Texty: Mirka Císařová: Povolání metodik. AS 2006, č. 1, s. 35.

POVOLÁNÍ
METODIK

Nevím koho napadlo, že by bylo dobré připomenout na stránkách AS 100 let od narození pana Josefa Vavřičky. Ať to byl kdo byl, byl to nápad správný a pan Vavřička se tak stává vlastně klasikem. A to klasikem poněkud netradičním, protože není oceňována pouze jeho vlastní tvůrčí činnost v amatérském divadle, ale především je asi připomínán pro svou komplexní osobnost, kterou dával do služeb amatérského divadla i na poli organizačním, koncepčním a propagátorském. Právě pro tuto šíři ho trvale obdivuji i já, a nikdy jsem se netajila tím, že byl pro mou práci nejen inspiračním zdrojem, ale přímo i vzorem. Dělal toho moc. Už jen prostý výčet by byl na samostatný článek. Ale dělal také 14 let metodika v KKS Hradec Králové. Tam jsem ho poznala i já. Byla jsem tam počátkem 60. let na stáži ze školy.
Pana Vavřičku nebylo možné přehlédnout. Hned mne zaujal ten eruptivní, gestikulující pán překypující energií a činorodostí. Byl pořád v akci, pořád na pochodu, pořád něco vymýšlel. Amatérské divadlo bylo pro něho středobodem všeho. Myslel na ně víc než sám na sebe. Nevím, jak to všechno stíhal. Nikdy se vlastně nepřestěhoval z Hronova a ještě byl v neustálém úzkém vztahu s amatérským terénem, který znal a rozuměl mu. Nohama pevně v tradici a s hlavou v oblacích vymýšlel své smělé plány. A ani nevadilo, že to pak cestou sem tam zaškobrtlo, však ono se to nakonec vždycky dořešilo. Pan Vavřička byl člověk dominantní, ale přesvědčoval především svou zaujatostí, které šlo jen těžko odolat. To nadšení bylo jednou z důležitých složek jeho charismatické osobnosti. Ale uměl i naslouchat. Přesvědčila jsem se o tom na jednání jeho poradních sborů. Poslouchal pokorně, protože věděl, co to je amatérské divadlo a za celý život se od té základny neodtrhl. Jen myslel dopředu, byl ve svých názorech poučený a moderní. Uměl lidi nejenom získat, ale uměl si je i vybírat. Do amatérského divadla přivedl i řadu výborných profesionálních spolupracovníků. Dokonce i toho Císaře, o němž jsem si původně myslela, že jsem ho pro Východočechy získala já. Teprve později jsem zjistila, že na počátku šedesátých let už přednášel ve Vavřičkových dlouhodobých vzdělávacích kursech. Osnovy těch kursů by mohly klidně sloužit jako základ pro Lidovou konzervatoř Východočeského kraje, kterou jsem začínala v roce 1975 budovat. Samozřejmě, byl to tehdy už v dobách Vavřičkových určitý trend, ale pan Vavřička jej modifikoval, domýšlel a prosazoval. Ostatně myslím si, že dodnes neexistuje nějaký jiný lepší systém, než byly ony dlouhodobé vzdělávací kursy; ať už u nás v kraji ty Vavřičkovy nebo později koncepce konzervatoří. Ale doba se proměnila a kdo ví, co by vymyslel tvořivý pan Vavřička dnes. Rozhodně by mě to zajímalo. Skoro se mně po tom stýská, že už na mne nikdo nadšeně, se svéráznou dikcí a naprosto přesvědčivě nechrlí nápad za nápadem. Později jsem se potkávali jen občas. Pohlížel na mne s jistým pobavením a nadhledem svých zkušeností a svého věku, ale vždycky s určitou vážností. Metodický kmet na odpočinku v Hronově. Ale jinak to bylo stejné: „To ti bylo ohromné... Představ si že... Myslím si... Viděl jsem... Četl jsem... Nemělo by se…?“ Když jsem ho před lety prosila o nějaké životopisné údaje k jeho 85. narozeninám pro článek do Hromady, zakončil svůj dopis s půvabem sobě vlastním: „Už jsem to vypsal, zpotil jsem dvě trička, zdraví tě Josef Vavřička.“
Pan Vavřička byl člověk, který funkci divadelního metodika povýšil z funkce úřednické do oblasti náročného a potřebného povolání. Možná, kdyby bylo více takových Vavřičků, že bychom toto téměř už zaniklé povolání sloužící ku prospěchu amatérského divadla potřebovali i dnes.
Pane Vavřičko, mnohé jsem se od vás naučila a vlastně jsem vám to nikdy neřekla. Takže alespoň teď. Díky, klasiku!
Mirka Císařová