Texty: KODEŠ, Jaroslav: HANÁCKÝ DIVADELNÍ MÁJ 2005. AS 2005, č. 3.

HANÁCKÝ DIVADELNÍ MÁJ 2005

Program Hanáckého divadelního Máje 2005 nabídl od soboty 30. dubna do pátku 6. května celkem 17 soutěžních představení. Deset představení bylo určeno dětským divákům a zbytek pak pro dospělé. A teď rovnou o tom, jak jsme to viděli (Jaroslav Kodeš, Vladislav Valeš a Tomáš Kraucher) ze sedadel odborné poroty.
Divadlo Hanácké obce Prostějov sehrálo svůj vlastní jevištní převod prózy Karla Poláčka Edudant a Francimor (úprava Hana Lužná). Soubor je třeba především pochválit za volbu kvalitní prozaické předlohy. Samotné představení ve sdělení tématu této prózy však zůstalo v polovině cesty.
Druhé soutěžní představení přivezl do Němčic soubor Duha z Polné. Jedná se o muzikál Vladimíra Renčína, Jindřicha Brabce a Hany Čihákové Nejkrásnější válka napsaný na motivy Aristofanovy Lysistráty. Téma vzpoury žen proti nesmyslným válečným choutkám svých mužů režisér Petr Vaněk posunul do roviny vzpoury proti fotbalovému šílenství jejich drahých miláčků. Návraty mužů z bojů a nové odchody do války, to je v inscenaci Duhy vlastně fanouškovské putování fandů Slávie od mače k mači. Režisér si byl vědom nebezpečí samotné předlohy, a tak jeho výklad směřuje ke kultivované inscenaci naplněné řadou typických Vaňkovských nápadů a humorem vycházejícím ze situace.
Autorské představení O červené Karkulce, připravil soubor JO DIVADLO z Ostrožské Nové Vsi v režii Ivany Bendové. Jedná se o představení, které na pozadí známého příběhu a za použití prvků a postupů antiiluzivního divadla rozvíjí celou řadu nápadů. Bohužel představení zatím působí nepřipraveně a chaoticky.
Při představení Divotadla z Otaslavic by se dalo říci, že se čas zastavil. Otaslavičtí zůstávají insitní. Zvolili Tlustého pradědečka od Josefa Čapka, ale v inscenaci je mnoho nahodilostí, herecké nezkušenosti, naivity a absentuje jakákoli jednotící režie. Upřímnost předvedení je však odzbrojující.
Domácí němčický soubor Na Štaci se představil s inscenací původně rozhlasové hry s folklorními motivy autorky Marie Kubátové Jak basa přišla do nebe. Dobrá volba titulu, dobré typové obsazení rolí, jednotná režie, výborná scéna, a především víceméně zdařilé herecké výkony. Představení na domovské scéně fungovalo, bylo na co se dívat, co poslouchat a čím se bavit. Přesto! Nelze si nepovšimnout, že řada herců se potýká s jevištní mluvou, zde jsou velké rezervy. Druhý problém je pak to, že se stále ještě v inscenaci dost spoléhá na verbální sdělení, místo aby se jednalo. Obtížně se pak i dedukuje o čem tvůrci svoji inscenaci chtěli hrát. Nutno však zdůraznit, že soubor má zaděláno na úspěšné představení.
Divadelní soubor DK Hodonín Divadélko z kufru přivezl inscenaci pro dětské diváky podle scénáře Vojtěcha Vackeho s názvem Princezny a loupežníci aneb Zmatky kolem Katky... v režii a scéně Jiřího Pavůčka. Představení se ubíralo velmi volným tempem, bez výraznějšího rytmu se spoustou zveřejněné nejistoty. Důvod? Nešťastný výběr titulu a přehnaná pieta k autorovi.
DS bratří Mrštíků Boleradice, J.K. Tyl Strakonický dudák. Paní režisérka Chalupová pojednala inscenaci báchorky jako velké monumentální plátno, ale není zřetelné o čem Dudáka Boleradičtí dnes hrají. Další problém vzniká z toho, že každý výstup, autorem situovaný do jiného prostředí, se děje přes zavíranou a znovu otevíranou oponu. Stereotyp opony bohužel dal i stereotypní rytmus celému představení. Jednotlivé výstupy začaly působit jako samostatná čísla jakéhosi pásma, oddělovaná předěly opony. Měli jsme dojem, že samí dobří a zkušení herci jakoby museli znovu a znovu začínat hrát svou postavu, bojovat o její přesvědčivost a pravdivost.
Divadelní soubor DK Zlín Divadlo OPONA se představil s autorským pohádkovým příběhem Vlk a kůzlátka v úpravě a režii Jiřího Javorka. Základním problémem zhlédnuté inscenace byl opět špatný text.
DS J.K. Tyl Brodek u Přerova si pro své účinkování připravil pohádku Saši Lichého Kouzelná lampa Aladinova. Lze říci, že se jedná o slušnou hru. Ale téměř dvouhodinové představení má často monotónní rytmus venkovského vláčku. Je potřeba zpřehlednit některé dramatické situace a hlavně je vygradovat, někde je naopak vystavět od samotného základu a především škrtat, škrtat. Režie musí sjednotit herecký styl aktérů, více pomoci začátečníkům a upřesnit si žánr inscenace.
Situační komedii belgického autora Maurice Hennequina Prolhaná Ketty, přivezl soubor Zmatkaři z Dobronína. Dobře napsaný scénář, funkční scénografie, přesná režie a hlavně zkušení a šikovní herci – to je záruka kvalitně odvedené práce a spokojenosti v hledišti. Režie dobře vysvětlila a postavila situace, které herci bez větších problémů naplnili v míře odpovídající tomuto komediálnímu žánru. A tak připomínky k představení byly: jak ještě lépe, úderněji, zajímavěji.
Soubor Malá scéna Zlín si vybral pro své představení vlastní adaptaci poetické prózy Jiřího Trnky Zahrada a tím vykonal oceněníhodný krok ve své autorské cestě za divadelním tvarem. Na počátku představení vše působilo vyrovnaně a neustále slibovalo poetické otevření oné kouzelné zahrady, ale s postupujícím časem přibývalo pouze slov, která se do diváka doslova hrnula. Očekávané vytvoření jevištního obrazu, metafory se nedostavovalo. Problémy jsou tedy především v režii. Sympatický a s energií pracující soubor mladých děvčat má na to, aby jejich sdělení nezůstalo v polovině vytčené cesty k cíli.
Pivínský soubor Větřák je naprostým novicem co se týče jakýchkoliv divadelních přehlídek. Do svého repertoáru si zařadil kousek Divadla Járy Cimrmana (a ne poprvé) Dobytí severního pólu. Vzhledem k této skutečnosti nemůžeme upírat souboru právo jít zrovna touto cestou, ale zároveň (neboť zde absentuje jakákoliv tvůrčí snaha po vlastní výpovědi) jej nemůžeme výrazně prosazovat.
Divadelní soubor Třeba 1 z Prostějova nastudoval podle prózy Pavla Šruta Pavouček Pája stejnojmenné pohádkové představení. Soubor ZUŠ pracuje postupy dramatické výchovy a tak i celá inscenace vznikala. Jako volné řazení epizod, kdy se hlavní hrdina pavouček Pája potkává s různými postavičkami zvířecí říše.V představení se pracuje s jevištními znaky, scéna je rovněž náznaková, ale hercům moc nepomáhá, spíše zdržuje. Mladí herci se nepitvoří, jejich výkony působí přirozeně, nicméně výraznější typová personifikace jednotlivých zvířátek by byla na místě. Otázkou zůstává celkové tematické vyznění jinak slušného představení.
Kolektiv Nezávislé scény při DK v Kroměříží nazkoušel scénář Z pohádky do pohádky od autorské dvojice Václav Henzl, Jiří Kozák. Soubor se na začátku diskuze s porotou upřímně doznal k tomu, že si je vědom literárního škváru, který si ke své inscenaci vybral. Nepovedené představení.
Tomáš Hradil, režisér DS z Velké Bystřice, zdramatizoval povídku Ivana Kmínka Buďmež zemi lehcí. Jde o manipulaci s člověkem, sektářství a z něho vyvěrající problémy. Za to jej chválíme, nicméně nepovažujeme dramatizaci za úplně zdařilou. Důvod – příliš tezovitě napsané postavy. Na druhé straně musíme souboru přiznat ukázněnost v hereckých výkonech a snahu o tlumočení zajímavého námětu.
DS Flok Samotišky, sehrál představení podle scénáře Markéty Zinnerové v úpravě, scéně a režii paní Libuše Žahourové s názvem Kouzelnice Halíbela. Neujasněná režie a nezkušenost mladých představitelů nedaly představení vyznít.
Divadelní soubor MSKS Velké Opatovice, Joan Shirley Vražda sexem. Situační komedie o trampotách začínajícího autora detektivek osvědčeným způsobem útočí na divákovu bránici vrstvením komických situací. Herecky poměrně fundovaný soubor se ujal této předlohy velmi energicky, ale absence režie způsobila, že herci se dopouštějí řady nelogičností a často jednají ve stylu pojďme si pořádně zařádit, ať se divák směje za každou cenu.
Němčická přehlídka opět prokázala jak diametrálně odlišná je divadelní kvalita souborů kolem střední Moravy. Setkal jsme se zde s kouzlem bezprostřednosti a naivistického pohledu na hraní divadla, i s tvary poučenými, vymyšlenými, sledujícími své tematické cíle. A byla to setkání vesměs příjemná, milá, pro nás mnohdy poučná, a to i tehdy, když se na jevišti zrovna nedařilo. Snad to platilo i obráceně.
Jaroslav Kodeš