Texty: RICHTER, Luděk: 50 LCH, s. 150: DIVADEL. A LOUTKÁŘSKÝ SOUBOR Blučina

DIVADEL. A LOUTKÁŘSKÝ SOUBOR Blučina
Po založení (1969) DSM (DIVADELNÍ SOUBOR MLADÝCH), 1969-76 LS ZŠ Blučina. Jeho dramaturgii tehdy tvořily hlavně hry moderní loutkářské klasiky (Malíkův Míček Flíček, Gernětové Kačátko, Oudesova Byla jedna ves apod.), vesměs pro nejmenší děti. 1977-1991 pracoval soubor pod názvem SKUPINA 1+1, 1987 přibyl DĚTSKÝ LOUTKÁŘSKÝ SOUBOR. V té době se zakladatelka a vedoucí Hana Kratochvílová soustředila na sólové výstupy s loutkou, s nimiž se poprvé dostala i na LCH - nejprve mimo hlavní program v rámci Finále IVL (Kdo chce koťátko? - 1979), později i v hlavním programu: Jak si pejsek šlapal na jazyk (1991) a Jak šlo kotě na ryby, společně s Neplač, mu-chomůrko (1994). Od r. 1991 soubor používá svůj nynější název a přeorientovává se opět na kolektivnější práce (s dětským souborem už od r. 1987). Jako prvá se objevila na LCH 1996 Šípková Růženka. Největší úspěch na LCH slavila Doňa Lucia de la Packa (1998), polorecesní morytát, v němž se dobře sešla látka se schopností nadhledu dospívajících děvčat. Následovalo Na jednom vršku a O ptáku vzácném (1999) a Tobiáš (2000). Třikrát vystoupili i na poutích LCH.
Za 33 let své existence vytvořili téměř padesátku vesměs drobnějších inscenací. Nynější soubor pěti až patnáctiletých dětí hrává 7-8x do roka pro děti, většinou spodovými a vařečkovými loutkami s horním i spodním vedením, které většinou mají charakter hračky. Spolupracují s Mirko Matouškem z brněnské Radosti. DLS je typem kvalitativně rostoucího "středního proudu", usilujícího bez velkých experimentů o dobré divadlo pro nejmenší děti.