Texty: Pelhřimov, LIPSKÝ, Lubomír: O sobě

Největší vášní mého otce bylo divadlo. Dodnes ho vidím v dílně u cukrářského válu, jak připravuje butterteig, což je těsto na kremrole, a do toho memoruje monology Pana Petruchia, umírá jako J. K. Tyl, popravuje jako kat Mydlář a otravuje se jako Vávra, ale nikdy to nebylo na úkor po celém okrese vyhlášených dortíků a kremrolí jeho firmy... Otcovu nezdolnému elánu podlehla postupně celá rodina. Matka se stala nápovědkou a pochopitelně i my tři bráchové jsme byli postupně zapojováni. Na prkna, která znamenají svět, jsem se poprvé dostal v roce 1936, kdy v rámci 50. výročí založení Sokola bylo dáváno slavnostní představení Tylova Strakonického dudáka, ve kterém jsme s Oldřichem a Jirkou Lírem vytvořili nezapomenutelné postavy tří Kalafunových dětí.