Texty: Miličín, Stavba sokolovny - z práce M. Filipa Dějiny SDO ve městě Miličíně

FILIP, Martin: Dějiny Spolku divadelních ochotníků ve městě Miličíně. Bakalářská práce. Brno, Historický ústav FFMU 2002.

V roce 1935 zastihla miličínské ochotníky milá novina. Dlouholetý člen mnoha miličínských spolků a bývalý starosta města Čeněk Kraupner, se rozhodl věnovat Sokolu část své zahrady a množství stavebního materiálu, aby mohla být vystavěna Sokolovna, ve které by cvičenci, putující po sálech miličínských hospod, našli své zázemí. Nová Sokolovna by přirozeně sloužila i jako divadelní sál s moderním vybavením.

Projekt společného sídla miličínských spolků nebyl nový. „Na počátku roku 1919 prodchnut byl Miličín myšlenkou zbudovati spolkový dům, který v prvé řadě by byl divadlem, Sokolovnou a kde by ostatní spolky měly možnosti ku pořádání schůzí, zábav atd. Za tím účelem sbíral a utvořil každý spolek found ku postavení spolkového domu. Miličínskými spolky společně byl zakoupen starý kolotoč, jenž měl býti také zdrojem příjmů. Řízení kolotoče ujal se obětavě Ant. Petráň, obuvník v Miličíně a získal slušný peníz každonedělním ´točením´ pro spolkový dům.”[29] Počáteční nadšení ovšem brzy opadlo, projekt byl zastaven a peníze, které ochotnický spolek shromáždil (3000 Kč) převedeny na fond pro výstavbu měšťanské školy.[30]

Možná i poučen tímto nezdarem (a zejména nezdarem s plánovanou výstavbou měšťanské školy), stanovil Čeněk Kraupner v dopise Bratrské tělocvičné jednotě Sokol ze 3. září 1935 přesné podmínky, za kterých jeho nabídka nabere platnosti: zastřešená hrubá stavba musela být na nabídnuté zahradě o výměře 640 m2 postavena do 30. června 1936, množství zdarma poskytnutého stavebního materiálu muselo začít být využíváno do 1. listopadu 1935.

Kus sousední zahrady o výměře 218 m2 nabídli sokolské jednotě za podobných podmínek i manželé Vojtěch a Ludmila Královi. Zároveň se množí nabídky na finanční i pracovní pomoc od soukromých osob (včetně poslance Národního shromáždění Adolfa Křemena) i od městské rady.[31]

Za této situace se 12. října 1935 schází mimořádná valná hromada Sokola, na které je „povstáním jednohlasně rozhodnuto nabízený dar přijmouti.”[32]

Aby byly splněny mecenášovi podmínky, je stavba Sokolovny dne 7. října 1935 zahájena.

Miličínští ochotníci se 14. června 1936 zúčastnili slavnostního položení základního kamene budovy. Za spolek pronesl projev Vilém Švelbr, který mimo jiné řekl: „Cílem naším je osvěta, nuž pracujme společně, ruku v ruce a pak se dílo podaří.”[33] Po prohlídce staveniště sehráli ochotníci na zámeckém[34] nádvoří představení Naši Furianti, „které se pěkně podařilo a jemuž pozadí staré zámecké budovy i přílepky kolem tvořily vhodnou dekoraci.”[35]

Po necelých dvou letech od položení základního kamene se Sokolovna 17. července 1938 konečně slavnostně otevírala.[36] Patronát nad slavnostním aktem přijal poslanec Národního shromáždění Adolf Křemen pocházející ze Zahoří u Miličína. Moderní budova byla velmi dobře zařízena, kromě cvičebního sálu v přízemí a galerie tu byl v suterénu byt pro správce budovy (sokolníka). Nechyběla šatna v předsálí, sociální zařízení a sklady. K velkému sálu přiléhala menší místnost, která sloužila jako šatna pro herce. V budově také byla promítací kabina pro filmové projekce s vlastním vchodem. Zavedeno bylo horkovzdušné vytápění.

Stavitel a architekt Vojtěch Kraupner (syn Čeňka Kraupnera) nejenže vypracoval bez nároku na odměnu projekt budovy a sám řídil její stavbu, ale navíc ještě vyzdobil sál a galerii do omítky malovanými (a dodnes unikátními) obrazy Miličína a jeho okolí, obcí, které na stavbu přispěly a rozměrnou malbou „Jan Žižka promlouvá nad Miličínem k svému lidu” nad jevištěm. Vnější omítky opatřil vlasteneckými nápisy, státními znaky jednotlivých zemí Československé republiky a rozměrným obrazem znázorňujícím krajinu Československa na štítové stěně. Akademický malíř, Hynaisův žák, Rudolf Budský pak do omítky mezi okny sálu namaloval rozměrné portréty zakladatelů Sokola Tyrše a Fügnera.[37]