Texty: Amatérská scéna 5/1978 - KP divadel MJF a agitačních kolektivů

Valašské Meziříčí hostilo v zámeckém sklepním divadélku severomoravské soubory malých jevištních skupin a agitační kolektivy, které se sjely na krajskou přehlídku spojenou s pracovním seminářem. Osvědčení pořadatelé, místní divadelníci a jejich příznivci, vytvořili příjemnou atmosféru a příznivé podmínky pro tvůrčí setkání. (Uvážíme-li, že soubory malých jevištních forem jsou často nuceny hrát a předvádět svoji snahu na nevyhovujících jevištích, zasluhují místní pořadatelé i pracovníci KKS z Ostravy nesporou jedničku.)
Na setkání vystoupily dva soutěžní soubory. Divadélko Schod z Valašského Meziříčí s muzikálovou hrou Josefa Fabiána a Františka Horkého – Ondráš, Juráš a Guláš a soubor LŠU Žerotín z Olomouce (vedený V. Pánkovou) s třemi hranými povídkami A. P. Čechova.
V obou případech můžeme hovořit o pokusu o autorské divadlo. Domácí soubor Schod, jak píše v programu , opustil kabaretní formu a přešel k jakémusi klubovému muzikálu. Uvádí pořady z vlastní autorské dílny, má dobrou hudební i pěveckou složku (zejména Danielu Veskovou, zpěvačku se širokým rejstříkem). Vládne také komiky nestejné úrovně, ale žel i nestejně chápající jevištní humor. To pochopitelně vede k stylové nejednotě herecké složky, k přehrávání a mnohdy až k jakémusi zbytečnému producírování se za každou cenu. Jistě v tom hraje roli ještě zcela neujasněná režijní koncepce. Rozhodně však soubor má interprety, kteří budou-li vedeni cílevědoměji mají předpoklady vytvořit dobrý zábavný pořad.
Soubor LŠU Žerotín z Olomouce předvedl svůj jevištní výklad Čechovových povídek. Říkáme-li výklad, chceme odlišit snahu olomouckých od žel častějších mechanických postupů při dramatizaci prozaických děl. Mladí interpreti se projevili kultivovaně, je na nich vidět systematická pedagogická práce V. Pánkové. Jestliže dvě povídky (Petrolej a K setkáni došlo, až) můžeme přijmout téměř bez výhrad, pak prostřední povídka (Sboristka) působila jakoby z jiného světa – souboru. Toho jsou si tvůrci vědomi a ještě na sjednocení stylu celého představení zapracují.
Program přehlídky doplnily tři soubory, které měly posloužit jako představení seminární. Agitka SPŠS ze Vsetína uvedla písmo Jas a žár Února, Divadlo poezie z Valašského Meziříčí pořad Kontrasty a konečně další soubor z LŠU Žerotín Olomouc vedený M. Mašatovou Sněhurku, Šípkovou Růženu a 12 usmívajících se ježibab aneb pásmo pro školní besídku. Soubor dětských tvůrců vedený M. Mašatovou bezesporu patří k tomu nejlepšímu, s čím se v této oblasti setkáváme. Práce s půvabnými loutkami, čistý zpěv a kultivovaný pohyb spolu s nesmírnou radostí ze hry zaujal beze zbytku. Absentovala ponurost, gráze, „secvičené pohyby“. Přítomna byla radost a dobrý pocit před i za rampou. A takových souborů není nikdy dost, i kdyby jich bylo příliš. Přesto by mohlo být severomoravské soutěžní a seminární setkání zárodkem tradice, která vlastně nevzniká, jen se po určité době oživuje. Citlivá metodická pomoc a pochopení ji může nasměrovat správným směrem.
bk. Amatérská scéna 5/1978