Texty: Moravský festival poezie – O štít města Valašské Meziříčí 1997, citace

Když jsme se rozhodli rozšířit Moravský festival poezie o literární soutěž autorů do třiceti let, věděli jsme, že to nebude práce lehká. Nicméně jsme se rozhodli ji podstoupit, neboť jsme věřili tomu, že tak, jak neztratilo nic na svém významu česko-slovenské setkávání interpretů poezie a prózy, má význam i setkávání autorů a jejich prací.
Protože jsme neměli kromě svého přesvědčení na počátku vůbec nic – peníze, lektory ani ty nejzákladnější znalosti, jak se taková autorská soutěž vlastně pořádá, uvažovali jsme o tom, že její letošní ročník nazveme ročníkem nultým. Nějak se ale stalo, že jsme číslování opomenuli a soutěž, ač pochopitelně klopýtavě a s mnoha organizačními a personálními potížemi, proběhla, důkazem čehož je i sborník, který držíte v ruce. A již v okamžiku, kdy jsem si poprvé práce do něj vybrané seřadil, my bylo jasné, že naše práce nebyla marná, že nultého ročníku nebylo třeba, neboť ten první se vydařil.
Josef Fabián ve sborníku soutěžních prací Přistání na naději

Já beru lidi jací jsou, a i když vím, že mají chyby, tak pokud mi mají co říct, pokud mě něčím obohacují, pak na to nehledím a chci být s nimi. A to platí i u poezie. Poezie je ale také o důvěře, o vytvoření vztahu mezi tím, kdo ji napsal a kdo ji čte. Poezie je o tom, co v ní chceme mít. Když chci věřit, tak mi v tom nic nezabrání.
Dušan Utinek, zpravodaj 2/1997

Miroslav Florian v šedesátých letech napsal spoustu krásných básní, od normalizace pak samé blbosti. To, že se z něj občansky stala kurva, ho básnicky zlomilo. My přece nebudeme takoví sekerníci, kteří řeknou: „Protože byl básník takový nebo makový, nebudeme od něj recitovat vůbec nic, včetně dobrých básní.“ Generace, která s autorem přišla do styku za jeho života, ho chápe a hodnotí v rámci osobních, současných zkušeností, ty další generace už to vidí jinak. Historie nás učí, že spojovat jedno s druhým nemá pro hodnocení význam, že je nutno oddělovat.
Alexander Harman, zpravodaj 2/1997

Dochází k uvolnění formy a mně se to líbí. Víc se recituje s pohybem, je mnohem víc humoru v textech. Je vidět, že recitátoři, spíš čeští a moravští, se snaží o větší kontakt s divákem. A ještě jedna věc. Jsem rád, že na festivalu není nevraživost mezi kraji, jak tomu bylo před devíti lety. Teď je tu pohoda a myslím si, že spolu komunikujeme, i když teď na mezinárodní úrovni. Z toho mám největší radost.
Dušan Utinek, zpravodaj 3/1997

Nejvíce na mne zapůsobily povídky Aleny Hejnové, především ta s názvem „Muzeum“. Je to velmi silný, esteticky otevřený text, který snese velmi přísná literární měřítka. Autorka, na pohled plaché, sedmnáctileté děvče, poslal texty bez udání věku. Při jejich čtení jsem viděl, přiznám se, Boženu Němcovou těsně před smrtí. Když jsem se pak dozvěděl, že je Hejnová ve věku Barunky, nechtělo se mi tomu věřit.
Druhým zážitkem, který je ve svém výsledku spíše literární anekdotou, je toto: Shodně se na druhém místě v kategorii prózy umístily dva příspěvky slovenských autorů , Kačeňákův a Karpinského. Oba jsou dost jiné, ale společné mají své hrdiny, sebevrahy, kteří se chtějí zabít žiletkou ve vaně. A aby tato anekdota měla pointu, tak slovenský vítěz v kategorii poezie na titulní stranu své strojopisné knížečky umístil fotografii Václava Peckáře v roli Miloše Hrmy, asi nejslavnějšího žiletkového sebevraha z Hrabalových Ostře sledovaných vlaků. Mě z té anekdoty trochu mrazí.
PhDr. Pavel Chalupa, zpravodaj 3/1997

Ve Valašskom Meziříčí sa už tridsať rokov uskutočňuje Moravský festival poézie… Ani tento rok nebol skúpy na zážitky. Azda najvačším bol prednes „meziříčského klasika“ Dušana Utinka v bravurnej interpretácii Kainarovej básne Poezie, jak jsi pořád krásná, ale udalosťou byl aj prednes Martinčina Alexandra Harmana a prednes Heleny Baráthovej.
Ján Kamenistý, Malé noviny

Uvítat lze rovněž snahu pořadatelů začít souběžně s uměleckým přednesem budovat ve Valašském Meziříčí novou tradici autorských soutěží. V oblasti poezie i prózy se tu napoprvé sešly příspěvky 126 českých i slovenských debutantů. Nejlepší pohotově vyšly ve sborníčku Přistání na naději. Podaří-li se setkání mladých autorů a literátů v budoucnu těsněji propojit, zrodí se záslužný kulturní počin a další šance pro všechny zúčastněné.
PhDr. Vít Závodský, Rovnost 18. 11. 1998

Je velkou devízou pre slovenský aj český prednes existencia nielen národných, ale stále pretrvávajúcich, kedysi celoštátnych, federálnych, dnes medzinárodných podjatí – Moravského festivalu poézie a Poděbradských dní poézie – prvého pre amatérov, druhého predovšetkým pre študentov umeleckých škol. Práve tu si môže pozorovateľ najlepšie uvedomiť cesty a smery prednesu, samozrejme bez nároku na jednoznačnú platnosť v čase a aj javovej podobe.
Mgr. Jaroslava Čajková, Javisko