Texty: AS 2004, č. 3, s. 56 - 64. Štěpán Filcík a kol.

FILCÍK, Štěpán: Co bylo na letošních krajských přehlídkách k „ochutnání“, tedy k vidění

Krajská loutkářská přehlídka, Opava 26. – 28. 3.
Skřítci Opava: ZLATOVLÁSKA (na motivy K.J. Erbena, úprava M. Lacuch)
MLS Opava: O PRINCEZNĚ JEDNĚNCE (V. Břichnáč)
Sněženky Opava: VYŠETŘOVÁNÍ IKAROVA PÁDU (Karel Augusta)
Divadlo DUO Frýdek Místek: POHÁDKY PANA POHÁDKY (Jiří Středa)
Krnováček Krnov: O MLSNÉ KOZE (úprava J. Janiš)
Opal Opava: O DVANÁCTI MĚSÍČKÁCH (B. Němcová, M. Halámková)
Divadlo Modrý slon Ostrava: PIPI DLOUHÁ PUNČOCHA (na motivy A. Lindgrenové upravila I. Schubertová a M. Vydrová)
Dividlo – lidičkové Ostrava: OBRŮV PANOŠ (na námět pohádky Kočičí král od Pavla Šruta upravil soubor)
Dividlo – Napotřetí Ostrava: NEJEN VASILISA (na námět knihy Krása nesmírná upravil soubor)


Co vás na inscenacích, které nebyly vybrány k dalšímu postupu nejvíc potěšilo a kde jste viděli největší problémy?

OPAVA: Zlatovláska – těšilo mě zaujetí pro hru, chuť bavit děti, ale na druhou stranu jsou situace zbaveny svého symbolického významu, odehrávají se jen jako jakýsi „záznam posloupnosti kroků děje“ bez vnitřní akcentace významu.
O princezně Jedněnce – velmi dobrá muzikálnost souboru, ale příliš subtilní, jednoduchá anekdota, která nedává prostor pro vystavění inscenace; neujasněnost tématu.
Pohádky pana Pohádky – soubor má velkou chuť hrát, ale jedná se o látku ze šedesátých let, ze které se ozývá snaha oživit loutkové divadlo zapojením herců, bohužel však bez významového vztahu k jednotlivým pohádkám.
O mlsné koze – optimismus souboru, důvěra v marionety voděné na niti, ale… celek se rozpadl vlastně na dvě pohádky, unikla pointa, uniklo směřování k myšlence a k uzavření celého příběhu.
O dvanácti měsíčkách – opět herecké nasazení, hudebnost souboru. Naproti tomu špatně upravený scénář, který vypustil důležité situace. Žánrový i jazykový zmatek (mísení spisovného jazyka se žargonem).
Pipi Dlouhá Punčocha – plusem byl zvukový plán inscenace, šíře a barevnost zvuků, akcentující významy, herecká bezprostřednost. Avšak neujasněnost zda se jedná o tvořivou hru s dětmi, patřící do herny mateřské školky či o divadelní inscenaci.
Obrův panoš – zaujalo mě vnitřní zaujetí mladých herců, tvořivá hra se zástupnými předměty, jenže není zřejmý příběh; chybějí vybudované situace, které by rozvíjely děj – divák celou dobu „domýšlí“ příběh, místo aby četl jeho význam.
Nejen Vasilisa – znovu zaujetí herců, snaha zabývat se vážným tématem, výborné jednotlivé loutky (ne všechny) i jejich animace. A proti tomu příliš scénografických symbolů, které nedávají možnost orientovat se v příběhu; nepochopili jsme vztah herců k postavám, není jasná myšlenka a směřování k tématu.

Jak „chutnaly“ inscenace, které postoupily na další přehlídky

Vyšetřování Ikarova pádu - inscenace, ve které se střetla režijní zkušenost M. Halámkové, její „šťastná ruka“ při dramaturgickém výběru a potenciál mladých herců, kteří zjevně tématu rozumějí, baví je a dokáží na diváky přenést svůj postoj k němu. Inscenace vychází ze širších dějových souvislostí starořeckého příběhu o Ikarově pádu – respektive z jeho dramatizace od K. Augusty. Úprava M. Halámkové zachovala celistvost a napětí příběhu, zároveň však zdůraznila téma viny a neodvratnosti nést její tragické následky. Je to žánrově čisté, ukázněné představení, zahrané s působivými maskami a totemovými loutkami. Za pochvalu stojí účinná jednoduchá scénografie, ale i jednotlivé herecké výkony mladých protagonistů. Rezervy viděla porota především v temporytmu celého představení a „zdivadelnění“ situace Ikarova pádu. (Doporučeno z Opavy na Loutkářskou Chrudim do přehlídkového programu.)

Zúčastnila (zúčastnil) jste se této krajské soutěže již v minulosti? Jste schopna (schopen) porovnat, případně postihnout trendy – směr vývoje? A jak na vás přehlídka jako celek zapůsobila?

Opava – Pavel Němeček: Jsem pravidelným účastníkem této přehlídky a mohu v letošním roce potvrdit nejen stoupající kvalitu jednotlivých představení, ale i jednoznačný nástup mladé generace. Mladé soubory jsou příslibem do budoucna pro hledání nové tváře divadla s loutkami. Pokud se potvrdí zájem ostravského Dividla pracovat i nadále ve svých inscenacích s loutkami, přibude v moravsko-slezském regionu výrazná líheň.
Celkový dojem z přehlídky – sympatické setkání. Letos docela hodně inscenací (celkem 9). Zajímavostí byl autentický místní dudák, který před každý představením svým mečivým dudáním zaháněl dítka do sálu. Přispěl tak nejen k osvětě v oblasti historických hudebních nástrojů, ale i k hladkému průběhu začátku představení. (Děcka ani dospělí se prostě necourali!!!). Porota uvažovala udělit mu cenu za animaci „kozla“, k čemuž ovšem nedošlo, neboť dudák odmítl půjčit Karlovi Šefrnovi dudy s odkazem, že na ně mohou hrát pouze „zkušení“ muzikanti!!!