Texty: ČERNÝ Vladimír: O autorovi. In: Okouzleni divadlem, 2005, s. 126.

Na počátku padesátých let na sebe upozornil výrazný talent jako herec i režisér Goldoniho
Sluhy dvou pánů, uvedl ji ještě s divadelním odborem hasičské jednoty. Jako mnoho jiných přešel
pod křídla Symposionu, kde po epizodce v Moliérově Tartuffovi následovala řada rolí :
Chlestakov v Revizoru, výtečný Rekordat v Kutnohorských havířích, následně Lelio v Benátské
maškarádě. Po nich přišla první samostatná režie Jiráskova Jana Roháče v přírodním divadle na
Bědovicích. Dalšími režijními pokusy byla Petrovičové Děravá škorně, Shakespearovo Zkrocení
zlé ženy, Vrchlického Noc na Karlštejně a další Shakespeare – vynikající Veselé paničky
windsorské, hrané v Třebechovicích pětkrát před vyprodaným hledištěm. Nutno říci, že Rudolf
Faltejsek si své vynikající režisérské renomé získal především inscenacemi tohoto anglického
klasika, které měly trvalý divácký úspěch.
Pak přehází ke své velké lásce a inscenuje první z her Voskovce a Wericha Těžkou Barboru,
posléze následuje slavný Slaměný klobouk, vyzdobený filmovými dotáčkami a černým divadlem
(26 repríz) a o dva roky později Nebe na zemi. Mezitím ovšem režíruje veleúspěšný Večer
tříkrálový, který vítězí v mezikrajové přehlídce vítězných souborů ve Svitavách a jen zákulisními
čachry tehdejších kulturních „činitelů“ nepostupuje na Hronov. Ale soubor se trvale stává
„prvoligovým“ a s doporučenou inscenací jubilujících bratří Čapků Ze života hmyzu se v roce
1965 do Hronova již podruhé kvalifikuje. Toto období lze v dějinách Symposionu označit bezesporu
za nejúspěšnější – byla dokončena přestavba kulturního domu, soubor měl nejširší členskou
základnu ve svých dějinách a udivující pravidelný příliv mladých lidí, který mu řada jiných
organizací v čele s tehdejším SSM mohla jen závidět.
V úspěšné společenské činnosti byl významným přínosem festival divadelních souborů
„Symposion“ , který byl zahájen v 1965 s účastí hronovských vítězů OB Bratislava – Nivy v čele
s Lubomírem Vajdičkou, nynějším šéfrežisérem Národního divadla v Bratislavě. Pro zpestření
přehlídek patřila každoroční pohostinská vystoupení významných pražských herců v mimosoutěžních
představeních (Karel Höger, Martin Růžek, Josef Bek, Svatopluk Beneš, Irena
Kačírková, Alena Vránová a další)
Největší podíl na veškeré této činnosti měl právě Rudolf Faltejsek, on byl tou osobností, která
dokázala přenášet vlastní energii na lidi, kteří jej obklopovali. Zásluhy za docílené výsledky a
úspěchy patří proto především jemu. Přirozeně , že ocenění těchto zásluh se v Třebechovicích
pod Orebem nedočkal, naopak v době tzv. normalizace po roce 1969 mu byla KSČ jakákoliv
kulturní činnost v Třebechovicích zakázána a navíc byl postižen i existenčně, když nesměl vykonávat
své učitelské povolání a v novém povolání mu byl určen minimální platový strop.
Po uvolnění poměrů se s novu chutí opět vrhl do práce v amatérském divadle, přivedl do
Symposionu několik vynikajících herců z Hradce Králové (manžele Paukertovy, Miroslava Táborského,
Ladislava Věchta a další. Inscenoval úspěšný Klicperův Ženský boj, znovu Veselé
paničky, Mušketýry po 30 letech, Longenova C.k. Polního maršálka , ale postupně zahořkl v
souvislosti s nezájmem třebechovického publika o amatérského divadlo a o divadlo vůbec.
Přesto neodolal a na zavolání mladých, kteří se pokusili činnost Symposionu obnovit, znovu
režíruje v Symposionu.
V nejrůznějších soutěžích dostal řadu ocenění, čtyřikrát hrál na Jiráskově Hronovu. Letos
dostal při zahájení hronovské přehlídky nevyšší ochotnické ocenění Zlatého Tyla.
Vladimír Černý, 2005