Texty: HOSKOVCOVÁ, Markéta: Prima Prima sezóna? AS 2004, č. 3, s. 22–26.

Deset malých černoušků je asi nejpochmurnější detektivka Agathy Christie, protože na rozdíl od jejích ostatních knih nepřichází rozřešení a rozhřešení přes postavu detektiva, soudcem, katem i obětí zároveň je vrah. Sama autorka při její dramatizaci nakonec musela změnit svůj původní záměr a připsat částečný happy end. Členové souboru Plán B Brno nepoužili tuto její dramatizaci, ale po zralé úvaze si v duchu původní předlohy sepsali vlastní pod názvem A potom nezbyl žádný. Jedná se v podstatě o klasickou vybíječku, kdy v izolovaném prostoru, v tomto případě na ostrově, zůstane okolnostmi uvězněna skupina lidí, kteří postupně násilně scházejí ze světa. Je jasné, že na tom musí mít podíl jeden z nich a děs a vzájemná nedůvěra postupně narůstají. S tímto narůstáním atmosféry strachu Plán B počítal a vědomě pracoval. Bohužel, právě jeho náchodské představení bylo poznamenáno potížemi prostorovými a technickými, takže expozici nebylo přes hudební podkres vůbec slyšet, což znemožnilo orientaci v identitě a vztazích postav, světelné a zvukové efekty nevycházely a hra se nesnesitelně vlekla. Konec vše napravil. Cca v poslední čtvrthodině jsem získala představu, jak inscenace asi působí ve vhodnějším prostoru bez technických problémů a ráda uznávám: v životě bych neřekla, že se někdy budu v divadle takhle bát. Hlavní podíl na tom měl hlavně výběr a použití zvuků - drásavý jekot, ostrý řinkot rozbíjených sošek, šumění moře a jiné lahůdky. Malé škrty v úvodu, výraznější herecké uchopení typů, zpřesnění některých situací a můžeme před sebou mít nejen slušný pokus, ale parádní divadelní horor.