Texty: Iva Janžurová vzpomíná

Iva JANŽUROVÁ-
"Tatínek režíroval ochotníky a zkoušeli u nás doma. Prý jsem se mezi nimi batolila a maminka se vždycky s úsměvem zmiňovala o mém "Katelino, mňuv". V několikrát opakové scéně se zarazili a nevěděli, jak pokračuje text, to jsem prý bleskově vytáhla palec z pusy a hodila narážku tomu, kdo skutečně měl říci: "Kateřino,mluv:" "(s. 97-98)
"Byli to mí bratři, kteří mě angažovali do rodinného divadla -pravděpodobně divadla satiry. Docela jistě jsme se nevyhýbali mimice. Velice často jsme směšnost zdůrazňovali tím, že já hrála role mužské a oni ženské. Láďa v tu dobu studoval v Praze a přinášel inspirace z poválečných divadel, Pavel, okouzleně fascinován milovaným komikem, navštěvoval Chaplinovy filmy. To byly dobré prameny, a ačkoliv mi byly předávány z druhé ruky, byl v nich - dík mým bratrům- zachován aktivní prvek humoru. Oba měli dar komiky. Vycpávali mě polštáři, přimalovávali vousy, všechny klobouky, co byly v domácnosti, hrály v jednom večeru -a nesměla jsem se smát. To mi zakázali."(s.98)
Na otázku, zda chtěla být herečkou od útlého věku odpovídá: "To tedy ano. Jenomže doma ze mne tyto nápady vytloukali -podle momentálního ovzduší v rodině- střídavě násilím a po dobrém. Já si vedla svoje až do chvíle, kdy se podařilo mne přesvědčit mému staršímu bratrovi, který si mě vzal stranou a vykládal mi: Podívej se přece, jak všechny ty herečky jsou krásné ženské..A ty seš ošklivá, pihatá, zrzavá holčička... podívala jsem se na ty krásné herečky, pak jsem se podívala na sebe, a pak jsem uznala, že to tedy být nemohu. A tak jsem šla studovat pedagogickou školu." (s.101)
(Pavel Trojan: Iva Janžurová)