Texty: Josef Fabián v Netradičních divadelních novinách 1/1995

Opět se ve valašskomeziříčském Kulturním zařízení setkávají divala malých jevištních forem, autorská, netradiční a jak se ještě jmenují. Některá z těchto divadel měla život jepičí a vlastně si je už ani nepamatují, jiná si pamatuji dobře a další si pamatuji nejen já a pár dalších pamětníků, ta se nesmazatelně zapsala do historie divadel nejen na severní Moravě, ale v celé republice.
Ta divadla, která k nám jezdila v prvních letech zmizela téměř všechna a pravděpodobně je již nikdy neuvidíme. Vznikají ale divadla nová, která rok co rok váží cestu do našeho města a odtud, když se zadaří, do Písku a třeba ještě do Hronova. Pravidelně jezdí hranické Beruška a jen o něco kratší dobu Amatérské poetické divadlo z Rožnova, ale vrací se sem i vsetínské Koukadlo, ostravské Dividlo a tajfun, hranický Štěk & spol. i LŠU Žerotín Olomouc. Jezdí k nám i divadla, řekněme si to na rovinu, která nejsou ani malá, ani netradiční, ani autorská.
Protože jsme se ale z původních čtyř divadel v roce 1992 letos přehoupli přes číslo 14, něco s tím musíme udělat. Proto jsme se rozhodli napomoci jakési autocenzuře účastníků setkání 96 otištěním materiálu o tom, co je netradiční, autorské divadlo. Příliš ale cenzuře nevěříme a už vůbec ne té auto-, a tak s tím musíme něco udělat i my. Proto nepopulárně, ale nevyhnutelně a direktivně musíme omezit délku představení, inscenace na šedesát minut.
Věřte, že to neděláme rádi, ale na druhé straně musíte uznat, že
1. jestli něco umíme nebo ne se dá poznat i za patnáct minut,
2. dlouhá představení s ještě delší přípravou a likvidací není možno organizačně zvládnout,
3. ze Setkání se pak vytrácí radost a nastupuje únava, což určitě nikdo z vás nechce.
Nevím jak komu, ale nám se začínají pomalu vracet do hlediště diváci. Poznenáhle a ne na všechny typy pořadů stejně, ale vytrvale. Byli bychom strašně neradi, kdybychom právě diváky Setkání uondali, otrávili a zahnali.
Josef Fabián v Netradičních divadelních novinách 1/1995