Texty: Ostrava-Poruba, LAZORČÁKOVÁ, Tatjana – ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu. Praha, Pražská scéna 2003, s. 96-99.

BÍLÉ DIVADLO
(Ostrava-Poruba)
Soubor vznikl roku 1982 při Obvodním kulturním středisku. Jeho hlavním iniciátorem byl – ve spolupráci s Luďkem Jičínským – Jan Číhal, jeden z dlouholetých aktérů našeho alternativního amatérského divadla. V této oblasti se pohybuje již od poloviny šedesátých let. V Brně hraje jako divadelní amatér mj. se Zdeňkem Pospíšilem a Evou Tálskou, později udržuje kontakty s brněnským radikálním divadlem Quidam a pražským alternativním divadelníkem Václavem Martincem. Po příchodu do Ostravy (1967) založil nejdříve Act-studio. Po ukončení jeho činnosti (1972) Číhal zakládá další soubory – Ex studio a Někde něco, a krátkou dobu spolupracoval se souborem AUREKO.
V tvorbě BD od počátků sílí vědomá inspirace idejemi alternativního divadla. Tíhnutí k této experimentaci mělo pro BD i své důsledky v podobě častých obtíží se zřizovateli souboru a příslušnými úřady (na čas např. působilo BD v Bohumíně). Na své skoro výlučně „nepravidelné dramaturgii“ spolupracuje Číhal od počátku (ale i v případě některých inscenací ze sedmdesátých let) s budějovickým básníkem Vladimírem Machkem.
První inscenací BD byla Hráz věčnosti (1983), dramatizace Klubů poezie Bohumila Hrabala, inscenace odvážná především dramaturgicky. Postupně v souboru vzniká pevné jádro kreativních a cílevědomých osobností (Luděk Jičínský, Petr Jičínský, Iva Číhalová, Táňa Bartošová, Rostislav Holman aj.), které prosazuje intenzivní fyzické herectví a apelativní divadlo, o něž soubor usiluje mj. pořádáním divadelních dílen, které jako lektoři vedou protagonisté naší alternativy – např. Petr Oslzlý (Dílna politického a angažovaného divadla 1984) a Václav Martinec (Dílna pohybového divadla 1985; v jejím rámci premiéra inscenace Turnikety smrti). Své hledačství zúročil v inscenaci Tristan a Izolda (1986 – Šrámkův Písek). Paralelně soubor experimentoval v oblasti divadelních plenérových akcí: Bílé sny (1984; variace na motivy próz Tadeusze Nowaka) a Máchův Máj (1985). I další inscenace a divadelní akce jsou charakteristické svým hledačstvím a odvahou: Faust (1987), I když králem, i když katem budeš podle prózy Tadeusze Nowaka (1988). Vedle těchto velkých akcí se BD věnovalo i intenzivnímu komornímu výrazu, jako např. v inscenaci Holanova textu Dům mé matky (1990). Celkově poetika souboru oscilovala mezi syrovou autentičností tělesného projevu a literární a výtvarnou obrazností.
V ostravském regionu a v dané době představuje činnost BD ojedinělý příklad cílevědomé, nekompromisní snahy o zkoušení řady principů a podob alternativního divadla, zejména prvků polského „chudého divadla“ Jerzyho Grotowského a studentského „otevřeného divadla“, dále rituálního, pohybového a fyzického divadla (jak je v našem prostředí reprezentoval např. brněnský soubor Quidam, pražské Bílé divadlo Františka Hrdličky a Křesadlo Václava Martince), ale stejně tak i koncepcí divadla jako akce, setkání, happeningu, výtvarné performance, environmentálního i pouličního divadla. Po roce 1989 se činnost souboru v tomto směru dále rozšiřuje, stupňuje i tříbí.

Bibliografie:
Císař, Jan a kol.: Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence. IPOS-ARTAMA, Praha 1998, s. 250, 295, 356.
Číhal, Jan: Druhá dílna Bílého divadla. Amatérská scéna, 1985, č. 3, s. 11.
Číhal, Jan: VIII. Mezinárodní setkání otevřeného divadla. Amatérská scéna, 1988, č. 4, s. 2–3.
Dvořák, Jan: alt.divadlo. Pražská scéna, Praha 2000, heslo Bílé divadlo, s. 39.
Kovářík, Miroslav: Provokovat a bouřit se… In: Šrámková, Vítězslava – Vedral, Jan: Hledání výrazu. IPOS, Praha 1991, s. 42.
Kozelka, Milan: V srdci černého pavouka. Votobia, Olomouc 2000, heslo Bílé divadlo, s. 129–141.
Lipus, Radovan: Mezi výročím a zánikem. Amatérská scéna, 1990, č. 9, s. 2–3.
Paterová, Jana: Konfrontace, inspirace, perspektiva. Amatérská scéna, 1987, č. 5, s. 4–5.
Roubal, Jan: Bílé divadlo Ostrava – Divadlo jako posedlost, vůle a představa. Divadelní noviny, 2002 (15), č. 11, s. 14.
Roubal, Jan: Jsme na palubě opilého korábu. (Rozhovor s Janem Číhalem). In: Orghast 2003. Almanach příští vlny divadla. Pražská scéna, Praha 2002, s. 63–65.
Zpravodaj WP 1990, č. 1, s. 5.; č. 2 (rec.: Eva Rolečková).; č. 2: báseň V. Machka Dům mé matky; č . 3: rozhovor s J.Číhalem a jeho synem Jakubem.
Vrchovský, Ladislav: Bílé divadlo. Moravskoslezský večerník, 15. 7. 1992, s. 5.