Texty: AS 2004, č. 3, s. 36–37. Jiří Anderle.

Trhové Sviny 2004
Jihočeská krajská přehlídka s výběrem na národní přehlídku venkovských divadelních souborů
23. – 25. dubna 2004

Po svém znovuvzkříšení ve Vyšším Brodě a dvouletém marném snažení v Kaplici, zakotvila letos prvním rokem jihočeská krajská přehlídka venkovských divadelních souborů v Trhových Svinech. A o tom, že to byla volba, zdá se velmi dobrá, svědčí nejen spokojenost účinkujících souborů, ale i velká vůle místních pořadatelů přehlídku zde zachovat. Na první pohled se zdá, že se „venkovským“ ochotníkům v jižních Čechách příliš nedaří. Svědčilo by o tom možná nepříliš úspěšné snažení „dostat“ je na tuto druhovou přehlídku. V Trhových Svinech se letos soutěžní části zúčastnily pouze tři divadelní soubory, které splňují kritéria venkovských divadelních souborů. Navíc jeden z nich ani nebyl jihočeský, nýbrž moravský. A to se už dostáváme k onomu druhému pohledu, kdy člověk musí po zhlédnutí inscenací těchto souborů s potěšením konstatovat, že i v tak malém kroužku se velmi urodilo. A budou to právě inscenace těchto tří souborů, o kterých se bude v tomto článku referovat.
Přehlídku otvíral v pátek večer místní divadelní soubor při MěKS Trhové Sviny s hrou Billy Wildera a I. A. L. Diamonda Někdo to rád horké. Textová předloha vznikla především dle známého amerického filmu a při jeho převodu na divadelní prkna měli inscenátoři neobyčejně šťastnou ruku. V žádném případě se nesnažili jít nad text. Uvěřili mu a on v místech, kde herecky nestačili, neselhal a podržel je. Práce nebyla vedena snahou přimyslet další situace, ale s těmi, které text nabízel, poctivě a profesionálně pracovat a naplňovat je.
Inscenace vyžadovala přesné filmové střihy - pointy, které se většinou dařily. Stejně tak byla zdařile typově obsazena, počítala s každým a každý měl roli, které stačí a která mu dle konečného dojmu, dělala radost. Teprve tam, kde bylo třeba sáhnout k psychologickému herectví, začaly herecké výkony selhávat. V těchto místech pak i jednání postav ztrácelo viditelnější motivace. Inscenace se nesla ve vzácné stylové čistotě, a to od jednotlivostí, přes kostýmy, až k použité scéně. Ta velmi dobře zafungovala ve spojení nespojitelného. Zadní iluzivní až naivistický prospekt (nástupiště s vlakem, pláž s palmami, kajuta jachty…), který by sám o sobě nefungoval, byl vhodně doplněn o jednotlivost vytrženou z reality – část za celek (zvuk nádražního rozhlasu, plážové lehátko, kanape s tenisovými trofejemi…).
Přestože byla inscenace velmi dobře technologicky postavená, a to včetně aranžmá, mizanscén, aj., vykazovala nedostatek při přestavbách. Svižné tempo bylo narušované až neúměrně dlouhým čekáním ani ne tak na přestavbu, jako na převlečení účinkujících. Jistě by stálo za úvahu více využít přestavby a dění kolem nich k upoutání divákovy pozornosti.
Každopádně se jednalo o představení, které si jeho tvůrci s láskou a péčí vyhýčkali, a je to z něho velmi cítit. A to je moc dobře.
V sobotu odpoledne vystoupilo Divadlo Prádelna z Rosic s autorskou hrou Pavla Strašáka Misionáři. Tato ontogenická three mann show má svou vlastní vyhraněnou poetiku, pracující s humorem balancujícím přesně na hranici vkusu. V žádném případě však nepřekračuje onu hranici divadelní poetiky. Jedná se o jakési happeningové představení o setkání. Je to o tom, jak vyvést na meziplanetární Expo to, o čem ten náš život je. Ženská – chlap – z toho vznikne člověk, který má své dispozice, se kterými žije a musí žít. A pak přijde smrt. Jakoby se zdánlivě jednalo o nezávislou recesi, která však velmi neúprosně, ale nenásilně přecházela v přemýšlení. Scénář má hlavu a patu, pracuje s motivy, které se skládají v téma. Jde o jistou postmodernost spojující věci, které k sobě nepatří. Velmi zdařile se pracuje s temporytmem, a to včetně závěru představení přechází v jistý obřad – rituál.
Inscenace je udržitelná přes hereckou složku, přes přesnou hereckou práci. A zde jsme byly svědky přímo divadelní erupce, kdy se role a osobnost interpreta spojily – jakoby ani neříkal text, který napsal někdo jiný. Inscenace má svůj řád. Vše v ní musí dobře fungovat, aby nebyla jen intelektuálskou selankou, ale pravým pocitovým divadlem, kterého jsme byli svědky.
Sobotní večer byl určen divadelnímu souboru Kříž-žáci z Hluboké nad Vltavou. Ten do Trhových Svinů přivezl hru Luigi Lunariho Tři muži na špatné adrese. Ideově jde o bezobsažný text a autor se k tomu i sám přiznává. Není to však až tak jednobarevný soud, jak by se mohlo zdát. Jde o střet lidí v daném prostoru, řeší se jejich vztahy, a to navždy. Jedná se o bravurní konverzační komedii, která vyžaduje dokonale se poslouchat. Na jedné straně je text technologicky dobře napsaný, na straně druhé je ho těžké naplnit – zahrát. Uzavírá herce v pevné osnově, ve které mu dává prostor ke hraní. Práce hlubockého souboru však vyniká mimořádnou schopností jednat slovem, respektive neobyčejně silným smyslem především pro slovní, ale i situační pointu, což nebývá v ochotnických souborech tohoto zaměření časté. Inscenace je přísně koncentrovaná na situace, které jsou na jednu stranu zcela bravurně a na druhou stranu velmi přesně naplňovány. Představitelé rolí detailně a navzájem výsostně vyrovnaně ztvárňují typy a charaktery postav. Inscenace v neposlední řadě také vyniká přesnou mírou, respektive uměřeností ve výrazu a dále prací s hudbou (zdařilá tvorba nálad) a scénou (funkční a účelná). Celkový pocit je, „že to souboru chutná“ a je to vidět!
Na tomto místě je nutné dodat, že na přehlídce vystoupil i divadelní soubor J.K. Tyl při JČE, a.s. České Budějovice s hrou Vlasty Vorlové Trampoty pana krále a divadelní spolek Lužnice z Bechyně s hrou Emila Vachka Pec. Obě inscenace zde doplňovaly program a soutěžně se zúčastnily jiných postupových přehlídek. Proto je v tomto článku dán prostor především k reflexím soutěžních představení trhosvinenské přehlídky.
Vzhledem k tomu, že přehlídka nesplnila ustanovení o právu nominace v minimálním počtu čtyř soutěžních představení, nebylo možné udělit přímou nominaci na národní přehlídku KDP ve Vysokém nad Jizerou. Porota proto doporučila v 1. pořadí k dalšímu výběru do programu národní přehlídky DS Kříž-žáci s inscenací hry L. Lunariho Tři muži na špatné adrese.
Ještě než budou napsána poslední slova, je třeba poděkovat místním pořadatelům z divadelního souboru a z Městského kulturního střediska v Trhových Svinech, zvláště pak jeho řediteli panu Františku Herbstovi. Je to především jeho zásluha, že bylo možné tuto skromnou přehlídku uskutečnit v milém zázemí trhosvinenského kulturního domu. Těšíme se již na další rok a věříme, že do Trhových Svinů zavítají také soubory například z Brloha, Hořic na Šumavě, Deštné u Jindřichova Hradce, Kardašovy Řečice, Horní Pěny, Nadějkova, Stráže nad Nežárkou a dalších míst v jižních Čechách.
Dle povídání členů odborné poroty přehlídky Jaromíra Hrušky (režisér DS D111 České Budějovice a ŠOS Prachatice) a Františka Řihouta (dramaturg Jihočeského divadla Č.Budějovice) zapsal třetí člen poroty.
Jiří Anderle