Texty: Josef Dvořák vzpomíná

Josef DVOŘÁK-"Rodiče se pokoušeli ochotnicky hrát divadlo, hrála ho i moje starší sestra Maruška. Já sice nikdy neplánoval, že jednou divadlu upíšu duši, ale byl jsem odjakživa rád, když jsem něco řekl nebo udělal a lidi kolem se smáli. nejdřív jsem to neplánoval, ale postupně jsem si všímal, že z toho, co se kolem mě děje, si vybírám jiné věci než ostatní. Jinak je vidím a ostatním to připadá legrační. Kdo ví, proč tomu tak je.Třeba jinak poslouchám? Nebo jinak vidím?"(s.13)
"Moje první vystoupení proběhlo na základní škole,asi jako se sto stalo většině lidí. Vybírali se účinkující pro školní besídku, a protože jsem byl vyhlášený kašpar, který bavil spolužáky, a dokonce i některé kantory, paní učitelka mě vyzvala, abych něco přednesl. Vstal jsem a voně zopakoval monolog Jaroslava Štercla o rozbíjení atomu ze silvestrovské rozhlasové estrády."(s.39)
"Na jevišti jsem se ocitl poprvé v Kadani ve Stehlíkově hře Hej,pane kapelníku s amatérským divadelním souborem Slovan. V Kadani byla dvě amatérská divadla-Slovan a Šídlo. Slovan byl považován za generačně starší soubor a právě tam jsem v útlém mládí začínal. Časem jsem byl přetažen do Šídla."(s.39-40)
"Nicméně na Slovan mám několik neblednoucích vzpomínek. Režíroval tam pan režisér Holub,a když se zkoušela opereta Perly panny Serafínky, stal se ze mne člen spolku a začínající milovník. Hrál jsem Toníčka a mou partnerkou, kterou jsem měl vášnivě políbit, byla paní lékárníková. Bylo mi šestnáct, s líbáním jsem neměl valné zkušenosti a paní lékárníková byla dáma v rozpuku, která by se líbala velmi ráda. Vypadalo to, že se na polibek vysloveně těší.To mě polekalo natolik, že jsem měl z líbání naprostou hrůzu. Ale nemohl jsem to dát v žádném případě najevo. ..Tak jsem to řešil po svém. Pokaždé když při zkoušce došlo k inkriminovanému místu, musel jsem na toaletu nebo si něco zařídit. Vždycky jsem počkal, než part s líbáním přešel, a teprve potom jsem se vrátil. A jak to u ochotníků občas chodí, některá hra se vůbec nedostane před diváky. To se stalo i s Perlami panny Serafínky a upřímně řečeno-v mém srdci to nezanechalo žádnou ránu."(s.40-41) (J.Dvořák: Šmátrání v paměti).