila Dohnálková: O slepičce kropenaté. Ľubomír Feldek, Milada Mašatová: Sněhurka a sedm trpaslíků. Režie a scénografie: Hanka Kratochvílová.
Hanka přivezla novou skupinku dětí od osmi do třinácti let. Letos si vybrala dvě kratší pohádky. O slepičce kropenaté je lehce didaktickoparodický příběh o polepšení nezdárné slípky s řadou humorných situací. Slípka kropenatá nesloží slepičí maturitu, neboť odmítla snášet vajíčka (natož ta šišatá), je vyhnána, jde do světa, kde také neuspěje - ani v chaloupce
u stařenky (na rozdíl od ostatních zvířátek nemá co nabídnout - neboť ani to vejce nechce snést), ani ve městě a na pěvecké konzervatoři. A tak s výkřikem „Chci se učit velice, ať jsem prima slepice“ se vrací za svou učitelkou - velkou slepicí, aby se nakonec naučila pořádná vejce snášet. Děvčata se textem a hrou evidentně baví a dokonale se vyřádí. Zvířátka jsou tvořena kostýmním detailem (slepičky červenou čepičkou - lodičkou, pes ušankou, diskusi vyvolávají ouška kočičky a rohy kozičky, ale i tam se snad podaří najít jiný symbol jmeovaných zvířátek). Člověčí postavy jsou odlišeny řečí - mluví místním dialektem.
Hraje se s různými předměty, loutky se objevují až na konzervatoři jako přijímací komise.
Jsou to stylizované hlavy vytvořené z papírových tubusů od látky. Umožňují dětem odehrát i figury, které by děvčata jen těžko živě odehrála. Rezervy jsou v mluveném projevu, ale celek působí svižně, vesele a bezprostředně.
Druhá notoricky známá pohádka M. Mašatové a Ľ. Feldeka opět plně vyhovuje možnostem souboru. Trpaslíci jsou opět tubusy s čepicemi a nosy, zrcadlo, královna, Sněhurka a princ živáci. Humor v textu je plně využit. Představení ale zatím působí neusazeným dojmem, je zde řada hlušších míst, zpěv místy spíše luzný.
Cena slepičkám v inscenaci O slepičce kropenaté. Soubor navržen s inscenací Slepičky na 2. místě do širšího výběru na 51. LCH 2002.