Texty: Valašské Meziříčí, Moravský Festival poezie 1984, citace

Z almanachu 20 let Moravského festivalu poezie ve Valašském Meziříčí:
Jezdím do Valašského Meziříčí stejně rád jako do každého města, kde je doma poezie. Pyšním se, pyšním, že jsem byl v porotě od prvního ročníku v prosinci 1965, že už jsem tehdy o festivalu psal s nadšením a předvídal mu budoucnost. Opatruji tabulky s body i zpravodaje ze všech ročníků, jichž jsem se zúčastnil. A ani jsem netušil, jak těžké je říci, co mě k Valašskému Meziříčí vlastně nejvíc poutá.
Trápím se, trápím už pár let, abych si odpověděl, v čem je pro mne valašskomeziříčský festival jedinečný, nezaměnitelný, a je to pro mne stále větší tajemství.
Dokonce si myslím, že právě v tom tajemství to je. Tajemství, bez jakého je chudá, neúplná a krátkodechá každá láska, bez něhož není poezie. A život.
Tajemství je už to, odkud se bere ve VM už po dvacet roků energie a invence takto krásně, neúředně, z vlastní iniciativy sloužit poezii.
Kus tajemství je i v samém způsobu hodnocení. Mám rád tu chvíli, kdy každý porotce ještě tají, kolik bodů dá, aniž má možnost odvolat.
A to nemluvím o tajemství, které je v každé dobré básni a v každém pozoruhodném výkonu, jímž se hlásí osobitost a původnost.
Dost!
Neboť nejhorší, co se životu, lásce, poezii a jejímu festivalu dá udělat, je prozradit, zradit jejich tajemství.
PhDr. Milan Blahynka

Je nesmazatelnou zásluhou ing. Jiřího Brolla, dlouholetého vedoucího Divadla poezie, že mladé lidi vychovával nejen k lásce k poezii, ale i k lásce k českému jazyku, jeho kultivovanému užívání. V současné době už sice není mezi námi a Divadlo poezie stagnuje a čeká na další osobnost, která by se ujala nelehkého poslání vedoucího souboru, ale to vůbec neznamená, že by snad umělecký přednes přestal v našem městě existovat. Divadlo poezie jistě svou vůdčí osobnost objeví a opět procitne, kulturní tradice našeho města ani nedovolí, aby tomu tak nebylo.
Josef Fabián

A tak si vzpomínám… na překrásnou kamarádskou atmosféru starého klubu na náměstí, na Jirku Brolla, na meziříčskou inscenaci Hrubínovy Romance pro křídlovku, na recitál Julie Charvátové, na Hanku Kofránkovou a Studio Viola, na inspirující vynikající přednašečské výkony Jany Zikmundové, Dagmar Oravové – Jaklové, Aleny Kapustové i na setkání s těmi, kteří na stupínku vítězů nikdy nestanuli. A zase na tradiční losování pořadí, na „krasobruslařské“ tabulky a horečnaté sčítání bodů a porovnávání oněch součtů, na noční, počínající trémou poznamenané vzájemné přednášení soutěžních textů na internátech.
Na to, jak mě právě tady poprvé fascinovala poezie Vladimíra Holana, jak jsem se učil z připomínek porotců a z uměleckých činů zkušenějších recitátorů, jak jsem dospěl k přesvědčení, že skutečná poezie je pravda a nic než pravda, a jedině tak ji lze sdělovat jiným. Jak moc jde o to, abychom … nezpívali jen o sazích po ohni poezie… řečeno s Vladimírem Holanem.
Petr Horák

Dělal jsem tento večer z poezie Fráni Šrámka, který jmenuje Ještě zní, v této podobě už jednou na Šrámkově Sobotce. Jsem rád, že ho mohu zopakovat ve městě, které si vytváří jednu z nejkrásnějších tradic, lásku k básni a básníkům. Jsem rád, že ho mohu dělat v roce, který – a právě díky básníkovi – získal pro náš malý národ opět Nobelovu cenu. Berete, prosím, tento večer jako můj dík básníkům a poezii vůbec.
Miroslav Horníček

Znovu se vracím k panelům s fotografiemi, hlavně k těm z prvních ročníků. Některé tváře zase vidím kolem sebe, většinou pravda mírně pozměněné, třeba i přikrášlené vyšším čelem, nějakou tou vráskou či šedinou. Je mezi nimi ale bohužel několik takových, které již navždy zůstanou stejné. Jedna z nich patří Jiřímu Brollovi. Jeho mírně zamyšlený, i na těch černobílých fotkách výrazně modrý pohled jako by sledoval všechno, co se na 20. ročníku jeho festivalu děje. Věřím, že by byl spokojen.
PhDr. Dagmar Jaklová - Oravová

Moravský festival poezie, zdomácnělý pod Beskydami, v Městě, které má svou jedinečnou tvář i nezapomenutelnou vůni, v němž je radost pobýt, má několik mateřských znamení, dělajících z něho ojedinělou záležitost. Těch hlavních je pět:
• Je jediným celostátním festivalem v přednesu amatérské poezie. (Jsme vůbec schopni domyslet, co to znamená pro česko-slovenskou vzájemnost, pro oboustrannou propagaci poezie, pro úroveň festivalu?)
• Soutěží v něm nejen nejlepší jednotlivci z celé republiky, nýbrž i družstva krajů.
• Je v prvním kole zaměřen na ruskou a sovětskou poezii.
• Má svůj specifický způsob hodnocení. (Bodové hodnocení bylo zavedeno zakladatelem festivalu ing. Jiřím Brollem. Zpočátku působilo pro svou neobvyklost na leckoho nenáležitě, zdálo se nepatřičné. Ukázalo se, že pravý opak je pravdou. Budiž však řečeno, že může dobře „fungovat“ jen za jistých předpokladů: vyžaduje zdatnost rozmyslně volených porotců, (Složení poroty z básníků, teoretiků, pedagogů, literárních kritiků a praktiků je ideální.) schopnost rychle se umět rozhodnout, mít jasný názor a neotupělý cit. Vylučuje kalkulování a přesvědčovací manévry uvnitř poroty. Je veřejné a tudíž kontrolovatelné, má punc bezprostřední autenticity. V průběhu jednotlivých ročníků bylo domyšleno o důležitý moment předrecitace, která umožňuje porotě, aby si vyladila svá kritéria. Mohu říci, že tento systém v porovnání s praxí jiných festivalů považuji za nejspravedlivější – také proto, že se nejvíc blíží objektivitě. Nepamatuji si, že by byl někdy výsledek bodového systému v zásadním rozporu s tím, co jsem si na konci festivalu o jeho úrovni myslel, že bych měl pocit, že bych sám byl rozdělil ceny jinak. To je zjištění, které má pro mne význam zásadního argumentu.)
• Má neopakovatelnou atmosféru, s níž se nepotkáš na žádném jiném festivalu. (Je dána městem, prostorami, kde se soutěží a při festivalu žije, a především lidmi: těmi, co se o festival s láskou a péčí starají, těmi,m co jej velkoryse a samozřejmě podporují a drží mu palce, těmi, co na něj s napjatou zvědavostí a chutí mládí i zralosti přijíždějí, ať už jako soutěžící nebo jako hosté.)
PhDr. Vladimír Justl

Existence prvních, tehdy ještě krajských festivalů byla založena na pochopení a příspěvcích různých organizací. Členové organizačního výboru navštěvovali podniky ve Valašském Meziříčí i v jiných městech vysvětlovali smysl a cíl festivalu poezie a nevzpomínám si, že by někdy odešli s prázdnou.
Radek Kocourek, hospodář festivalu

Valmez“ to znamená tvorovu dielňu s dobrou konkurenciou a otvoreným okamžitým hodnotením. Jedno dobře viem, sledujíc zainteresovane prípravu našich reprezentantov – a je to a jich mienka – „Valmez“ má taký dobrý chýr, že už sa stal pojmom, symbolom statečného a poctivého kumštu talentovaných mladých ludí. PaeDr. Ivan Kováč

Bol som prvým slovenským členom poroty MFP, na čo som nemálo hrdý. A z toho zase vyplýva, že aj spomienok mám nemálo. Při jubileu sa však žiada hľadieť aj dopredu.
Bolo by velmi potrebné rozšiřovat sféry možného vplyvu MFP, aby „Valmez“ nebol len vecou troch.štyroch desiatok recitátorov a divoch-troch dní do roka. Pomohli by tomu například krajské predkolá tejto súťaže, do ktorých by každý okres mohol vyslať jedného reprezentanta. Obdobne po finálnej súťaži MFP by bolo žiadúce usporadúvať vystúpenia nejlepších z jednotlivých krajov i hostí. Hladať spôsoby, jako dostať „Valme“ do vedomia širokého okruhu mladých ľudí a „čistým ziskom“ z neho podněcovat ich aktívy záujem o prácu s uměleckým slovom.
PhDr, Rudolf Lesňák

Hluboká analýza textů hraje významnou roli i v pěstování citového života interpretů. Tato činnost je vlastně neodmyslitelnou součástí sebevýchovného procesu interpreta tím, že si osvojuje prvky kultury ducha. Tak se člověk stává člověkem, který asi bude snáze komunikovat s ostatním lidmi i se světem, v kterém žije.
Daniela Musilová

Když si jen trochu vzpomenu na své první soutěžní vystoupení ve Valašském Meziříčí, polévá mě střídavě mráz a horko. Byla to drsná zkušenost, ale dobrá, protože na další ročníky jsem se připravovala pilněji a pečlivěji. Umísťovala jsem se postupně na místech čtvrtém, druhém a ochutnala jsem i smetanu absolutního vítězství. Moravský festival poezie jsem si tak zamilovala, že rok, ve kterém jsem ho nemohla navštívit, mi připadal ochuzený a neúplný. MFP považuji za nejnáročnější soutěž v oblasti amatérského uměleckého přednesu. A věřte mi, až jednou přijedu a nebude se hodnotit čísly, tak už to vůbec nebude ono.
Nina Vančatová

Valašskomeziříčskému MFP je už dvacet let a z těch, kdož se podíleli na jeho začátcích, jsou vesměs letití pamětníci. Jsem jedním z nich a nijak mě ta letitost netěší.. Rád se ve vzpomínkách vracím do poloviny rušných šedesátých let, kdy to všechno začínalo a hned se mi vybavuje rtuťovitá postava i povaha ing. Jiřího Trolla. Nechci pomíjet, že festival byl a je zaštiťován věci oddaným organizačním kolektivem, mne ale do Valašského přivedl Jirka Broll.
Poznali jsme se, tuším v roce 1963, na krajském kole recitační soutěže v Olomouci, tenkrát jako konkurenti. On k nám přijel se soutěžním pásmem i sólisty svého mladičkého recitačního kolektivu, já jsem vedl soubor Štafeta. Z prvního rivalství se stalo brzy upřímné kamarádství, zvláště když jsem byl pozván do Valašského Meziříčí, do poroty festivalu poezie, a když jsem se poznali blíže. Ostatně i pak jsme spolu soutěžili, jak to dosvědčují listiny vítězů prvních pěti ročníků festivalu (za Olomouc Jana Zikmundová, Alena Kapustová, Zdena Skoupilová a Jiří Keller na jedné straně, za Valašské Meziříčí Dagmar Oravová, Jan Trůneček a Alena Musilová na straně druhé.) Broll působil přímo nakažlivě svým zaníceným fandovstvím a spontánní nápaditostí, které bylo třeba spíše korigovat, než povzbuzovat. Myslím, že z jeho hlavy byl návrh dát porotcům do rukou bodovací tabulky a zlikvidovat tak anonymitu porotního hodnocení. I porotcům chvíli trvalo, než vzali za svůj tento veřejný projev verdiktů. Čas ale ověřil platnost zdravé myšlenky a Trollova plechová čísla se objevovala v rukou porotců každým rokem samozřejměji.
Z první porotní sestavy rád vzpomínám na Julinku Charvátovou a její porozumění pro vše ladé a zanícené, na dobráckého J. R. Picka (napsal mi při jednom ze soutěžních kol do své právě vydané knížečky: „Je to těžký porod, psát předsedům porot, slušné věnování, při porotování“), na zamlklého, ale v pravou chvíli náramně pozorného Milana Blahynku. Jako pamětník mohu potvrdit, že do Valašského Meziříčí jezdili a jezí rádi, že svou účast na MFP pokládají pro začátek listopadu za dobré pravidlo. Samozřejmě je přitahuje to mladé dychtění, to setkávání s básnickým slovem v živé podobě, to neopakovatelné souznění mezi autorem, přednašečem a posluchačem. Každým rokem k takovému jiskření na MFP často dochází a většinou bývá odměňováno.. Ale i zapálenost vyspělých soutěžících má své oprávnění a půvab. A všeobecný zájem o umístění v soutěžním žebříčku. – Porotce do Valašského Meziříčí přitahuje i upřímná pohostinnost, snaha pořadatelů vytvořit pro soutěž a práci poroty nejpříznivější podmínky, včetně přívětivého prostředí. Mají zde k tomu účelu malý, ale pozoruhodný štáb a ten už tradičně o porotu pečuje tak, že se tu cítí co nejspokojeněji. – Dodejme ještě, že s přibývajícím časem se upevňují i osobní přátelské vztahy a máme vysvětleno, proč do Valašského Meziříčí jezdí porotci rádi a věrně.
Pro mne nadešel čas rozloučení s porotou, s levým křídlem hodnotitelské sestavy. Byl bych to udělal již letos, ale přece jen mě zlákalo dokončení té jubilejní dvacítky. Už se prostě na porotce MFP necítím a nechci tu být pátým kolem u vozu. Ztratil jsem kontakty s nově publikovanou poezií a melu ze starých zásob. A tak je na místě uvolnit porotní židli tomu, kdo žije jak současnými proudy, básnické tvorby, tak i vývojem přednesu jako svébytného uměleckého projevu.
Pořadatelům festivalu bych rád popřál zdravou výdrž, aby vytrvali v tom, co uplynulé dvacetiletí prokázalo: že MFP neustrnul a nezplaněl na oslavné konvence. Aby dále prohlubovali jeho koncepci a poskytovali inspirující prostředí a zážitky pro amatérské nadšení. Pak se sem budou recitátoři a milovníci poezie sjíždět jako do své Mekky.
Bývalo u vás dobře, tož ať vám to zůstane.
Rudolf Pogoda