Texty: AS 2004, č. 3, s. 31. Jiří Hraše.

Hry o jednom aktu

Inscenace jednoaktovek soutěžily letos opět ve svém bienále v Holicích 30.4. – 1.5.2004. Jestliže se v roce 2002 v regionech sešlo přes 30 přihlášených představení, letos vycházel výběr jen z poloviny inscenací. Do národní přehlídky bylo vybráno 9 představení (jedno z nich jako mimosoutěžní, protože nesplňovalo podmínky, ač nominováno krajskou porotou). K nim přibylo navíc jedno mimosoutěžní představení domácích. Z devítky po dvou inscenacích přišly z východních a středních Čech, po jedné poslali Divadelní centrum Podbeskydí, Středomoravani, Jihomoravani, Západočeši a Jihočeši.
O překvapení se postaral(i) ING divadelního souboru Čtyřlístek z Frýdku-Místku. Název skupiny ING čti: intelektuálně nevyvážená galasuperšou. Inscenace Impérium vrací uhlo je autorsky, režijně i scénograficky dílem celého kolektivu. Textová předloha zachycuje situaci roku 2007, kdy byly vyčerpány zásoby uhlí v OKD. Generální ředitel věnoval dva měsíční platy na přestavbu důlní věže dolu Lazy na odpalovací rampu a tři havíři odstartovali do vesmíru v raketoplánu Spasitel. Originální parodicko-satirický scénář nabízí vtipné dialogy s vkusně uplatněnými aktuálními narážkami. Rekvizity a kostýmy s nadsázkou pracují s havířskými reáliemi, scénografie pak především s inventářem science-fiction. Herecké výkony mají naivně-realistickou povahu a vyznačují se smyslem pro humor. Osobitou barvu, která stupňuje humorný efekt, dodává představení regionální jazykový kolorit. (Cena za nejlepší inscenaci, doporučení na Jiráskův Hronov.)
Za ING se zařadilo Podividlo ažažAš s hrou Pedra Palomy Sami dnešní noci. Zajímavé zápletky předlohy se soubor chopil s vynalézavostí a vkusem. Naplnil jeviště – téměř prázdné! – dynamickými a plastickými výkony. Což nepřekvapuje u Vratislava Mikana (čestné uznání), ale mimořádně zaujalo ve výkonu Aleny Lomnické (nejlepší ženský herecký výkon). Zásluhu na výsledku má vedení Heleny Čelišové (cena za nejlepší režii a druhé doporučení na JH).
Dvě extrémně rozdílné inscenace přivezly soubory Triarius z České Třebové a (a)Maťák z Pardubic. Druhý přivezl Císlerovy Brejle a vzdor předpokladům interpretů nedokázal se v nich obejít bez banalit a ubránit se trivialitám. První, právě naopak, přivezl sofistikovaný scénář Srdce Abrama Děmjonoviče, smontovaný z cca pěti světových autorů, v němž proměny zápletky znejasňovaly jedna druhou. Expresivní ladění v pološeru scény a stylizované, často až forsírované promluvy k srozumitelnosti sdělení také nepřispěly. Odvážná dramaturgie, za niž byl oceněn soubor v roce 2002, tentokrát přepjala své síly nad únosnou míru.
Další čtyři představení reprezentovala přinejmenším dobrý standard amatérského, řekněme realistického herectví. DS Kulturního střediska Velká Bystřice nastudoval vtipnou situační frašku Eugèna Labiche Frikando. Její jiskřivost v soutěžním představení povadla a její spád zmalátněl, jedním slovem tentokrát se tah na branku nevydařil, ačkoliv situace i postavy byly dobře založeny.
Osvědčenou kvalitu projevil neratovický DS Havlíček v Cervantesově Žárlivém starci. Hříčka má nápaditou scénu a barevně i funkčně vzorové vybavení kostýmní. Ve hře se našli jako znamenitá dvojice František Živný v titulní roli a Miroslav Rada v přihrávající roli souseda. Kulturou a lehkostí projevu překvapila mladá krev souboru, Soňa Klimešová v roli starcovy ženy Laurencie (čestné uznání). Nesnadný úkol si vybral režisér Josef Pšenička v Daňkově historické situační komedii Jeden den velkokněžny, jíž se rozumí Kateřina, později carevna celé Rusi. DS Svatopluk z Benešova nastudování přirozeně staví na vztahu všech postav k budoucí panovnici. Individuální rozdíly a situační proměny tohoto vztahu by unesly ještě bohatší diferenciaci. Vynikla tu představitelka titulní role Martina Konvalinková (cena za kulturu mluveného projevu).
Žert Bohouš Františka Vlčka přivezl soubor Duha z Polné. Scénická realizace není bez vtipu, ale přece jen se střední partie okolo zápletky s Bohoušem zatěžkává a zpomaluje průběh. Daleko živější a úspěšnější byly úvodní a závěrečná scéna Petra Vaňka (cena za nejlepší mužský herecký výkon) s Jitkou Smejkalovou (čestné uznání).
Nesoutěžní představení dvojice Buchalová-Korčík s vlastní předlohou Krásné je žít o jedné seniorce a jednom pečovateli v sedmi setkáních sedmi dnů získalo pozornost poroty i publika svou jednoduchostí a lidskou mírou (mimořádné uznání poroty). K humorné náladě přispěl domácí soubor Hladíkovým zpracováním Nepilovy povídky Semkneme se ve stodole jako druhým nesoutěžním představením.
Jako obvykle přehlídka nevzbudila přílišný zájem domácích diváků, ale představitelé města i kulturního domu přijali jako obvykle amatéry s otevřenou náručí. Prvomájové dopoledne uzavřelo přehlídku analýzou představení a inventurou kladů a záporů.
Jiří Hraše