Texty: Vzpomínky na Obchodní akademii v Děčíně

Štěpánka HANIČINCOVÁ- "Ve školce jsem se tedy poprvé setkala s divadlem. Hned mě nadchlo a odnesla jsem si tu lásku domů. Pro sebe a brášku jsem vymýšlela nejrůznější hry a silně zneužívala svá autorská práva, protože jsem pokaždé hrála královnu nebo princeznu a Pepoušek musel asistovat jako můj věrný sluha Jan."(s.12)
"Děda vetešník vydlel v malém domku s půdou plnou fantastických věcí, hlavně nábytku. Za domkem se rozkládaly dvě kůlny, domek a zahrádka. To všechno mě zřejmě inspirovalo k tomu, že na dědově dvoře budeme s dětmi hrát divadlo. A opravdu se na tom malém dvorku odehrálo mé první autorské dílo. Dnes bychom tomu nejspíš řekli adaptace pohádky "Sůl nad zlato"." - S kamarády a kamarádkami z naší ulice jsme pak hru nastudovali. Děda nám přes dvorek natáhl dlouhý provaz, přes který jsme přehodlili dvě deky a vznikla opona,mohlo se hrát."(s.15)
"Na profesorském nebi Obchodní akademie v Děčíně se objevila nová hvězda, pan profesor Kadavý, letitý divadelní ochotník, který vnesl do třídy krásného ducha. .. Jen nás poznal, ihned se rozhodl založit divadlo. První hra měla být Princezna Pampeliška, a hlavní role padla na mě. Pampeliška měla úspěch a my s ní projezdili celé severní Čechy."(s.29)
"Po úspěchu první hry pan profesor rozhodl, že teď se pustíme do Radúze a Mahuleny. Já jsem v té době ráda a docela dobře zpívala, takže jsem dostala roli Mahuleny. Za partnera mi pan profesor vybral krásného spolužáka, který navíc nádherně zpíval. Stalo se, že se do mě Radúz zamiloval. Vzpomínám si, jak mi při nějaké scéně najednou začal šeptat, že mě miluje. Já mu po představení řekla, že by zaslopužil facku. Vždyť jsme přece hráli divadlo! A to je víc než nějaká láska.."(s.29) (Š.Haničincové-V.Kovařík: Štěpánka)