Texty: Petr Slunečko: ING. JIŘÍ VOREL. AS 2006, č. 1, s. 40.

ING. JIŘÍ VOREL
(30.1.1930 – 13.11.2005)

Je smutné, když začínají odcházet kamarádi. Jiří Vorel, loutkář, vedoucí souboru Zvoneček a sběratel loutek, není ani první, a vůbec ne poslední. Poznal jsem ho někdy v roce 1969, kdy se mi pochlubil svou mimořádně bohatou sbírkou loutek, která patrně v soukromých rukách nemá obdoby. Tehdy jsem Jirku začal navádět. Je hezké loutky rozvěsit po stěnách svého bytu, ale to je málo. Loutka musí hrát, k tomu přece byla stvořena.
Jiří se dal zlákat, založil soubor Zvoneček a spolu se svým synem Tomášem (filmovým režisérem), hudebními virtuosy bratry Kaňkovými a zvukařem panem Šebkem hráli loutkové divadlo rodinného typu ve Vorlově vile. První hrou byl Faust. Prostředí sklepení vily však bylo příliš malé, a tak se soubor po několika letech stěhoval do bývalé vorařské hospody v Braníku. Zde přibylo hodně diváků a mezi nimi i dospělých, kteří se toužili vrátit do svých dětských let. Ani vorařská hospoda nebyla posledním útočištěm souboru. Další a také poslední stěhování směřovalo do Kulturního domu na Novodvorské, odkud sláva Zvonečku pronikala do celé Prahy, ba i dál. Úspěchy se dostavily na festivalech pražských amatérských loutkařů nebo přehlídkách individuálních výstupů s loutkou. Také Chrudim Zvonečku zatleskala, když zde předvedl svou báječnou inscenaci Marcelíno a Boroneli, vlašští loupežníci při moři. Však také Vorlovými spoluhráči byli výtvarníci Bohumír Koubek a Vojtěch Cinybulk. Při vzpomínce na Jiřího Vorla ještě jednu veselou příhodu ,,z natáčení“. Jiří Vorel loutky do své sbírky sháněl kromě jiného z vlastnictví cirkusáků. Jednou dostal pozvánku do Dobříše, kde v maringotce přezimoval jeden z těchto umělců. Vzal proto peníze a jel. Tehdy se psala 70. léta a začalo se tiše hovořit o měnové reformě. My se, pane inženýre, bojíme, a tak vám loutky nemůžeme prodat. Tak zněla pro sběratele děsivá věta. Jiří jí zcela propadl. Šel do města a zde všechny peníze utratil za dva magnetofony, nějaký mikrofon a ještě celou řadu věcí, které vůbec nepotřeboval. Za několik dnů poplašná zpráva zmizela ze světa. Pochybnosti ukončil dopis z Dobříše. Pane inženýre, přijeďte, loutky prodáme. Jiří se tehdy velmi zadlužil, ale do Dobříše odejel a loutky také koupil. To bylo nakonec radosti!
Ing. Jiří Vorel už není mezi námi, vzpomeňme si na něj!
JUDr. Petr Slunečko