Databáze českého amatérského divadla

Texty: BEZOUŠKOVÁ, Simona: Náš soubor uměl... aneb 160. výročí DS Horažďovice, AS 2006, č. 1, s. 21-23.

NÁŠ SOUBOR UMĚL DRŽET KROK S DOBOU
aneb
160. VÝROČÍ DS HORAŽĎOVICE

Koncem listopadu minulého roku v Horažďovicích probíhaly veliké oslavy. Uplynulo totiž 160 let od doby, kdy podle dochovaných záznamů bylo v Horažďovicích sehráno první divadelní představení. Přesně to bylo 12. srpna 1845. A od té doby se píše historie Divadelního souboru Horažďovice. Celkem místní divadelníci odehráli 400 premiér s mnoha reprízami. Kromě činohry obohacují historický repertoár divadla i opery, jakými byly například Prodaná nevěsta, Tajemství nebo Hubička. Divadelní soubor Horažďovice je aktivní dodnes, počet jeho členů se rozrůstá, o diváky nouzi nemá a každoročně navíc pořádá krajskou přehlídku s postupem na FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč. Proto jsem požádala o rozhovor režiséra souboru Karla Šťastného.

Váš soubor letos oslavil 160. výročí. Jaká ve stručnosti byla jeho historie? Bylo působení souboru kontinuální, nebo byla jeho činnost někdy přerušena?
Činnost našeho souboru nebyla nikdy přerušena. Samozřejmě, že byla v naší historii období, kdy docházelo k určité stagnaci, avšak myslím si, že to patří do dějin každého amatérského spolku, a to nejen divadelního.
Jaké jsou historicky největší úspěchy Vašeho souboru?
Náš soubor uměl již od svých začátků držet krok s dobou, nebál se nových a moderních titulů, takže každá generace ochotníků zaznamenávala velké úspěchy u obecenstva všech vrstev a každého věku. Například Jiráskova Lucerna byla v Horažďovicích uvedena rok po své premiéře v Národním divadle v Praze. Díky spolupráci s místním pěveckým spolkem Prácheň uvedl mnoho českých oper a operet. Počátkem 20. století to byly především dramata Williama Shakespeara, v době světových válek česká klasika. Během 1. světové války Naši furianti, za 2. světové války Bílá nemoc. Ve vážném roce 1968 náš soubor uvedl Hašlerova Podskaláka. Ale snad největšími úspěchy byla dvě nastudování opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta a to v roce 1897 a 1947. Z posledních let musím zmínit Feydeauova Brouka v hlavě (2001), muzikál Jindřicha Brabce Zvonokosy (2002), Charleyovu tetu od Brandona-Thomase, detektivku Agathy Christie Neočekávaný host a poslední námi uvedený titul, muzikál Zdeňka Petra Pan Pickwick.
Prošli za těch 160 let vaším souborem nějaké slavné herecké osobnosti?
Samozřejmě. Měli jsme tu čest, že si s naším souborem pohostinsky zahráli např. paní Meryčka Rosůlková, Václav Vydra, Eduard Kohout, Terezie Brzková, Marie Budíková, František Smolík, Ladislav Pešek a další. Vlastníme i několik vlastnoručních dopisů od J. Vrchlického, A. Jiráska či L. Stroupežnického.
Jak konkrétně oslavy probíhaly?
Vstupem do oslav 160. výročí založení souboru bylo uvedení divadelní premiéry - již zmiňovaného muzikálu Ivo Fischera a Zdeňka Petra na motivy románu Charlese Dickense Pan Pickwick. Zahrála si v něm většina členů DS a i přes velmi náročnou výpravu šlo o pohodové zkoušení. Celý minulý rok vycházely na pokračování pravidelně každý měsíc články o historii našeho souboru. Vrcholem oslav se stal 26. listopad 2005, kdy se konal Slavnostní galavečer. Ten byl rozdělen na dvě části. V té první jsme divákům přiblížili formou krátkých střídajících se vstupů českou klasiku, která za období trvání souboru slavila na našem jevišti snad největší úspěchy – Babička Boženy Němcové, Dalskabáty, hříšná ves Jana Drdy, Strakonický dudák J.K. Tyla, Lucerna Aloise Jiráska, Paní Marjánka, matka pluku J.K. Tyla, Naši furianti Ladislava Stroupežnického, Na tý louce zelený J. Beneše a Prodaná nevěsta B. Smetany v loutkovém provedení. Druhou část večera jsme věnovali vzpomínce na všechny ty, kteří s námi toto krásné výročí již nemohli oslavit. Ocenili jsme některé kolegy, jejichž práce si velice ceníme a vážíme. V celém místním Kulturním domě byly rozmístěny kulisy s fotografiemi, plakáty, kostýmy a různými fragmenty z her, které DS Horažďovice za svou dobu činnosti uvedl a jež si zasloužily po letech opět připomenout. Jako samostatná výstava byla instalována Galerie horažďovických ochotníků. Jedná se o zmapování jednotlivců, kteří se v řadách členů souboru za celou dobu jeho trvání vystřídali. Jedná se o velmi ojedinělou práci a pokud vím, nemá ji žádné jiné amatérské, či dokonce profesionální divadlo. Každý má totiž na svém listě uvedeny základní údaje o jeho životě, fotografii a soupis všech rolí. Jedná se o velmi titěrnou a časově náročnou práci, za kterou vděčíme panu Jaroslavu Hořejšímu. Ale to jsem teď trochu odbočil. Na tento galavečer bylo pozváno spousta hostů, tím nejvzácnějším byl pan Zdeněk Matouš, bývalá veliká hvězda Karlínského hudebního divadla.
Jak vypadá soubor dnes? Kolik má členů? Jaký je věkový rozptyl souboru?
K dnešnímu dni má náš soubor 49 členů, osm členů bylo přijato před čtrnácti dny na výroční schůzi. Nejstarší stále aktivní členka souboru nedávno oslavila své devadesáté narozeniny a nejmladšímu je osmnáct let. Za členy nepřijímáme adepty mladší osmnácti let. Musím ale říci, že soubor se konečně začal omlazovat. Přesto je průměrný věk kolem padesáti let, což je ale úspěch, protože před pěti lety to bylo kolem 65 let. Zájem mladých začal stoupat a máme mnoho nových a nadějných adeptů amatérského herectví. Škoda, že je nemůžeme plně využít, protože jediným, v současné době činným režisérem souboru, jsem já. A tak zvládneme přibližně dvě premiéry ročně a mnoho kolegů z toho vyjde bez obsazení. Ale musím podotknout, že se možná blýská na lepší časy a někteří mí kolegové se o režii pokusí.
Jste tedy soubor vícegenerační. Neobjevují se takové ty typické generačně-umělecké neshody? Jak je popřípadě řešíte?
Samozřejmě se objevují a určité generační neshody přetrvávají. Ale jsme dobrá parta a řešíme zatím vše ke zdárné spokojenosti všech. S mladou krví do souboru přichází nová vlna názorů a myšlenek a starší nemohou přenést přes srdce, že by to mělo fungovat jinak. Avšak jsme si toho obě strany vědomy a jak už jsem řekl, jde nám všem přece o jednu věc a umíme se dohodnout.
Na jaké hry se specializujete? Jaký je váš současný repertoár?
V poslední době, jak jsem uvedl před chvílí, se náš soubor snaží především obecenstvo rozesmát, proto i naším repertoárem poslední doby jsou především komedie. Samozřejmě, že ctíme i odkaz české klasiky, například k letošnímu kulatému výročí úmrtí J.K. Tyla bychom chtěli nastudovat jeho Tvrdohlavou ženu. Mou velkou láskou jsou hry se zpěvy a muzikály, takže herci našeho souboru se musí mockrát na jevišti poprat i se zpěvem.
Kde se scházíte a kde zkoušíte? Vlastníte tyto prostory, nebo si je pronajímáte?
Máme jednu velkou výhodu, naše členka Libuše Mužíková je zároveň provozovatelkou místního kulturního střediska, a proto nám jde v naší činnosti na ruku a nechává nás v kulturním domě zkoušet zcela zdarma. Máme zde vyhrazenou i vlastní kostymérnu a sklad kulis.Někdy si ani dostatečně neuvědomujeme, jaké starosti nám tak odpadají a míjí nás.
Jaký k Vám má vztah město? Jak vzájemně komunikujete a spolupracujete?
Další otázka, kde musím jen a jen děkovat. Starosta našeho šestitisícového města je také naším členem, v dnešní době tedy ne aktivním. Avšak o dění v souboru má stále zájem a obhajuje jeho činnost nejen v naší městské politice, ale i před širokou veřejností.
Také pořádáte krajskou přehlídku. Jak jste se k jejímu pořádání dostali? Čím je vaše přehlídka specifická, v čem je lepší než ty ostatní? Na co byste soubory a diváky nalákal?
Jak se Horažďovice dostaly k pořádání západočeských divadelních přehlídek? Myslím, že náhodou. A čím je specifická? Řekl bych tím, že mezi všemi zúčastněnými i domácími panuje vzácná domácká atmosféra. Všichni se již dobře známe, s mnohými udržujeme i celoroční kontakt. Prostě všichni se vždycky těšíme na druhý víkend v březnu, kdy každoročně horažďovická přehlídka probíhá a tahle radost je na každém znát. Nevěříte? Přijeďte!
Jaké máte po 160 letech existence souboru plány do budoucna?
Jak jsem již řekl, hrajeme hlavně komedie. A tento žánr chceme preferovat i do budoucna. V současné době začínáme zkoušet situační komedii Raye Cooneyho Rodina je základ státu, v šuplíku máme zmiňovanou „tylovku“ a překrásnou detektivní hororovou komedii od Normana Robbinse. Samozřejmě že chceme, aby každé naše představení bylo jiné a též žánrově odlišné. Divadelní soubor má na svých představeních stále plné hlediště, a tak si ho chce i do budoucna udržet.
Děkuji za rozhovor.
Rozhovor připravila Simona Bezoušková
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':