Texty: Jihlava, HOSKOVCOVÁ, Markéta: Prima Prima sezóna? AS 2004, č. 3, s. 22–26.

Další nepopsaný list jsou Amatéři SZŠ Jihlava, kteří byli na národní přehlídku vysláni s inscenací Zlatý kolovrat, částí provařené Kytice Jiřího Suchého. Toto byl případ, kdy porotce nejprve ustrne a nevěří svým očím a uším. Pak v duchu omlouvá porotu krajské přehlídky, kde představení před spřízněným publikem a v jiném kontextu zřejmě vyznělo nesrovnatelně lépe. A nakonec se začne bavit tím totálním bezelstným kýčem, který se mu předestírá. Naprostá bezelstnost je totiž nejlepší termín, kterým lze tento pokus charakterizovat. Muzikál, v němž protagonisté (až na výjimku) moc slavně nezpívají, takže v jednom případě se dokonce používá přiznaný živý playback. Orchestr je přímo na jevišti zastoupen paní profesorkou s klávesami a kytarou, jež mateřsky sleduje své žáky a jejich výkony viditelně prožívá. Herectví je tak totálně upřímně přímočaré, až to zavání rafinovaností. Změna prostředí se vytvoří tak, že někdo v civilu, zcela mimo kontext hry, prostě odnese či přinese kulisu. Tyto „pomocné síly“ se přitom zcela zjevně stydí a mají potřebu se za nesené předměty skrýt, což se jim nedaří. Výprava je evidentně poskládána z toho, co dům dal, takže civilní šaty a rekvizity se neústrojně mísí s divadelními. A uprostřed radostného balábile prvoplánového „nováckého“ humoru se najednou vyloupne výstup ze zcela jiné opery. Přidaná králova píseň „Kouřím“ v duchu Oldřicha Nového, jejíž stylově přesné provedení naznačuje, že někdo v tomto souboru, věru se neodvažuji tipovat kdo, možná intuitivně poodkryl cestu, kterou by se snad dalo při inscenování tohoto „národního stříbra“ ubírat. Ke cti všech účinkujících je třeba podotknout, že hrají se zjevnou radostí, odvahou, temperamentem a někteří mají přirozený talent. Potřebovali by však pevnější poučené vedení.