Texty: AS 2004, č. 3, s. 47 - 48. Václav Müller.

ŠTIVADLO 2004

Již tradičně začátkem května se do slezského městečka Štitína u Opavy sjíždějí z Moravskoslezského regionu ochotnická a venkovská divadla, aby se zúčastnila ŠTIVADLA v soutěži o účast na Krakonošově divadelním podzimu ve Vysokém na Jizerou. ŠTIVADLO 2004 bylo zahájeno 1. května projevem starosty Štěpánem Koníkem a příjezdem hraběcího páru Chorýňských, který řediteli přehlídky MVDr. Jaromíru Glabazňovi předal slavnostně klíč od městských bran. To vše za účasti muzikantů a místního folklorního souboru Bejatka. Zahájení přehlídky pro své krajové vysílání natočila Česká televize Ostrava.
Poté si mimo soutěž zahráli štitínští školáci rozmarnou pohádku Josefa Navrátila Patálie s Všežroutem, jejíž režie se ujali Radim Tylšar a Vladimíra Pečenková. Laická porota v ní ocenila výkon žačky Veroniky Otlíkové v roli paní Sůvy.
Druhý den šlo do tuhého. Domácí soubor ŠAMU (Štitínská Akademie Múzických Umění) se představil hrou rumunského dramatika Michaila Sebastianu Bezejmenná Hvězda (ta měla premiéru v bukurešťském divadle Alhambra v březnu 1994). Je to hra o úsilí realizovat svůj sen – pojmenovat hvězdu, jejíž existenci si podivínský profesor místního gymnázia vypočítal. Rychlý sled komických i dramatických situací možná někdy narušuje dvojí obsazení některých rolí. Režisérovi Václavu Bendovi se lépe dařilo režijně zvládnout humorné scény, zatímco na propracování charakterů a vztahů neměl zřejmě dost času.
Známá slovenská komedie Ženský zákon od J.G. Tajovského je příležitostí pro ženskou část každého souboru. bylo tomu tak i u DS Berani z Těškovic. Ti si navíc přetlumočili text do slezského nářečí a postavy oblékli do krajových kostýmů (odborná spolupráce doc. Jan Gogola st.). Tíhu humorného konfliktu, kde budou mladí po svatbě bydlet, nesou obě matky, Bětka a Mařa v podání Dagmar Krayzlové a Boženky Lindovské. Obě herečky byly za své výkony oceněny. Některé další postavy se nechaly strhnout k přehrávání a komikování. Drobné nedostatky v kostýmování lze snadno odstranit, aby nekazily cennou práci, jakou je ukázat na jevišti osobitost svého kraje.
Zkušená režisérka Ludmila Bolfová byla za režii sociálního dramatu ze začátku 20. stol. Metoděje Jahna Selský práh oceněna odbornou i laickou porotou. Soubor CHAOS – Klub přátel divadla z Valašské Bystřice, disponující dobrými hereckými typy, sáhl s pokorou ke studiu hry ve svém nářečí, se znalostí valašských reálií. Příběh napsaný podle skutečné události má v sobě zvláštní osudovost. Různost sociálního zařazení hlavního páru – Maruška z chalupy a Tomek ze statku - nelze ani svatbou překonat. Dramatizace se pokouší jen stěží vyrovnat se s charakteristikou postav. Ty jsou ve většině pouze zkratkovitě vykresleny. Navíc se v řadě scén jen informuje o tom, co se děje mimo. Cenné však je, že postavy nejsou černobílé. To např. platí o sedláku hraném Františkem Vičanem (cena za herecký výkon). Kromě úsilí zachovat rodové dědictví, má i srdce, a to i ve vztahu ke snaše. Bohužel plasticitu postrádala právě ona. Od začátku nese předtuchu tragického konce. Inscenace by si zasloužila důkladnější propracování zvláště v motivaci dramatických situací a hlubší rozbor, než dovoluje tento článek. I přes zmíněné poznámky byl Selský práh doporučen na národní přehlídku.
Soubor Kotouč ze Štemberka nastudoval se svou režisérkou Pavlou Jurkovou hruVoskovce a Wericha Golem. Inscenátoři se spolehli na příběh. Za zvolené situace lze říci, že největší tíha ležela na postavě Rudolfa II., hraného Josefem Hrčkem. Spolu s dvojicí Prokopa Pracha (Jiří Navrátil) a Pavla Popela (Ondřej Šimíček) dělali co mohli, aby představení, technicky a světelně náročné, zachránili. Moc se to nepodařilo. Některé scény (pod šibenicí, u studny a v hladomorně) byly jen nahozeny, nepropracovány, stejně jako tanec kostlivců a závěrečná hradní maškaráda. Soubor se dobře vyrovnal s maskou Golema a ústřední písničkou o stoprocentních mužích. Programem inzerovaná aktualizace se v předscénách nekonala. Milenecká dvojice Sireal a Břeňka byla herecky matná, nepřesvědčiví byli i intrikáni Lang a Scotta. Inu každý rok se neurodí, nelámejme nad dobrým souborem hůl, třeba příště.
Suma sumárum. Z letošního ŠTIVADLA nebyl nikdo do Vysokého nominován.
Václav Müller