Texty: Hulec, Vladimír: recenze představení na Šrámkově Písku 2005

A do třetice z divadelních outsiderů letošního ŠP. Kontaktérský divadelní spolek Volná asociace z Přibyslavi. Přivezl vlastní adaptaci novely Rozruch v Andénách francouzského kultovního prozaika, dramatika, básníka, novináře, jazzmana, filmového herce a scenáristy, člena sdružení bohémů z pařížského Saint-Germain-des-Prés Borise Viana (1920-1959). Jde o dílo, které autor napsal v letech války (1942-43), knižně však vyšlo až po jeho smrti (u nás Volvox Globator, 1992 a 1996 v překladu Patrika Ouředníka). Sofistikovaný, víceméně intelektuální humor, plný kruté grotesknosti na hraně pornografie a extrémního násilí převedli Přibyslavští do jevištní podoby s velkým pochopením autora a jeho obliby maximální nadsázky a pokleslých žánrů. Úvodní entrée jednoho z herců, kdy vřazuje autora do „univerzálních paradigmat“ a přirovnává jej ke Kafkovi a Henrymu Millerovi, slibovalo mnohé, nejspíše jakési intelektuální divadlo. Undergroundově působící herci, živá rocková kapela, to vše očekávání zvyšovalo. Bohužel jakéhokoli divadla zatím Přibyslavští do svých genů příliš nepobrali. Jevištní řešení situací, herecké výstupy, používání a výběr rekvizit, rytmus, práce se světly, to vše je usvědčovalo z příliš velkého divadelního diletantismu, než aby bylo možné se nějak více zamýšlet, co s takovým autorem a „volně asociovaným“ textem na jevišti a proč. Přesto mi byli Přibyslavští sympatičtí. V umění je vždycky cennější na vysoko letící dravce střílet, než vrabce v hrsti mačkat.