Texty: AS 2001, č. 6, s. 23 David Kroča.

Poema aneb Setkání spřízněných duší
Pozvání na 34. ročník soutěžní přehlídky Pedagogická poema jsem přijímal s určitými rozpaky. Opravdu budou v uměleckém přednesu soutěžit jenom studenti středních pedagogických škol? Copak na těch školách studuje tolik talentovaných recitátorů, že se vyplatí pro ně uspořádat celostátní festival? A může Most, to šedé město paneláků, uhelných dolů, výsypek a chemických závodů důstojně přivítat útlocitné ctitele veršů a metafor? Pochybnosti se začaly rozplývat na zahájení přehlídky 7. listopadu 2001 v Městském divadle v Mostě a při slavnostním zakončení 9. listopadu v přemístěném a zrenovovaném kostele Nanebevzetí Panny Marie po nich již nebylo ani památky. Tři dny strávené na Pedagogické poemě 2001 se proměnily v zážitek, na který se nezapomíná.
Hostitelé z Vyšší odborné školy sociálně právní, Střední pedagogické školy a Obchodní akademie na ulici Zdeňka Fibicha se o účastníky starali s příkladnou pečlivostí. V programu nezbylo místo pro nudu ani časové prodlevy. Zatímco soutěžící po příjezdu naslouchali radám lektorů v seminářích, pedagogové a porotci absolvovali prohlídku města s průvodci. Pro všechny účastníky pořadatelé zajistili návštěvu dvou divadelních představení. Městské divadlo Most hrálo pro hosty novou inscenaci hudební komedie Kdyby tisíc klarinetů a Činoherní studio z Ústní nad Labem přivezlo do Mostu starší adaptaci románu Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock.
První soutěžní den patřil uměleckému přednesu. Zvláštností Pedagogické poemy je rozdělení recitátorů do dvou samostatných disciplín – přednesu poezie a přednesu prózy. V rámci těchto disciplín se ještě soutěží ve dvou kategoriích podle adresáta vystoupení. V 1. kategorii studenti recitují před dětským publikem, které zpravidla tvoří děti z mateřských škol, ve 2. kategorii se snaží zaujmout své vrstevníky a dospělé. V jedné disciplíně soutěží přesně 17 studentů, neboť každá střední pedagogická škola tu má svého zástupce. Oddělené hodnocení přednesu poezie a přednesu prózy má svou logiku, což se projevilo i při diskusi porotců s účinkujícími během rozborových seminářů.
Druhý soutěžní den se nesl ve znamení disciplíny zvané „improvizované vyprávění“. Toto soutěžní klání mě jako porotujícího nováčka na Poemě doslova okouzlilo. Úkolem soutěžícího je vyprávět před publikem podle tématu, které mu bylo zadáno devadesát minut před vystoupením. Letos soutěžící vyprávěli podle uměleckých fotografií - portrétů a momentek. Kluk s prakem, starší muž s papouškem na rameni, dívka s nápadně dlouhými vlasy či omšelý harmonikář inspirovali mladé účinkující k improvizacím, při nichž se tajil dech. Představte si například dívku, která sedm minut suverénně a bez jediného přeřeknutí vypráví klidným hlasem vypointovaný příběh o chlapci, který se bál zubaře, přitom přirozeně vtipkuje, využívá slovní hříčky a skvěle spolupracuje s publikem. Také byste poslouchali učitelku, která umí tak hezky vyprávět? Improvizované vyprávění není disciplína pro každého. Předpokládá samozřejmě pořádnou dávku talentu, schopnost rychle myslet a pohotově reagovat. Vývoj vyprávění do značné míry ovlivňují reakce publika. Kouzelné jsou chvíle, kdy se účinkující nechá strhnout diváky a „tvoří“ přímo na scéně. Právě u této disciplíny se osvědčuje i další specifikum Pedagogické poemy – projekce videozáznamu soutěžních vystoupení. Atmosféra okamžiku je ovšem nezachytitelná…
Při závěrečném hodnocení festivalu si přítomní zástupci škol odhlasovali návrat čtvrté soutěžní disciplíny, která letos chyběla – čtení textu. Mělo by k němu dojít již na příštím ročníku v Prachaticích.
Pedagogická poema se o svou budoucnost nemusí bát. Jde o soutěž, která má význam nejen jako přehlídka výsledků práce na středních pedagogických školách, ale především jako setkání lidí spřízněných láskou a úctou k mluvenému slovu. A to není málo.
David Kroča