Texty: Jeseník, AS 2004, č. 3, s. 9 - 16. Alena Exnarová.

Soubor (pod režií je podepsán Pes Jirka) zvolil civilní, minimalistický způsob interpretace hry. Celek inscenace včetně scénografie (Iva Štětková) a hereckých výkonů (Jiří Chovanec jako Marek, Jiří Jezerský jako Boris a Jiří Kostelňák jako Ivan) činí dojem, že je vybudován pro klubové provedení hry, kdy se divák v podstatě stává součástí odehrávající se diskuse a řešení problémů. Zřejmě tak může fungovat. V okamžiku, kdy vidíme inscenaci v umělém prostoru, na kukátkovém jevišti, se značným odstupem od diváků, dostane najednou jiné parametry a vnímáme určité problémy ve výstavbě a volbě výrazových prostředků. Uvědomujeme si jen tok řeči, ne vždycky srozumitelné, bez udělaných point (které jsou autorkou jasně napsané), takže to poznamenává temporytmus představení. Rytmus nejde po myšlence a emocích, proto se stává stereotypním. Temporytmu uškodila i snaha o divadelní svícení při proměně promluv, neboť jej zpomalila. Navíc, pokud v počátku nepřečteme zřetelně konkrétní postoje a jejich příčiny u každého ze tří mužů, v druhé, filozofičtější části hry se hůře orientujeme.
Obraz je těžká hra. Jeseničtí vyšli ze svých možností a snažili se udělat maximum pro to, aby nám poselství hry předali. Lze se domnívat, že v intimním klubovém prostoru by se jim to podařilo lépe.