Texty: MALÉ formy na Valašsku. AS 1979, č. 6, s. 4,

Severomoravská krajská přehlídka souborů malých jevištních forem a agitačních skupin se konala v příjemném prostředí valašskomeziříčského klubu mladých ve sklepení místního zámku. Tradičně vzorná organizace přehlídky letos harmonovala s vybranými pořady: lze hovořit o velkém kvalitním skoku oproti létům minulým, máme-li na mysli dramaturgický výběr a v některých případech realizační záměry. Je možné tedy hovořit o přehlídce úspěšné, které nikterak nevadilo, že na ni byla vybrány pouze čtyři soubory.
Příjemným překvapením byla účast mladého polského souboru z Českého Těšína. Teatrzyk ZG PZKO se svým pořadem Kozubowa předvedl ukázku kvalitní kolektivní práce, vycházející z přirozeného pohybu mladých lidí – party, kteří se cílevědomě svojí činností baví a dokáží strhnout svého diváka. Viděli jsme realizovaný princip dramatické hry aplikované pro dospělé aktéry. Spontánnost, vztahové napětí a přirozený smysl pro humor, který většinou pokusům o jakési pohybové divadlo chybí, tady působil velice silně a přesvědčivě. Před diváky se rozvíjela naprosto čitelná pohybová hra, z níž se nevytratil základní příběh. Soubor pracuje pod vedením vzdělaných profesionálů a své pořady většinou připravuje na každoročních letních soustředěních. Výsledek je vždycky vyjádřením poctivé kolektivní, dá se říci autorské, spolupráce. Profesionálové, kteří jsou při přípravě nových pořadů součástí skupiny, se stávají spíše poučenými rádci. Polský soubor svým vystoupením vlastně nepřímo posloužil jako ukázka jedné z možných a velice nosných forem, jimiž by se mohly soubory s podobnými dispozicemi ubírat.
Inspirativnost jsme však postrádali u představení (agitky) Divadla poezie SSM z Valašského Meziříčí. Studentská skupina dívek si připravila pásmo Domov jsou ruce, do kterých smíš plakat z díla Miroslava Válka. Šlo spíše o sborovou recitaci bez výraznějšího akcentu a apelu, který v předloze přece jen zaznívá. Režisér i mladé interpretky si patrně neuvědomili, že i v jevištním tvaru, který se blíží divadlu poezie, musí docházet na jevišti k určitým konturovaným vztahům. Chyběla dynamičnost a gradace, takže pořad nezaujal natolik, kolik by si zasluhovalo tlumočené slovo básníkovo. Patrně inscenátoři zapomnělí, že divadlo poezie nemá jenom funkci „zkrášlovat“ básnický text tím, že se bezchybně nebo téměř bezchybně říká před diváky. Pak se sebelépe komponovaný pořad změní v běžnou, i když často potřebnou kulturní vložku.
Autorsko – recitační kolektiv z Ostravy – Poruby si jako předlohu svého pořadu Věk slasti vybral za základ prózu Petra Skarlanta. Dramaturgie pracovala ve dvou polohách, jednak zaznamenala příběh první velké studentské lásky a snažila se na něm ukázat dozrávání mladého člověka. Druhou linkou pak byl příběh přátelského vztahu autora románu k tragicky zemřelému básníku Václavu Hraběti. Inscenace byla vlastně složena z útržků několika časových i významových rovin. Zůstal nedořešený problém, z této mozaiky vytvořit mnohem jednolitější příběh. To pochopitelně dál vedlo k časté stylové nejednotě, kterou lze vysvětlit tím, že soubor na předloze kolektivními silami ještě dál pracuje. I tento pořad je možné považovat za jednu z cest, kterou se může soubor pracující autorskými postupy ubírat. Přes nedostatky patřil k přínosu.
Domácí soubor Schod se představil hrou Josefa Fabiána Robinsohn z Krhové. Recenzi jsme uvedli na jiném místě, přesto si představení zaslouží zmínku v tom smyslu, že soubor Schod, který není mezi soubory MJF žádným nováčkem, udělal touto inscenací výrazný krok vpřed. Výhodou je, že autor J. Fabián mohl své autorské záměry jako režisér realizovat, nevýhodou pak je, že režíruje-li autor, nevidí některé ze slabin svého textu. Soubor pracuej se zkušenými interprety, jevištní řeč je ve většině případů na dobré úrovni, stejně tak jako pěvecké dispozice účinkujících. Právem byl tento soubor oceněn jako nejlepší a spolu se souborem z Českého Těšína doporučen do výběrového kola na Šrámkův Písek.
V Severomoravském kraji na rozdíl od jiných nemůžeme tedy hovořit o stagnaci divadla malých jevištních forem, zejména toho, které označujeme jako autorské.
bk. Amatérská scéna 1979