Texty: Dušan Zakopal: POHÁREK SČDO. AS 2004, č. 3, s. 32 - 33.

POHÁREK SČDO
Letošní již XXXII. ročník Národní přehlídky monologů a dialogů jako memoriál Zdeňka Kokty se uskutečnil 24.4.2004 ve Velké Bystřici u Olomouce. Hlavním pořadatelem byl divadelní soubor Kulturního střediska Velká Bystřice za spoluúčasti města Velká Bystřice, Kulturního střediska a vyhlašovatele SČDO. Záštitu nad přehlídkou převzal náměstek hejtmana Olomouckého kraje RNDr. Ivan Kosatík, který byl osobně přítomen zahájení soutěží. Ke zdaru NP vedle grantu MK a města Velká Bystřice přispěla řada místních sponzorů i fa Crystalex, a.s., která se podílela na některých individuálních cenách.
Porota pracovala ve složení Dušan Zakopal, Ladislav Vrchovský, Hynek Nekuža a Regina Szymiková a rozdělila ceny následovně:
Kategorie dialogů:
l. místo: J. Tomanová a O. Šulc (ZUŠ Ostrov) část ze hry B. Benešové Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášová;
2. místo: L. Kráslová a P. Panenka (Děčín) jako Maggie a Brick z Kočky na rozpálené plechové střeše T. Williamse;
3. místo: K. Ládová a O. Landa (Česká Lípa) jako Cvrčci Ze života hmyzu bří Čapků.
Kategorie – monolog muži :
1. místo neuděleno;
2. místo J. Konývka (Ostrov) jako Ike George z dramatizace W. Saroyana Ukradený bicykl;
3. místo pro dva soutěžící :
Š. Olšák (Krupka) s interpretací vlastního textu Detektor,
L. Synek (Plzeň) jako pekař z apokryfu K. Čapka.
Kategorie – ženský monolog:
1. místo neuděleno;
2. místo I. Víznerová jako Marta z apokryfu K. Čapka,
3. místo pro dvě soutěžící :
R. Baková (Ostrava) jako služebná ze hry V. Kanaan Drahoušek Anna
M. Živná (Neratovice) jako komorná z Commedia finita V. Hradské.
Kategorie – individuální výstup s loutkou nebyla pro nízký počet účastníků hodnocena.
Individuální ocenění obdrželi:
Za kulturu mluvního projevu Š. Olšák – viz výše, H. Žáková jako Titánie v dialogu ze Snu noci svatojánské.
Za herecký projev mladého talentu T. Frýbertová (Ostrov) v Tuláckém bubínku Z. Šmída.
Přehlídky se zúčastnilo 25 soutěžících v 18 vystoupeních. Rekrutovali se z 8 oblastních kol včetně vítězů nejvyšší věkové kategorie z Kandrdásku.
Všeobecně pozitivním prvkem všech vystoupení byl dramaturgicky kvalitní výběr textů od renomovaných autorů (bří Čapkové a K. Čapek celkem třikrát, W. Saroyan – dramatizace, V. Havel, C. Goldoni atd.). Objevil se i autorský text, který interpretovi vynesl 3.místo i cenu za jevištní mluvu. Problémy s takovými předlohami v soutěži monologů, kde je kladen důraz na výpověď dramatické postavy, nadále setrvávají, neboť výstup je často zaměřen na jistou efektivnost účinku u diváků. Pro všechna vystoupení obecně platí, že stále existují problémy s pointováním i technickým řešením konců, byť jde o úroveň národní přehlídky.
Za příznivý jev, který zvyšuje úroveň výpovědi interpretů, je přiznání spolupráce s režiséry, která bývá většinou šťastná. Projevilo se to zvláště u dialogů, které oproti monologům měly vyšší úroveň sdělení i tematickou závažnost (Kočka na rozpálené plechové střeše, Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášová, Žebrácká opera apod.). Také se projevily i vyšší herecké dispozice a potvrdila se stará pravda, že přenesení dialogu z hotové inscenace do tvaru samostatného vystoupení nezaručuje úspěch, ba naopak. Obvykle totiž nelze nahradit souvztažnosti a okolnosti ve hře zaručující jeho výklad. Bohužel, není pak respektován dialog v soutěži jako svébytný scénický tvar. To platí i u časově krátkých monologů. Často přetrvávají nedostatky jako nevytěžení humoru z kontrastu jednání a zájmů postav, zapomínání, že i krátký výstup má svůj temporytmus, nezdůvodněné konání postav na jevišti apod. Vítězný dialog zaujal bezprostředností chování mladých interpretů, věrohodností narůstání vztahu mladých lidí, výkladem i výstavbou dialogu a také kontaktem diváky.
V monolozích obou kategorií nebylo výrazného úspěšného výstupu, který by jednoznačně svou kreativitou zaujal diváky i porotu. Ta se proto rozhodla prvá místa neudělit.
Obecným jevem byla časově poměrně krátká vystoupení, která neumožňovala dostatečnou výpověď o snažení dramatických postav. Pečlivost výběru a příprava monologů převyšovala v mnoha případech vlastní provedení.
U některých mužských monologů, zejména u mladých interpretů se projevovala nedůslednost v jevištním jednání a také absence vynalézavosti a koncepce provedení, zvláště u tzv. vyprávěných výstupů. Nejlepší mužský monolog zaujal i scénografickým nápadem.
U ženských monologů se projevila rozmanitost vybraných předloh od poetického ozvláštnění po řemeslně zvládnutý part, vycházející z monodramatické hry. Nejlepší ženský monolog vycházel z předností interpretky sdělit dramatickou vnitřní výpověď o nenaplněné touze po osobním uznání.
Soutěž byla zakončena večer přehlídkou nejlepších vystupů a na závěr hereckou ukázkou a besedou s J. Šulcovou a J. Krytinářem. Po organizační stránce klaplo téměř vše beze zbytku, avšak zhuštění programu do jednoho dne, včetně závěrečného semináře, nejeví se tím „pravým ořechovým“. Účast účinkujících je pak značně prořídlá a efekt semináře se míjí účinkem.
Nutno na závěr vyslovit poděkování Divadelnímu souboru a Kulturnímu středisku ve Velké Bystřici, ale zvláště pak městu, které svým přístupem a vstřícností umožnilo již několikanásobné konání národní přehlídky právě u nich. Lze věřit, že tomu tak, za přispění řady sponzorů, bude i nadále.
Dušan Zakopal