Texty: Ottova encyklopedie nové doby, heslo Ochotníci divadelní (Josef Träger)

Zdroj: Ottova encyklopedie nové doby
Ochotníci divadelní (Josef Träger)
* Ochotníci divadelní jsou milovníci divadelního umění, kteří se věnují ze záliby praktické divadelní činnosti, aniž z ní činí své povolání a aniž často projdou potřebnou odbornou průpravou. V Československu jsou dějiny divadelního ochotnictví úzce spiaty s celým vývojem novodobého divadelnictví. V době, kdy se kladly základy k českému divadlu, ujímali se odkazu buditelských divadelníků ochotníci, vyplňovali nedostatek stálého divadla a profesionálního herectva, šířili znalost prvních českých her, upevňovali národní uvědomení a plnili obětavě potřebné úkoly národně buditelské i společenskozábavné. Koncem roku 1811 z podnětu Prokopa Haklíka ustavila se společnost milovníků českého divadla, která hrála až do 1815 v noremních dnech ve Stavovském divadle české hry pro dobročinné účely. Duší této ochotnické družiny byl J. N. Štěpánek, na repertoáru byly zejména jeho hry a jevištní práce Klicperovy. V Praze bylo rovněž několik soukromých divadel ochotnických jako Švestkovo divadlo nebo hlavně Teisingerovo (1819 až 1824). kde byl hrán i hrál Klicpera. Nad to byla řada ochotnických scén v hostincích v různých pražských čtvrtích, kde hrávali studenti, řemeslníci a maloživnostníci. Na venkově udrželo nepřetržitou souvislost se středověkým náboženským divadlem t. zv. divadlo selské nebo sedlské, pro něž skládali náboženské příběhy a v němž vystupovali prostí venkované, tak hlavně v Podkrkonoší, ve Vysokém nad Jizerou, zásluhou písmáka Jana Petrušky. Nejstarší novodobé ochotnické divadlo vzniklo v Rychnově nad Kněžnou, pak v Semilech, ve Vamberce, v Č. Třebové, Ústí nad Orlicí, Jablonci nad Jizerou atd. Ochotnické družiny po českém venkově se začaly tvořit v desetiletí 1810-1820 a hrály ponejvíce hry Štěpánkovy a Klicperovy. Začátkem 1820 postihl je přísný zákaz, který polevil v předbřeznové době, kdy v Praze proslulo ochotnické divadlo v refektáři býv. kláštera u Kajetánů. V něm hrál 1834-1837 J. K. Tyl hlav. Klicperovy hry, opomíjené Štěpánkem. Tyl kolem sebe soustředil výkvět mladého literárního pokolení, jehož významní představitelé jako Mácha, Sabina, Chmelenský, Trojan a j. účinkovali na této scéně. V tomto divadle začínali jako ochotníci potomní vynikající profesionální herci jako všestranný V. Grabinger, lidově humorný J. Kaška, který 1845 vydal první příručku pro ochotníky Divadelní ochotník, plnodechý J. J. Kolar, K. Šíma-Šimanovský a jiní. V letech 40. nastává mocný rozmach venkovského divadelního ochotnictví, takže každé větší místo má ochotnickou družinu. Ochotnických představení účastní se od dob Tylových pohostinsky pražští herci a pomáhají tak prohlubovat ochotnický život venkovský. Podobně na Moravě a na Slovensku vznikají ochotnické skupiny, které mají velký význam buditelský průkopný. Na Slovensku se hraje do Štúrova rozkolu česky, hlavně v Bratislavě a Lipt. Sv. Mikuláši, kde zejména studenti pořádají představení českých her a z domácích především her Jana Chalupky. Od 40. let se hraje slovensky, a ochotnické divadlo se stává v rukou evangelických duchovních a studentů mocným nástrojem národně obranným proti násilnické maďarisaci. Význam našeho ochotnictva nepoklesá, ani když bylo otevřeno Národní divadlo v Praze, když se začala rozmáhat stálá divadla městská a když se rozmnožily kočující společnosti herecké. V 1886 byla založena centrální organisace ochotníků „Ústřední matice divadelního ochotnictva českoslovanského“ (ÚMDOČ), jejímž prvním předsedou byl J. K. Nový. Nynějším starostou je dr. F. Herman. ÚMDOČ sdružuje 1496 spolků, má 80.000 členů, rozdělených v 52 okrsky. Organisuje promyšlenou výchovu svého členstva, pořádá režisérské a odborně divadelní kursy, divadelní soutěže a vydává časopis „Československé divadlo“, dříve měsíčník, nyní 14tideník, za redakce Ing. V. Sommera (Jakuba Rydvana). V 1924 podala návrh vypracovaný svým předsedou na osnovu divadelního zákona. Od 1931 pořádá každoročně v Hronově festival nazvaný „Jiráskův Hronov“, na němž vystupují nejlepší ochotnické družiny. Jako druhé menší ústředí ochot. spolků působí Tylova obec ochotnická, jejímiž hlavními pracovníky byli v posledních letech V. Trousil a †spisovatel K. V. Blahník.
V roce 1911 vznikl Svaz dělnického diva- delního ochotnictva československého (DDOČ), který seskupuje nejen spolky české národnosti, ale i spolky slovenské, německé, maďarské, polské a ukrajinské. Po převratu se stal agitačním nástrojem komunistické strany a staral se o propagaci sovětské dramat. literatury. V DDOČ je skoro 10.000 členů v 500 skupinách. Vydávají ilustrovaný měsíčník „Dělnické divadlo“ (od 1920) za redakce F. Němce. Méně dusledný divadelní program má „Ústřední jednota dělnických divadelních ochotníků československých“ v Plzni, nyní Svaz dělnických divadel. Vydává časopis „Dělnické jeviště“ a soustřeďuje divadelní ochotníky soc. demokratické asi ve 400 skupinách.
Horlivou činností se vyznačují také sokolští ochotníci, kteří mají své odbory při 3200 jednotách a hrají divadlo při jiných 2455 jednotách. Jejich ústředím je Divadelní komise při předsednictvu ČOS. - Ústředí venkovských ochotníků divadelních (ÚVOD) bylo založ. 1931 jako pracovní odbor Svobodného učení selského v Praze. Vede je dr. A. Chaloupka, který poradními schůzemi a režisérskými kursy a v teoretických studiích a brožurách řídí součinnost ÚVOD se zemědělskou mládeží. ÚVOD sdružuje 600 ochotnických souborů, zejména v drobných obcích a má stálou hlídku v Osvětě venkova.
Naši ochotníci procházejí po převratu velkou vnitřní krisí, neboť splnili svůj úkol národně posilující a uvědomovací a musí najít pro svou činnost nové úkoly. Jinak naše ochot. scény dramaturgicky závisí na pražské dramaturgii, zvou si k pohostinskému představení vynikající herce stálých divadel, šíří znalost moderní dramatické literatury i novodobých inscenačních směrů, ale namnoze jsou bolestnou konkurencí profesionálním kočovným společnostem hereckým. K zásluhám ochotnictva třeba přičísti ještě, že z podnětu i trvalého úsilí některých jednot vznikly v četných čsl. malých městech stálé budovy divadelní, věnované výhradně divad. představením ochotníků a herců z povolání. Liter. o ochotnících je velmi četná, třebaže jsou zpracovávány toliko malé úseky divadelně ochotnické činnosti. Pamětní listy a sborníky zachycují dějiny ochotnických scén jednotlivých míst. Soustavná je monografie Vojty Šteina-Táborského Příspěvky k dějinám divadelního ochotnictva českoslov. (1931). Praktický účel sledují A. Chaloupka a L. Richter knihou Ochotnické divadelnictví (1922), brožura A. Chaloupky Ochotnická dramaturgie (1931) a K. Scheinpflugovo Divadlo na venkově (1922); Ant. Skály Ochotnické jeviště (1922) a K. Čvančary Divadelní příručka (1914).
[Ochotníci divadelní] sdružují se i v cizině; jejich organisace jsou různě silné podle místní tradice, stejně jako směrnice a úroveň jejich činnosti. Mezinárodně jsou ochotnické organisace spojeny v „Comité International pour les Théâtres Populaires“ v Praze, které bylo založeno r. 1926 a vydává každoročně svůj „Bulletin“ (red. dr. O. Dubský); v něm jsou organisovány federace: anglická „The National Operatic and Dramatic Association“ (20.000 spolků) a „The British Drama League“ (2700 spolků, 4000 členů), belgická (2000 kroužků dramatických), československá (1397 spolků), francouzská (50 spolků), jugoslávská, polská (183 spolků), slovenská (428 členů), sovětská (100.000 kroužků kolchozských a 15.000 kolektivů městských), španělská (160 společností) a valonská. „Comité“ pořádá sjezdy, z nichž byly uskutečněny 2 v Praze (1926 a 1936), po jednom v Lyoně (1927), Štrasburce (1929), Lutychu (1930) a v Paříži (1931). Svými oficielními zástupci jsou v „Comité“ zúčastněny vlády ČSR, Francie, Jugoslavie a Polska. -äg-
Ochotnické divadelnictví dosáhlo od převratu značného rozvoje a zejména pokroku organisačního i uměleckého. Na mnohých místech pečovaly ochotnické spolky, aby nová tvorba literární i divadelní byla rozšířena i tam, kde není velkých divadel. Ochotnictvo se soustavně vzdělávalo ve svých organisacích a stalo se vážnou složkou čsl. kulturního života. Vedle nejstarší a největší organisace ochotnické, Ústřední Matice divadelního ochotnictva čsl., vznikla r. 1925 Tylova obec ochotnická a na Slovensku Ústredie slovenských ochotníkov divadelných v Turč. Sv. Martině, jakožto nepolitická ústředí ochotnická. Dělničtí ochotníci mají své ústředí v Plzni (Ústřední jednota, soc. dem.) a v Praze (Svaz, kom.). vkb.