Texty: Okrouhlice, NĚMEC, Jiří: Ochotnické divadelnictví na Havlíčkobrodsku v letech 1918 - 1938, UHK 2005, s. 140

Okrouhlice je dodnes poměrně specifickou obcí. Proč? Protože je zde škola, základ každé kulturní činnosti na vesnici, ale není zde kostel, a proto patří Okrouhlice farností k mnohem menší Krásné Hoře.[3]
Rokem 1918 pokračuje činnost Čtenářsko-ochotnického spolku Havlíček v Okrouhlici. Správní výbor spolku se sešel na pravidelném jednání 28.5.1918 v hostinci u Františka Hyrše. Na jednání byli přítomni pánové s dámy : Laška (předseda spolku), poslanec Hyrš, Václav Hyrš (pokladník), Ing. Zrzavý, Kráčela ( režisér), Čermák (jednatel), Šoupal, Václav Pánek, Jiří Farkač, Josef Zelenka, Ladislav Hyrš, Jiří Hyrš, Josef Panský a slečny A. Šoupalová, Žatečková a A.Hyršová. Byla zde přednesena zpráva o příjmech za poslední představení, které bylo sehráno v květnu pod názvem Dvanáctý srpen 1881 neboli Na oltář vlasti. Celkový příjem včetně darů byl 532,22 K. Mimo vstupné obdržel spolek dar od pana Bárty z Lučice ve výši 10 K, příjem z hudby 192, 42 K, příjem z prodeje okurek 22 K. Po zaplacení hudbě a za půjčení krojů (388,94 K), byl čistý zisk 143, 28 K. Z čistého zisku bylo dále odvedeno Českému srdci 69,96 K, jako druhá splátka. Ta první činila 31,04 K. Celkem tedy České srdce obdrželo 100 K. Dále bylo odvedeno 10 K výboru pro slavnosti Ústřední jednoty Českého herectva v Praze. Je zajímavé, že v této době měli ochotníci příjmy i z výnosů Kampeličky, která spravovala jejich hotové peníze.
Na jednání se kromě otázek finančních vyskytla zásadní otázka v režírování spolku. Pan Kráčela předložil svou rezignaci, kterou odůvodnil nedostatkem volného času, ale také rozpory s některými členy souboru. Předseda a poslanec Hyrš žádají pana Kráčelu, aby ve své činnosti nadále pokračoval. Svou podporu mu vyslovuje i člen výboru Zrzavý, který nakonec navrhuje, aby se o setrvání režiséra hlasovalo. Od všech přítomných dostal režisér Kráčela důvěru a souhlasil tedy s tím, že bude nadále pokračovat ve své práci režiséra.
Dále byla projednávána otázka dalšího reprízování hry Na oltář vlasti hostováním v obci Petrkov u Německého Brodu dne 9. června 1918. Proti se zvedla vlna nesouhlasu, a proto bylo toto vystoupení zrušeno. Byla zavržena i myšlenka sehrát tedy tento kus v některé jiné vesnici.
Jednohlasně však bylo rozhodnuto o tom, že bude další divadelní představení v Okrouhlici, a to dne 29. června 1918. Na toto představení bude nastudována veselohra o třech dějstvích Anděl strážný.
Pan Čermák vystupuje dále s návrhem, aby ti, kteří vystupovali v poslední hře a nejsou členy spolku, se jimi stali. Na tuto výzvu reagují František Šoupal, Václav Pánek, Josef Zelenka, Václav Zelenka a Jiří Farkač a stávají se členy divadelního spolku Havlíček.
Hra Anděl strážný, která se původně měla hrát v Okrouhlici, se nakonec hrála v zahradě Františka Endrleho ve Vadíně.
Další jednání správního výboru spolku se konalo jako společné s dámským souborem Národní jednoty pošumavské dne 3. července 1918.
Složení příjmů za tuto hru a následnou taneční zábavu je opět velice zajímavé. Mimo vstupného měli ochotníci příjem za prodej odznaků 86, 70 K, výtěžek tomboly 62,20 K, poplatek za sedadla 45, 80 K, za kávu 130 K, za cukr 40,30 K a zisk z večer pořádané zábavy byl 352,40 K. Hrubý zisk z celé akce byl tedy 1.347,40 K.
Výdaje byly následující. Za hudbu a odznaky bylo vydáno 837, 67 K. Čistý zisk, 509, 73 K, byl rozdělen následovně : Dámskému sboru Národní jednoty pošumavské bylo předáno 250 K, spolku Havlíček 259, 73 a ten věnoval peníze na dobročinné účely: České srdce obdrželo 100 K, Národní jednota pošumavská obdržela 125 K a na záchranu hradu Lipnice bylo věnováno 25 K.
Dále věnoval Českému srdci 100 K, 25 K obdrželo Národní divadlo v Brně a na záchranu hradu Lipnice byla věnována částka 34,73 K. Zbývající peníze byly uloženy na účet spolku do Kampeličky, kde měl spolek v této době 580, 37 K.
Významnou osobností této doby byl místní rodák Ing. Zrzavý, který se po studiích v Praze vrací domů s velkým množstvím hudebních námětů, písní a kupletů, které se později použijí při činnosti spolku.
Další dva hudebně velmi nadaní mladí muži výrazně zasáhli do kulturního rozvoje spolku. Byli to synové továrníka Cíglera, majitele továrny na dýmky Gora.
Se vstupem spolku do UMDOČ je „Havlíček“ zařazen do Jelenova okrsku. Dvacátá léta jsou provázena nepříliš kvalitní zápisovou dokumentací, a proto chybí jak přesné datování her, místa konání i autoři her. Z takto uváděných her bych jmenoval :
Lidé na kře
Otec
Kouzelný prsten
Jakož i my odpouštíme
Spolku však v obci vyrůstá velký konkurent. V roce 1921 je založen místní Sokol, který kupuje dům ve vsi, a tento dům se také stává sídlem divadelních ochotníků. Havlíček mimo sokolovnu využívá pro svá představení i místní oboru. Konečně - hry v přírodě jsou jakousi samozřejmostí a trendem tehdejší doby. V tomto se snad všechny divadelní spolky v celé vlasti sobě podobají.
V této části končí prameny o činnosti ochotnického spolku Havlíček a pokračují prameny o činnosti Sokola.
Ve zprávě vzdělavatele spolku Sokol je patrné, že se Sokol celkově zabýval osvětovou činností jako pořádání přednášek, turistických pochodů, pořádání plesů a zábav, zájezdů, hraní divadla, vesnických zvyků – kácení máje, pálení ohňů. Nezapomínali ani na rozvoj tělesné zdatnosti, zejména mezi mládeží a dorostem.
Sokolští ochotníci na své schůzi 17.12.1922 schválili pořádání silvestrovské zábavy. Mezi účinkujícími se představili :
Velíšek, Voska, Zrzavý, Šimková, Jiráková, Šoupalová, Partlová, Matoušková, Hyrš, Kuba, Krajíček, Šimek.
V roce 1923 sehráli ochotníci šest velice úspěšných představení, která opět nejen pobavila,ale také pomohla stabilizovat divadelní soubor po stránce hereckého obsazení.
V únoru 1924 sehráli sokolští ochotníci hru pro děti Krakonoš. V měsíci dubnu vystoupili s veselohrou Vdavky Nanynky Kulichové. Na počest významné osobnosti našich národních dějin – Jana Žižky z Trocnova - vystoupil V. Hyrš s přednáškou o Žižkovi a následně bylo sehráno představení Otec božího lidu. Po představení byly recitovány verše a večer byl zakončen chorálem Ktož jsú boží bojovníci. V měsíci srpnu se slučuje místní knihovna s knihovnou Národní jednoty pošumavské, která sehrála v našem regionu poměrně významnou roli při budování škol (Okrouhlice, Štoky, Květinov). Tato knihovna poté čítala 244 svazků. Na měsíc říjen připravili ochotníci hru Ať žije naše republika, která byla poté spojena s besedou s dětmi. Konec roku byl ve znamení hry Pes a kočka, které však předcházela poměrně slabá účast na členské schůzi.
Do ochotnické činnosti se v roce 1924 zapojilo velice aktivně celkem čtyřicet čtyři místních obyvatel.
Tak, jak neúplně po stránce dokumentace a pramenů vůbec spolková činnost v Okrouhlici začala, tak také skončila. Prameny končí rokem 1924 a další se objevují až v roce 1943.