Texty: Liberec, HOSKOVCOVÁ, Markéta: Prima Prima sezóna? AS 2004, č. 3, s. 22–26.

Moralitu Everyman aneb Kdokoliv přivezl soubor Stopa při Podještědském gymnáziu Liberec. Tento soubor patří k mým oblíbeným a vždycky se na jeho vystoupení nezřízeně těším a hodně od něj očekávám. Je to soubor v nejlepším slova smyslu disciplinovaný, který díky zvládnuté technice projevu může jít nad a za text. Díky pedagogické práci vedoucí Mileny Šajdkové dokáže cílevědomě pracovat s dialogem a herecky z něj vydolovat podstatu bez ohledu na jeho formu (viz úžasná práce se šroubovaným jazykem v loňské inscenaci Ondřej a drak). U inscenace Everyman však narazil na problém, jak hrát středověkou moralitu tak, aby oslovila současného diváka. Alegorické postavy jsou prostě alegorické postavy a dalo by se říci, že herecky se s nimi až tak moc dělat nedá. Navíc děj je víceméně prostinký a pointa předvídatelná. (Zde mám handicap člověka v určitém věku s určitými znalostmi a zkušenostmi. Při diskusi s členy souboru a jejich vrstevníky se ukázalo, že pro ně není děj tak apriorně nalinkovaný.) Přesto vyšla Stopa i z tohoto úkolu se ctí, nepochybně díky poctivému a soustředěnému přístupu ve všech složkách. Čistá jednoduchá výprava, kultivovaný pohyb, pečlivá režie, promyšlená práce se světlem a samozřejmě disciplinované herectví vytvořily kompaktní celek krásných jevištních obrazů. Bohužel, inscenace částečně upadá do kultivované monotónnosti, která je rozvířena výstupem odkazujícím na jinou hru. Sice v příhodné chvíli, leč neústrojně. Mám dojem, jakoby k „oživení“ stačilo jen malinkaté božské cvrnknutí a na Everymana by se valily okouzlené davy. Musím ale kajícně přiznat, že s časovým odstupem zjišťuji, že se mi ty ritualizované obrazy vepsaly do mysli hlouběji, než bych byla předpokládala.