Texty: PRACNÁ, Sylva: Úvodní studie k projektu Amatérské loutkářské soubory - o. Olomouc

PRACNÁ, Sylva: Úvodní studie k projektu Amatérské loutkářské soubory
v severní části střední Moravy po roce 1945 do současnosti, zveřejněno 2006 na webu - výňatek

Zveřejněno na webu.

Okres Olomouc
Nejvýznamnějším centrem loutkářství ze sledované lokality je bezesporu město Olomouc. A to jak po stránce tradice, významných osobností, tak i inscenačních přístupů v tvorbě. Nejstarším souborem působící dodnes je bezesporu Loutková scéna Kašpárkova říše, jejíž vznik je datován rokem 1920 a je spojen s výraznou osobností Františka Čecha - autora loutkových her a neúnavného organizátora různorodých aktivit spojených s loutkovým divadlem. V letech 1931 - 1963 byl vedoucím této scény František Štěrba, který také režíroval, působil jako technolog a realizátor výprav a v neposlední řadě i mluvič. Od roku 1944 vydávali spolkový oběžník Hejčínský Kašpárek, který informoval nejen o loutkářském dění v kraji, ale byl i souborovou kronikou. V roce 1958 jej pak vystřídal Zpravodaj Kašpárkovy říše, který vycházel do roku 1960. Zejména po výtvarné stránce ovlivnil loutkovou scénu také autor a výtvarník Vojtěch Cinybulk, který od 2. poloviny 40. let spolupracoval se souborem. První poválečné úspěchy souboru jsou spojeny se sokolskými slety. V roce 1948 se umístili na 1. místě ve Sletové soutěži v Olomoucké župě sokolské a vzápětí získali 9. místo na XI. všesokolském sletu v Praze. Rok poté byli oceněni na XIX. Jiráskově Hronově, kde zahráli Cinybulkovu hru Ostrov splněných přání. Kašpárkova říše jako samostatný spolek se po vydání nového divadelního zákona začlenila v roce 1951 pod Závodní klub ROH Moravských železáren. Jejich první účast na Loutkářské Chrudimi v roce 1952 byla spojena s již zmíněnou spoluprací s Vojtěchem Cinybulkem, kde uvedli jeho hru Kaimovo dobrodružství v režii Jana Spáčila. Scénu a loutky navrhl Vojtěch Cinybulk a hudbu složil Otto Rödl. V roce 1955 se na Loutkářskou Chrudim vrátili s hrou Jiřího Kaliby Petr a pan Proto, kterou režíroval František Štěrba a výpravu navrhl opět Vojtěch Cinybulk. Do této doby hráli výhradně s marionetami, které postupně střídali s různými typy loutek. Třetí návrat na chrudimskou celostátní přehlídku v roce 1958 patřil mezi nejúspěšnější. Soubor získal 1. cenu za uvedení hry Františka Čecha Křídová pohádka, kterou zahrál s marionetami v kombinaci s plošnými loutkami. Ve zdůvodnění ceny se uvádí: "Provedení bylo ve všech složkách vyvážené a dalo plně vyniknout poezii a humoru předlohy. Zdařilá inscenace upravené hry ukázala její jevištní účinnost." V únoru 1958 se soubor přestěhoval ze svého hejčínského sídla na novou scénu ve Slovanském domě, kde hraje dodnes. V roce 1960 olomoučtí opět postoupili na Loutkářskou Chrudim s Cinybulkovou hrou Sršán táhne do boje. Ve stejném roce vznikla v rámci souboru šestnáctičlenná mládežnická skupina pod vedením Jaromíry Nohelové. Po uvedení několika drobných hříček se v roce 1961 s hrou Vojtěcha Cinybulka Kocour Pětivousek probojovali na celostátní přehlídku. Později se tato skupina opět začlenila do dospělého souboru. Od roku 1963 až dosud vede soubor s vytrvalostí a láskou režisér a výtvarník Zdarek Pop. Jejich dosud poslední účast na Loutkářské Chrudimi v roce 1971 byla s inscenací Broučci. Text Jana Karafiáta zdramatizovala Jaromíra Nohelová, která ve spolupráci se Zdarkem Popem (režijní spolupráce, návrh a realizace výpravy) pohádku režírovala. Inscenace byla odměněna Cenou SAL. V 80. letech se pravidelně zúčastňovali krajských přehlídek v Havířově a v Opavě. Přes nejistotu v letech 1996-1997, kdy byla připravována privatizace a nakonec i vydražena budova Slovanského domu, se činnost souboru nezastavila a pokračuje i nadále. Od svého počátku hrají pro děti každou neděli od října do dubna, kdy za sezonu uvedou 3-6 titulů a odehrají přibližně 20-30 představení. Ve svých inscenacích se snaží o vytvoření iluze, která má vtáhnout děti do světa pohádek. Velký důraz kladou také na výtvarnou stránku inscenace. A v jejich repertoáru mají nezastupitelné místo hlavně klasické pohádky.
Téměř pětačtyřicet let svého trvání dosáhla Nová loutková scéna v Olomouci, kterou kromě prvních 10 let, vedla a režírovala Anna Karasová. Scéna vznikla v roce 1948 a v 50. letech soubor vedli Jar. Vaníček a po něm J. Polách. Během sezony uvedli 2-4 premiéry a k doplnění repertoáru reprízovali starší inscenace pohádek. Zřizovatelem souboru byl Závodní výbor ROH Správy Střední dráhy, ale od roku 1972 přešli pod Park kultury a oddechu. V roce 1974 jim vyhořelo loutkové divadlo a soubor se ocitl bez zázemí. Provizorní podmínky trvaly až do roku 1978, kdy začali hrát v Kulturním domě Zenit, kde v rozdělené interpretaci mohli hrát pouze ze spodovými loutkami. Během své činnosti se pravidelně účastnili soutěžních přehlídek a festivalů, z kterých několikrát postoupili na úroveň krajských kol. Do repertoáru zařazovali nejčastěji klasické pohádky a hry o zvířátkách. Činnost souboru byla ukončena v roce 1992.
V 60. - 70. letech zde působila řada dětských loutkářských souborů. Jen namátkou uveďme například Dětský loutkářský soubor Jiskra Domu dětí a mládeže v Olomouci, Dětský loutkářský soubor Řepčín - Olomouc, Dětský loutkářský soubor ZDŠ Hejčín - Olomouc a nebo Soubor při ZDŠ v Bělkovicích. Nejúspěšnějším z těchto dětských souborů, z pohledu přehlídkového klání, se stal Loutkářský soubor ZDŠ Horka nad Moravou, který se probojoval v roce 1972 až na Loutkářskou Chrudim. Pod vedením autorským, režijním i výtvarným v osobě Milady Mašatové děti uvedly hříčku Klim, klom, klomprdom, kterou sehráli s loutkami z vařeček.
Další systematická a dlouhodobá práce Milady Mašatové byla spojena s Loutkářským oddělením literárně-dramatického oboru Lidové školy umění Žerotín v Olomouci. Působila zde od konce 60. let. Pod jejím vedením ročníkové skupinky dětí procházely základní průpravou dramatické výchovy a přes tvořivou prací s loutkou až k postupnému tvaru inscenace jako celku. Během školního roku z bohaté činnosti jednotlivých skupin - souborů vznikly vždy 2-3 profilové inscenace, s kterými se účastnili řady přehlídek, včetně národních a celostátních kol. V průběhu let si vyzkoušeli téměř všechny základní typy loutek - od nejjednodušších oživených předmětů, přes tyčkové loutky, manekýny, javajky, maňásky až po marionety. Poprvé přijeli na Loutkářskou Chrudimi v roce 1967 s autorskou hříčkou Milady Mašatové S drakem není legrace. Téměř po deseti letech, v roce 1976 se zde vrátili s drobnými pohádkami na text Lubomíra Feldeka Sněhurka a Šípková Růženka, za které byla Milada Mašatová oceněna. V té době už měly za sebou i účast na národní přehlídce dětského divadla v Kaplici, kam se stále častěji vracely se svými novými hříčkami pohádek. V roce 1978 vystoupily opět na Loutkářské Chrudimi s pásmem staroruských lidových pohádek podle textu Věry Provazníkové Za lesem na louce, v maličké chaloupce a s výběrem básní a pohádek z knížky Aloise Mikulky pod názvem 12 usmívajících se ježibab aneb Pásmo na školní besídku. Milada Mašatová byla tentokrát oceněna za dramaturgický výběr a jevištní zpracování textů. V 80. letech na chrudimské přehlídce vystupovaly také v rámci Finále přehlídky individuálních výstupů s loutkou a malých loutkářských forem, jako inspirativní hosté pro odborné semináře nebo na divadelní pouti. Kromě hudební spolupráce s Richardem Pogodou, spolupracovala Milada Mašatová v 80. letech po výtvarné stránce s Jitkou Tláskalovou. Z úspěšných inscenací 80. let vzpomeňme alespoň Pasáček vepřů, Jenovéfa nebo Stojí hruška. Po odchodu Milady Mašatové do důchodu vedl oddělení Martin Lokaj (1990-1991) a od roku 1992 Ivana Němečková. Pod jejím vedením se soubor účastnil již čtyřikrát Loutkářské Chrudimi.
V roce 1986 vznikl soubor složený z mladých lidí pod názvem Divadlo Fkufru, jehož zřizovatelem byl Park kultury a oddechu v Olomouci. Vedoucím a hybnou silou souboru byl po celou dobu Pavel Němeček, který tak zúročil své dětské a mládežnické působení v Lidové škole umění Žerotín pod vedením Milady Mašatové. Inscenace realizované souborem byly založeny na hravosti, improvizaci a podpořeny hudební složkou. Vznikaly dílem celého kolektivu, který využíval ke svému sdělení divadelní a loutkové výrazové prostředky. Jejich první inscenací a také prvním úspěchem byla hra Lubomíra Feldeka Kouzelník a květinářka, s kterou se zúčastnili v roce 1987 Loutkářské Chrudimi. Inscenaci Jednorožec na zahradě, sestavenou z bajek amerického prozaika Jamese Thurbera, členové souboru adresovali zejména dospělým divákům. S inscenací se rovněž pod názvem Klepy zúčastnili Loutkářské Chrudimi v roce 1989, kde byli za ni oceněni. Počátkem 90. let se na chrudimské přehlídce objevili ještě dvakrát a ocenění si odvezli jak za inscenaci Nic jenom pro tebe, tak i za jevištní ztvárnění prózy Richarda Brautigana Zdravíčko, copak se zas vznáší v éteru?