Texty: Kuks, 2004: Škola Kristova a škola světa; 2006: Inkvizice na Kuksu; 2007: Serpillo a Melissa aneb ...;

Umělecký dokument režiséra Miloslava Kučery INKVIZICE NA KUKSU premiérově uveden v České televizi ve čtvrtek 28.září v 15.40 v rámci cyklu
Střípky času na ČT2.

Rekonstrukci historické události z 26. července 1729 připravuje od roku 2002 občanské sdružení Fons Vivus. Herecká společnost Geisslers Hofcomoedianten zpracovala pod vedením režiséra Petra Haška scénář S. Bohadla vycházející z dobového sporckovského tisku s popisem legendární noční události, kdy Lázně Kuks v době vrcholící sezóny přepadli hradečtí kyrysníci s inkvizičním obviněním z hereze v deseti bodech. Lázeňské hosty uzamkli v jejich pokojích a několik dní hledali nekatolické knihy, které Sporck měl přechovávat nebo sám za překladatelské pomoci jeho dcery tisknout a šířit a které se ocitly na seznamu Koniášova Klíče, vydaného v Hradci Králové krátce před přepadením Kuksu. Sporck nakonec i z tohoto hrozivého obvinění, které iniciovali znepřátelení žírečtí jezuité, vyvázl jen s malými šrámy a se zabavenou
knihovnou.

EXNAROVÁ, Alena: MILETÍNSKÉ DIVADELNÍ JARO 2007. Divadelní HROMADA IL. jaro 2007, s. 42-44.

Geisslers Hofcomoedianten z Kuksu se programově věnují pěstování divadla barokního nebo barokem inspirovaného. Tentokrát přivezli do Miletína inscenaci nazvanou Serpillo a Melissa aneb Tymián a Citroník rande show. Jako autoři jsou uvedeni Braccioli (překlad G.B.Hancke) a Geisslers. Sledujeme velkolepou televizní reality show i s jejím zázemím, prezentovanou s velkým komediálním nasazením, energií a radostí ze hry. Ale klademe si otázku, co tím vlastně aktéři sledují. Je to parodie? Nebo nám nastavují zrcadlo, abychom si uvědomili, na co jsme ochotni se v televizi dívat a čeho se účastnit? A co to má společného s barokním divadlem? Vyslechli jsme sice před začátkem představení vysvětlující přednášku, ale stejně si trochu nevíme rady. Teprve když si přečteme program k inscenaci i s překladem původního intermezza, začíná nám svítat: Geisslers pouze vycházejí z formy původního textu – intermezza, které se pro ně stává tématem. Na toto téma vytvářejí variace a využijí jen nepatrný zlomek původního vázaného textu. Takže vlastně ukazují, že „pokleslá zábava“ existovala v baroku stejně jako existuje dnes. Inscenace Geisslers je rozhodně zajímavá a nápaditá. Jen je trochu škoda, že se jejího záměru musí divák dobírat tak složitě. Přesto jsme inscenaci pro její kvality ocenili jako celek a Petr Hašek obdržel cenu za režii.

Škola Kristova a škola světa (Geisslers Hofkomedianten) č.4
Podobně jako diváci v závěru představení, i porota se dělí na dvě skupiny, někteří házejí svůj kámen pro, jiní proti. Patřím k těm, které představení oslovilo.
Byli jsme svědky pozoruhodného uchopení barokního textu v roce 2004. Vyvstalo před námi barokní divadlo s adekvátně vypjatým výrazem a okázalou obrazivostí, svým nihilismem a cynismem ale promluvilo k naší současnosti. Nepodezírám přitom autory inscenace z nihilismu jako životního postoje a světonázoru. Absence pozitivního východiska působí provokativně a málokterého z diváků zanechá v klidu. Takový je zjevně záměr souboru, který ovšem neprovokuje ani samoúčelně ani diletantsky. S barokní expresí vyjadřuje to, co se tak či onak dotýká každého z nás, a využívá k tomu překvapivě vyzrálého hereckého a režijního umu.
Jakub Hulák