Texty: Olomouc, LAZORČÁKOVÁ, Tatjana – ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu. Praha, Pražská scéna 2003, s. 128-131

LŠU ŽEROTÍN
(Olomouc)

Loutkářské oddělení literárně dramatického oboru (LO LDO) vedla Milada Mašatová (1934–2000), jež v LDO působila od roku 1972 a od počátku své činnosti byla zaujata především loutkovým divadlem, resp. dramatické hry s loutkou a možnostmi dětského divadla jako syntézy výtvarné a dramatické výchovy. Zrovna tak ovšem vynikala citlivostí a vytříbeným vkusem v práci s textem – adaptovala texty druhých autorů, ale i sama byla úspěšnou autorkou. Její inscenace se vyznačovaly všestrannou kultivovaností a relativně pevným režijním tvarem, v němž byly ovšem vždy respektovány i možnosti dětských představitelů. Celá řada jejich inscenací platila ve svém směru za zcela příkladné, např. Sněhurka a Šípková Růženka (1975, podle textů Lubomíra Feľdeka), a vlastní úpravy textů Aloise Mikulky Dvanáct usmívajících se ježibab a O třech malých prasátkách (1978), vlastní úpravy Andersenovy pohádky Pasáček vepřů a půvabné prózy Giny Ruck-Pauquetové Povídky z malého nádraží (1980), vzácně zdařilá, eticky nenásilně aktualizovaná inscenace klasického loutkářského textu Jenovéfa (1984) nebo všestranně múzická inscenace Stojí hruška (1987), inspirovaná folklórem a jeho obřadností (všechny jmenované inscenace se účastnily vrcholné přehlídky Kaplické divadelní léto). Z jejich několika her pro dětské a loutkové divadlo se velkého ohlasu dočkaly např. Čtyři pohádky o jednom drakovi. Všechny její vrcholné inscenace byly typické svou vyvážeností pedagogické i umělecké stránky, pevnou i originální stylizací, výtvarnou metaforičností, specifickou epičností a rytmičností a vynikaly vzácnou syntézou jemného humoru, naivity, moudrosti i poezie. Je jen přirozené, že se brzy prosadily i v celonárodním měřítku, a byly součástí vrcholných přehlídek dané oblasti u nás (Kaplické divadelní léto, Loutkářská Chrudim) i v zahraničí (rakouský Lambach). Milada Mašatová se během let své činnosti stala v oboru loutkového divadla nespornou autoritou, byla jeho letitou metodičkou, lektorkou i porotkyní soutěží a v těchto rolích vždy programově prosazovala principy autorského loutkového divadla. Podobně se také zasloužila o formulování představ obsahu a metodiky výuky v loutkářských, dramatických i slovesných odděleních LŠU. Ze skupiny jejich někdejších žáků v osmdesátých letech vzniká i zajímavý netradiční olomoucký soubor Fkufru (za vedení Pavla Němečka).

Bibliografie:
-al-: Soubor LŠU Žerotín na národní přehlídce v Kaplici. Stráž lidu, 4. 7. 1978, s. 4.
Císař, Jan a kol.: Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence. IPOS-ARTAMA, Praha 1998, s. 237, 268.
Königsmark, Václav: Amatérská klubová inspirace. Československý loutkář, 1987, č. 7, s. 146–151.
Richter, Luděk: Milada Mašatová. Československý loutkář, 1984, č. 6, s. 137.
Richter, Luděk: Pohled přes hranice oborů. In: Šrámková, Vítězslava – Vedral, Jan: Hledání výrazu. IPOS, Praha 1991, s. 13–23.
Štembergová, Šárka: Aby nejmladší nebyl poslední. Československý loutkář, 1986, č. 10, s. 234–235.
-tl-: Radost ze hry. Stráž lidu, 5. 6. 1979, s. 4.