Texty: Jiřina Štěpničková vzpomíná

Jiřina ŠTĚPNIČKOVÁ- "Jednou se paralelní třída (měšťaské školy U studánky-ZZ.) chystala na lyže za peníze, které vydělá na školní akademii. Bylo mi do bréče, že já nejedu. Den před akademií však dívka, která měla představovat Bivoje onemocněla, a učitel, který znal mou touhu po lyžování, mi řekl: "Když se naučíš roli a zachráníš tak vystoupení, vezmem tě s sebou na hory." A já se Bivoje přes noc naučila. Kvůli horám a lyžím. Ale stalo se něco, co obrátilo celý můj život naruby. Na jevišti jsem pocítila a zažila nejen hrůzu, ale i úžasnou krásu. Krásu z toho, že představuju něco, co znám jen z dějepisu a knížek, že je to najednou živé a já že jsem ten člověk, který tohle zprostředkovává. Pocítila jsem slast a propadla jsem divadlu. V Krkonoších jsem závod sice vyhrála, ale mou touhu už to neovlivnilo."(s.12)
(Jindřich Černý: Jiřina Štěpničková.P.,Brána 1996.251 s.)