Texty: Josef Cochlar, zpráva pro plenární zasedání Valašského divadla, 1958

...Nastává kritická situace ve stavu a počtu schopných režisérů, kteří by učili a vedli dosti početné řady našich ochotníků, u kterých ne vždy nalézáme vědomí ochotníků skromných. Narážíme naopak u nich na zatvrzelou samolibost a mnohdy na primadonství. Stav zhoršuje situace v návštěvnosti divadel, způsobená nastupující televizí, která zasahuje též i do životaschopnosti některých divadel stálých. S tím vším je nutno počítat a vyhledávat výchozí cesty směrem, kde cítíme mezery, ve kterých ochotník najde své uplatnění. Zdá se, že takovýmto polem působnosti by bylo představení pro děti, nebo zájezdová činnost do míst, kde není ochotníků a kde nezavítá také žádné zájezdové divadlo. Tady by měla nastoupit a projeviti se vášnivá láska ochotnická, mající k rozvinutí nejlepší podmínky právě zde, v Domě osvěty, která dává a vytváří skoro bezstarostné hmotné podmínky pro takovou činnost. Jen porovnejme rozdílnost možností zde a v bývalé Dělnickém domě. Za jakých, až nepochopitelných obětí, byla kdysi vytvářena ochotnická činnost...