Texty: Valašské Meziříčí, MFP, 8.ročník, citace

Příprava 8. ročníku Moravského festivalu poezie „O štít města Valašského Meziříčí“ vrcholí. Organizačnímu výboru došly přihlášky ze všech krajů ČSR. Protože zájemců ze Severomoravského kraje bylo víc, než rozsah soutěže dovoluje, bylo v sobotu 14. října ve Valašském Meziříčí konáno soutěžní předkolo, které určilo, kdo z přihlášených bude reprezentovat náš kraj. Pětičlenné porotě se představilo 24 recitátorů. Nejúspěšnější byla Miroslava Kohoutová z Valašského Meziříčí. Dále se do soutěže 8. MFP probojovaly A. Miková a M. Pobeha z Ostravy, P. Hekela, T. Ficnerová, J. Vyoralová z Olomouce, L. Řehová z Frýdku-Místku, M. Zlámalová ze Slavíče (Přerov), E. Fiedlerová z Opavy, D. Kapustová z Jeseníku, O. Kotulková z Hranic, M. Lišaníková z Rožnova p. R. aj. Kopečková z Valašského Meziříčí. MFP bude slavnostně zahájen 2. listopadu přijetím účastníků u předsedy MěstNV a večerem poezie, ve kterém vystoupí Recitační studio Šrámkova domu ze Sobotky s „Chválou jazyka“ Fráni Šrámka a vítězové všech dosavadních ročníků MFP.
Kulturní zpravodaj Valašského Meziříčí 11/1972

Letošní 8. ročník je důležitým mezníkem ve vývoji festivalového snažení a současně jeden z cílů organizačního výboru, který si dal do vínku zapojení všech krajů České republiky, aby se Moravský festival poezie stal národní přehlídkou nejlepších recitátorů od 16 do 30 let.
Ing. Jiří Broll, zpravodaj 1/1972

Chtěla bych se vyznat ze své lásky k poezii a přiznám se, že především k poezii české, které jsem se výhradně věnovala. Je to tím, že tak velice lnu k české zemi a mateřštině. Myslím si, že jsme byli vždycky bohatí na básníky. Chci proto české poezii co nejoddaněji sloužit a věřím, že to děláte i vy. Velice si vážím práce amatérských recitátorů a mohu vám říci, že jsem se od vám mnohému naučila, protože někdy to vaše zaujetí, které je tak skutečně vroucí a hluboké, nemá mnohý profesionální recitátor. Jsem přesvědčena, že ten, kdo miluje poezii, je bohatší člověk.
Julie Charvátová, zpravodaj 6/1972

Po mém soudu recitace má smysl nikoli jako soukromé foukání si vlastní bolístky, ale jako vědomé, aktivní a úmyslné sdělení posluchači, a to odvisí od názoru, od stanoviska přednašeče. Trošku lidštěji a člověčtěji to vyjádřil Petr Horák, když napsal něco podobného, že totiž přeje recitátorům, aby věděli oni i ti v sále, co říkají a proč to říkají. Já bych tuto myšlenku chtěl maličko rozvést jako výzvu k vám. Cesta k tomu je v podstatě jednoduchá, jde o to přečíst dílo do hloubky všech jeho stránek a vlastností, seznámit se s autorem, vytvořit si vlastní vztah k textu a úmyslně zvolit výrazové prostředky.
Mgr. Jiří Hraše, zpravodaj 6/1972

Musím se některým z vás jménem Odboru kultury KNV a organizačního výboru 8. MFP omluvit za potíže, které jsme vám způsobili tím, že jsme vás, pět minut po dvanácté, museli požádat o změnu básní, které jste si připravili…
Doufám, že každý z vás pochopí, že nemůžeme připustit na festivalu k zahájení MČSP publicitu jistým spisovatelům, kteří se na protisocialistických a protisovětských akcích podíleli. Pokud jde o spisovatele samy, rád bych jako důkaz velkorysosti naší strany ocitoval slova soudruha Vasila Bilaka, tajemníka ÚV KSČ pro ideologii, na plenárním zasedání ÚV KSČ 26. 10. 1972: „Znovu otevřeně prohlašujeme, že u nás má každý umělec možnost čestně se zařadit do živého proudu našeho socialistického života a usilovat o to, aby si svou tvorbou, čestnou a poctivou prací a socialistickou angažovaností získal vážnost a uznání našeho lidu.“
Karel Dittler, zpravodaj 6/1972