Texty: 2006 August, August, august, informace

Úroveň inscenace August, August, august divadelního souboru Podio Semily překročila hranice regionu
Poslední premiéra DS Podio, inscenace hry Pavla Kohouta August, August, august, vzbudila v bývalém východočeském kraji velkou pozornost. Inscenace vzbuzuje zájem důsledně zvládnutým řemeslem a obrovským nasazením herců hýřících na jevišti nadšením a energií. Tvůrcům se podařilo střet fantazijního světa klaunů a mocenských manipulátorů velmi nápaditě převést na divadelní prkna.
Hlavní zásluhu na tom má režisér Zdeněk Lindner a Josef Brodský v titulní roli.
Divadelní soubor Podio ze Semil připravuje každý rok jednu premiéru vesměs činoherního divadla, přestože hlavní principál, dramaturg a režisér Zdeněk Lindner je původně loutkář a žák královéhradeckého Jana V. Dvořáka.
DS Podio Semily letos připravuje na říjen již osmý ročník mezidruhové přehlídky Semilský paroháč.
Divadelní soubor Podio ze Semil představí svou inscenaci pražskému publiku v neděli 14. 5. 2006 od 19.00 v pražském Klubu Mlejn ve Stodůlkách.
vloženo do divadlo.cz : 28.4.2006

Nedůsledné vybudování protikladných světů
Divadelní soubor PODIO při KC GOLF Semily zahájil letošní FEMAD inscenací hry Pavla Kohouta AUGUST, AUGUST, AUGUST v režii Zdeňka Lindnera. Hra nese velmi silně znaky totalitní doby, v níž vznikla. Jde o hru modelovou: základní situace je zasazena do cirkusového šapitó, kde vládne manipulace, proti níž je postaven svět imaginace a fantazie, který byl nežádoucí a tak musel nutně prohrát. Klaun i přesto, že splní ředitelovy podmínky, končí ve spárech šelem. Tolik ve hře. I přes její spjatost s dobou vzniku ji dnes amatérská divadla občas hrají, ale není právě snadné najít klíč k její současné interpretaci.
Základním problémem semilské inscenace je skutečnost, že se nepodařilo důsledně vybudovat oba protikladné světy - ani svět manipulace, ani svět fantazie. Vše se odehrává ve slovech, vnějšími prostředky, nejsou budouvány situace. Nejvynalézavěji působí práce s rekvizitou (opice, had s brýlemi, deštník s loutkami lipicánů, mop jako pes...), ale ty jdou v podstatě proti smyslu hry. Týkají se totiž světa manipulace, v němž vládne tvrdou rukou a bez fantazie ředitel za přisluhování inspektora manéže - a přitom jejich ztvárnění obsahuje daleko více fantazie, než klaunský svět tak jak je zde prezentován. Semilští klauni jako by se styděli za hraní si se slovy a slovní přesmyčky. Jakoby se zázrak fantazie ani moc nekonal. Ani v oživení Lulu a vzájemném vývoji vztahu až k zázraku zrození jejich dítěte. Klaunskému světu fantazie nepomohla ani úprava textu, v níž byla vypuštěna sekvence, kdy August hází do klobouku vejce, z něho se líhnou kuřata, klauni je prodají a mají tak peníze na zakoupení cirkusu, což byla třetí podmínka, aby se klaun mohl stát ředitelem. Prodej losů v semilské inscenaci nebyl dostatečnou náhradou a tak vlastně tato podmínka zůstala nesplněna. Přesto pak dochází k desrutkivnímu konci. Popisná, netematizovaná scéna vyznění celku inscenace rovněž nepomáhá. Chybí citelně zázemí ředitele, odkud vládne. Chybí ale také cirkusová atmosféra, kdy všechno naučeně šlape. A protože nevnímáme dostatečně silně kontrast obou světů, působí i temporytmus celku poněkud jednotvárně.
Je jistě třeba ocenit, že si semilský soubor inscenováním Kohoutovy hry nezvolil právě snadný cíl. Bohužel zůstal nenaplněn.
Divadelní Hromada 2006 léto