Texty: HULEC, Vladimír: Kolik životů má avantgarda?. Divadelní Úpice 2001. AS 2001, č. 2, s. 27.

Na nejvyšší stupeň, jež se již vlastně ocitá v prostoru svébytných inscenačních tvarů, jsem zařadil náchodské anarchisty Dred a vedle nich naopak velmi precizní přístup Karla Šefrny a Jany Mandlové s dramatickou školičkou Svitavy. …
Ovšem jasným vrcholem východočeské přehlídky byla inscenace Karla Šefrny a Jany Mandlové a jejich Dramatické školičky Svitavy kolektivně připravená podle pohádky Alexandra Klimenta Strom lidožrout. Pečlivě volené inscenační prostředky, práce s loutkou, gestická čistota, nesmírná úspornost a přitom magičnost každého obrazu, kompaktnost celé inscenace, fascinující práce se světlem (navíc jen se čtyřmi reflektory), muzikálnost (nejen zpěv, ale ten hlavně) všech herců, to vše činí z inscenace vrcholný divadelní zážitek překračující rámec amatérského divadla. Karel Šefrna si vychovává zdatné nástupce svého kdysi slavného “C”.