Databáze českého amatérského divadla

Texty: STROTZER, MIlan: Kaplička nad Jizerou. Rozhovor o radostech a strastech Bakovského divadla. AS 2006, č. 1, s. 23-25.

KAPLIČKA NAD JIZEROU
ROZHOVOR
O RADOSTECH A STRASTECH
BAKOVSKÉHO DIVADLA

V Bakově nad Jizerou, v okrese Mladá Boleslav, připadá na rok 2006 kulaté divadelní jubileum. Bude tomu plných 170 let souvislé divadelní činnosti v městečku, čítajícím v současnosti cca 4400 obyvatel. Již v roce 1836 se zde sešlo několik ochotníků, aby nastudovali a v roce následném uvedli Klicperovu hru Divotvorný klobouk. Divadlo se hrálo v Bakově ale již o mnoho let dříve. Nejstarší dochovaný záznam je o tom z roku 1799, kdy zde hráli hru Vlastimila Šedivého Živé hodiny. Současný soubor, Divadelní sdružení Tyl, byl založen v roce 1873. Svou činnost vyvíjí dodnes, přestože jej v době nedávné stihla pohroma podobná té, kterou máme vrytu v národní paměti v souvislosti se zlatou kapličkou nad Vltavou. Je nejen nositelem kultury v místě svého působení, ale zajíždí se svými inscenacemi do blízkého i vzdálenějšího okolí.
Setkal jsem se po letech s „Bakováky“ právě na jedné z takových štací, a sice v obci Klášter Hradiště, kde dávali frašku Maurice Hennequina Prolhaná Ketty. V sálku přiléhajícímu k místnímu pensionu, pro divadlo spoře vybaveném, leč zaplněném diváky, jsme zhlédli velice zdařilou inscenaci v režii Magdy Melicharové. Režisérka a herci ctili žánr hry, nevymýšleli žádné schválnosti, jednali s potřebnou mírou nadsázky v autorem daných situacích a připravili tak divákům příjemný divadelní zážitek.
Po představení jsme se mezi bouráním a stěhováním scény domluvili s paní režisérkou Mgr. Magdou Melicharovou a starostkou souboru paní MUDr. Vlastou Bobkovou, že se už nějakých dvacet let známe z někdejší Lidové konzervatoře SKKS Praha, na které absolvovaly kurz autorského divadla. Nezůstalo jen při tom, obě dámy souhlasily s tím, abych jim položil několik otázek, vážících se k existenci a činnosti bakovského divadelního souboru.
Vím, že jste v Bakově v letech 1978 – 1979 přebudovali a zmodernizovali divadelní prostory v budově radnice. Pamatuji si ze svých návštěv Bakova, že zrenovované divadlo bylo chloubou souboru, a to právem, neboť se o ně musel zasloužit. Vzpomínám na příjemný divadelní sál, ale také na jeho účelné zázemí pro soubor i pro návštěvníky vašeho kulturního stánku – „kapličky nad Jizerou“. A pak se ke mně dostala zpráva, že Divadlo na radnici zachvátil požár, že jste o to pěkné zázemí pro divadlo přišli. Kdy se to přesně stalo? Co bylo příčinou požáru? Jaké byly škody, zbylo vůbec něco z budovy a jejího divadelního vybavení?
Oficiálně se nepodařilo zjistit přesnou příčinu požáru, ale jisto bylo, že se rozšířil od hořících umělohmotných přepravek umístěných za samoobsluhou, která sídlí v přízemí budovy radnice. Požár zachvátil krovy střechy, rozšířil se na půdu a poté se vzňala střecha. Stalo se to v noci 24.3.1990. Davy lidí stály na náměstí, muži z našeho souboru pomáhali hasit, my jsme se slzami v očích stály a sledovaly plameny, které vyšlehovaly ze střechy naší radnice. Použil jste příměr „kaplička nad Jizerou“, ale věřte, že v té chvíli jsme věděli, jak bylo těm, co bezmocně koukali na požár té zlaté kapličky nad Vltavou. Bylo to něco příšerného. Jeviště, divadelní sál, půdní prostory i střecha budovy podlehly požáru.
Hned druhý den jsme se navzájem svolali a začali za pomoci hasičů uklízet následky. Jeviště bylo zcela bez střechy, stropy na sále zničeny, zbytky ohořelých divadelních scénářů se válely až na cca půl kilometru vzdáleném malobělském mostě. No, oklepeme se ještě teď a oblíbené rčení „raději vyhořet, než se stěhovat“, už nepoužíváme.
Jak se s tím neštěstím vyrovnal soubor? Přerušil činnost nebo nalezl náhradní řešení a pokračoval ve své práci?
Soubor měl v podstatě znemožněnou divadelní činnost na tři roky, ale výbor spolku se pravidelně scházel, organizoval brigádnickou pomoc při přestavbě požárem poničeného objektu.
Dnes se znovu v divadle v Radnici hraje. Kdo se o to zasadil?
Samozřejmě Město Bakov, neboť mělo na rekonstrukci budovy eminentní zájem. Radnice je totiž víceúčelovým zařízením, konají se zde i plesy, zasedání apod. A chuť hrát divadlo bakovské ochotníky, jak si i nadále říkáme, neopustila, takže se po těch třech letech dal zase soubor rychle dohromady. Tady patří dík především našim předchůdcům manželům Brodským, Klokanovým, Antošovým, Pěnkavovým a dalším, jejichž víra v obnovu ochotnického divadla byla neochvějná.
Co obnášelo v nákladech znovuobnovení divadla a kdo je nesl?
Náklady na obnovu byly vysoké, převážnou část (okolo milionu korun) uhradila pojišťovna, zbytek městský úřad, který je majitelem budovy. Na rekonstrukci divadelního zařízení byl využit i výtěžek ze sbírky na obnovu Radnice.
Jak se na obnově divadla podílel váš soubor?
Tehdy jsme ještě fungovali jako Divadelní odbor Tyl Osvětové besedy v Bakově. Členové souboru odpracovali při rekonstrukci nespočet hodin, zvláště při úklidových pracích po řemeslnících. Výbor spolku pomáhal organizovat stavební práce a rekonstrukci divadelního zařízení. Členové souboru zorganizovali spolu s městským úřadem sbírku ve prospěch obnovy budovy Radnice. Sbírka vynesla přes 40 tisíc Kč. Peníze dávali nejen divadelníci, ale také jednotliví občané města, i důchodci. Divadelní sál byl znovu otevřen 26. března 1993 slavnostním večerem. První inscenací v znovuotevřeném divadle byl Podskalák s písničkami Karla Hašlera, jehož premiéra v režii Luboše Brodského byla 25. 12. 1994 a dočkala se jen v Bakově 8 vyprodaných představení a dalších 6 repríz na zájezdech. Divadlo v Bakově zase žilo.
Pamatuji se, že v Bakově býval při souboru Tyl i dětský divadelní soubor, který se dokonce zúčastnil v letech 1984 a 1986 národní přehlídky - Kaplického divadelního léta. Pracuje v Bakově ještě jiný divadelní kolektiv, třeba dětský?
Ano , tehdy tento dětský soubor vedl Karel Klokan, poté Václav Pěnkava a Magda Melicharová. Však právě dnešní ženské „herecké hvězdy“ vyrostly v tomto souboru. Patří k nim Dana Janečková, Magda Fantová, Vlasta Šléglová, ostatně, dnes jste je viděli na jevišti. Ale jsou mezi nimi i další. Jen ti hoši se nám nějak rozutekli do světa. Právě Magda Fantová spolu s Vlastou Šléglovou vedli několik let dětský divadelní kroužek . Jeho činnost však bohužel nedávno skončila. Důvody byly prosté: časově náročné zaměstnání obou členek, z dětí se stali studenti a nováčci už o vlastní divadelní činnost neměli takový zájem.
V roce 1999 jste pořádali v Bakově okresní přehlídku dětských divadelních souborů. Bylo to ojedinělá akce, nebo se u vás konaly i jiné?
Pokud vím, tak tato okresní přehlídka se konala v Bakově celkem dvakrát a organizoval ji Dům dětí a mládeže. My jsme snad spolu seděli jednou v porotě, ne?
Ale my teď organizujeme pravidelně na podzim takový divadelní minifestival s názvem Divadelní víkend. Vloni proběhl už třetí ročník, dvakrát se tento festival konal pod záštitou Krajského úřadu Středočeského kraje a samozřejmě za vydatné podpory našeho města. Bakovskému publiku se o tomto víkendu představují amatérské soubory buď z našeho regionu s něčím novým, nebo soubory, které ještě u nás nehrály. Probíhá i divadelní seminář, ve kterém se mohou divadelně vzdělávat nejenom naši členové, ale i kolegové z jiných středočeských souborů. Probíhá to vždycky v takřka rodinném duchu a moc si to užijeme. Letos v říjnu už bude čtvrtý ročník, přijeďte se podívat.
Kolik má Divadelní sdružení Tyl v současné době členů a jaké je jeho složení?
Naše sdružení má v současné době asi 60 členů, herecky aktivních je asi 20. Ostatní jsou nápomocni v ekonomické či technické sféře, nebo i jinak pomáhají a propagují naši divadelní činnost. Vedle divadelních představení se totiž u nás také konají posezení v Divadelním klubu, poskytujeme zázemí i různým sportovním a kulturním akcím ve městě.
Mnoho souborů, pracujících v podobných podmínkách, jako váš, má obvykle problém s tím, že se po odchodu letitého režiséra ocitají v situaci, že jim chybí poučená osoba, která by se mohla ujmout režie. Jak je tomu u vás?
Ano, máte pravdu. „Kdo na režisérské místo?“, to bývá častá otázka vedle té „Co budeme hrát?“ My jsme teď našli výbornou režisérku v osobě Magdy Melicharové. Pravda, ona se vždycky zdráhá a tvrdí, že za nás trpí víc, než kdyby byla sama na scéně. Ale řeholi režie už okusil i Míla Masopust, známý dokumentarista Martin Štoll, který je také naším členem, Dana Janečková i další a já doufám, že se ti noví režiséři ještě vykrystalizují. Samozřejmě bychom je podporovali pro zvládnutí této náročné úlohy i ve vzdělávání.
Prolhaná Ketty napovídá, že se věnujete repertoáru, který má za úkol především pobavit publikum. Kudy se ubírala vaše dramaturgická volba v posledních letech?
Ano, je tomu tak. Rádi uvádíme především komedie. Vypovídají o tom i předchozí tituly - Tarabussi - Scarnici: Otcové se rodí ve skříních (1996, režie M. Melicharová), Brabec – Renčín – Čiháková: Nejkrásnější válka (1997, režie L. Brodský), Feydeau: Ten, kdo utře nos (1999, režie M. Melicharová), Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus (2000, režie L. Brodský), Patrick: Rajčatům se letos nedaří (2001, režie M. Masopust), Goldoni: Poprask na laguně (2002, režie M. Melicharová) a v neposlední řadě komedie Alana Ayckbourna Kdes byl/a/ v noci? (2003, režie M. Štoll).
Souzní to konec konců s mottem naší poslední hry Prolhaná Ketty, v němž se praví: „Smích je to nejcennější, zvláště v dnešní době, kdy všechno ostatní dávno podražilo“.
Bakov není velký. Jakou máte doma návštěvnost? Kolikrát lze doma reprizovat?
To víte, když je premiéra,tak v sále zasednou naše rodiny, přátelé a kolegové z práce. Je nabito, příjemná atmosféra, každý čeká na toho svého na jevišti. Při minulé premiéře jsme pomalu soutěžili o to, kdo z herců má větší „klaku“ v hledišti. Zároveň premiéra bývá i poděkováním našim blízkým za toleranci a podporu našemu hereckému snažení. Pak ještě bývají slušně navštívené další dvě domácí reprízy, zvláště, když se rozkřikne, že je čemu se smát.
Kde máte ještě své další štace?
Pravidelně vystupujeme ještě v Mnichově Hradišti, zde na Klášteře, hráli jsme několikrát i v Bělé pod Bezdězem, Bezně, v kulturním zařízení Svět v Mladé Boleslavi, Dobrovici, hrávali jsme i v Čisté, Přepeřích…
Pěkná návštěva v Klášteře Hradišti vypovídá o tom, že tu máte dobré renomé. Jsou návštěvy stejně dobré i v dalších místech, kde hostujete?
To víte, jak kdy a jak kde. I v Mnichově Hradišti, kde nás dobře znají, to bývá slušné. Jednou jsme však hráli i ve Frýdlantě, kde bylo snad dvacet lidí včetně domácího divadelního souboru, prostě skoro „přesilovka“ pro nás. Ale nám nevadí, že je někde stěží půlka sálu. Důležité pro nás je, jestli se lidé baví a zaujalo je to. Bohužel, v Bakově několikrát vystupovali i renomovaní profesionální herci a návštěvnost byla malá. Přijde ten, kdo chce a kdo má divadlo rád, a takových diváků si v době telenovel, Vyvolených a thrillerů vážíme nejvíc.
Zúčastnili jste se po listopadu 1989, řekněme od roku 1991, kdy se podmínky existence amatérských divadelních souborů citelně změnily, nějaké divadelní přehlídky, např. Wintrova Rakovníka či Klicperových divadelních dnů v Sadské?
Ano, byli jsme dvakrát na Wintrově Rakovníku, a to s inscenací Rajčatům se letos nedaří a s Popraskem na laguně. Pravda, moc ovací jsme od poroty nesklidili, ale myslím, že jsme se nedali odradit a snažíme se dál. Letos jsme opět v nominaci pro tento festival, však proto jste také vy dnes tady, takže uvidíme. Byli jsme také dvakrát na Bechyňském perlení, letos jedem s „Ketty“ znovu a už se moc těšíme. Je to pro nás i společný zájezd a setkání se stejně „praštěnými lidmi“.
Hráli jsme i na místních festivalech v Prachaticích a Libochovicích, odkud jsme si přivezli i nějaké ceny (Ten, kdo utře nos). To nás potěšilo. Ale musím dodat, že naším cílem nejsou hlavní ceny z amatérských divadelních soutěží. Chceme hrát pro spokojenost a pobavení našich diváků a taky je prima, když to baví i nás.
Váš soubor dnes existuje na bázi občanského sdružení. Jaké to má pro něj výhody, respektive nevýhody?
Hlavní výhodou je, že po zániku Osvětové besedy, pod jejíž hlavičkou jsme existovali, vůbec fungujeme a dále hrajeme. Organizujeme si svoji práci sami a co si uvaříme, to si i taky sníme. Nevýhodu, ale asi jakousi obecně platnou a nutnou, já hlavně vidím v účtování, papírování, dokladování, evidování, inventurách, schůzích a podobně. Někdy nám to otravuje život, zvláště když totéž narůstá v našem pracovním životě. Ale s tím už asi nic neuděláme. V zájmu našeho milovaného „trdlování“ na bakovském jevišti to prostě musíme vydržet.
Jak je nakloněno souboru město Bakov nad Jizerou? Podporuje vás? Pokud ano, jak?
Bez jakéhokoliv pochlebování a poklonkování právě Městu Bakov vděčíme za to, že můžeme provozovat svoji činnost. Radnici, tedy tu naši Kapličku nad Jizerou máme od města v nájmu. Na základě každoroční žádosti a plánu činnosti dostáváme od města finanční podporu na zaplacení plynu, vody, elektřiny, na údržbu divadelní techniky, svoz odpadu a v neposlední řadě i příspěvek na naši činnost.
Samozřejmě, musíme se snažit hospodařit, abychom vše finančně zabezpečili. Vyjde- li něco ke konci roku na nákup nové techniky, či jiného vybavení Radnice, může být město jedině rádo, protože veškeré movité zařízení budovy je jeho majetkem. A to zůstane tak, i kdyby naše sdružení zaniklo.
Chystáte se oslavit 170 let souvislé divadelní činnosti v Bakově n. Jiz.? Pokud ano, co připravujete?
Já vás musím trochu poopravit. První ochotnické uskupení se v Bakově zrodilo opravdu v roce 1836. Ale vpravdě souvislá divadelní činnost se v Bakově datuje až od roku 1873, kdy vznikl Ochotnický spolek Tyl, za jehož přímého pokračovatele se, po Divadelním odboru Tyl OB, považujeme i my. Samozřejmě si vámi vzpomínané výročí letos připomeneme i na Valné hromadě, která se bude konat letos v dubnu a oslavíme to po ní pořádnou tancovačkou. A budeme tomuto jubileu věnovat i letošní Divadelní víkend.
Takže pro vás podstatná oslava výročí divadla v Bakově byla již před dvěma lety?
Ano, 130 let trvání našeho spolku jsme už oslavili v roce 2003. Byla k té příležitosti instalována velká divadelní výstava, jubilejní posezení s našimi ochotnickými nestory a také založena tradice divadelních víkendů. Na svou historii jsme velmi pyšní. Vždyť je to v mnoha případech i historie našich vlastních rodin.
Určitě máte nějaké nesplněné divadelní přání. Co byste si přáli ve vaší „kapličce nad Jizerou“ uskutečnit či zažít?
Jestli mohu mluvit za sebe, přála bych si, aby se bakovská scéna stala jakousi „Mekkou“ amatérských divadelníků celé naší oblasti. Aby se právě do Bakova chodilo a jezdilo na dobrá amatérská představení nejen naše, ale i našich přátel z Mnichova Hradiště, České Lípy, Neratovic, Dobrovice, Mladé Boleslavi i odjinud.
Ale hlavně, mám takový sen, až tu za nějakých sto let nebudu a budu si, jako „dušička“, sem tam poletovat nad bakovským náměstím, abych si na nějakém digitálním billboardu mohla přečíst: Dnes premiéra divadelního představení toho a toho, hrají členové Divadelního sdružení Tyl Bakov.
Přeji vám, aby se vaše pozemská i transcendentální přání splnila, aby bylo divadlo v Bakově věčně živé. Děkuji vám za rozhovor.
Rozhovor připravil Milan Strotzer
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':