Texty: ALBRECHTOVÁ, Jana: Širší informace, 2005

ALBRECHTOVÁ, Jana: Širší informace 2005

1. Sporadicky se hrálo i 1939 – 1945
V brožuře Z. Fryče 120 let och. divadla na str. 13 je poznámka, že takový stav (t. j. že herci hráli většinou s více odbory a repertoár byl velmi bohatý i rozmanitý..) trval až do r. 1944. Rovněž ze vzpomínek paní Vanické z prosince 2005 vyplývá tento poznatek. V r. 1940 byl krom toho v nedalekém Kostelci n. Orl. uspořádán i kurs pro režiséry (13. 5. – 2. 6., snad vždy v sobotu či neděli), kterého se podle dobové fotografie zúčastnilo na 110 lidí. (Viz foto, dárkyně je ve čtvrté řadě odspodu uprostřed). Lektoři byli prý jednak z okresu Rychnov n. Kn., jednak z Prahy. Paní Vanická našla své fotografie z operety Z českých hájů r. 1942, a neidentifikovanou inscenaci z r. 1944 (viz foto, přílohy).

2. Uměleckým vrcholem účast na JH 1948:
V okrese Rychnov n. Kn. se účast na JH pokládala za znak mimořádného úspěchu, protože se této cti ve své době žádnému souboru nedostalo. Proto stojí zato uvést i jména tehdejších vítězů Krajské soutěže. Byli to se hrou Mir. Paška Aramejská brána režisér Václav Procházka, v roli paní Lomské Anna Dohnalová, její neteře Evy Samari Marta Kröhnová, v roli Dr. Jana Erbena Vladimír Hroneš a Mirzu, artistu hrál Bohdan Kröhn. Scéna: Alan Granát a Ing. arch. Milan Procházka, masky Jaroslav Machač. Ve stejném roce byla tato hra uvedena ještě na Orlických hrách v Letohradě (tehdy Kyšperku) a soubor získal 1. cenu. Na JH byla hodnocena jako 5.

3. Poté činnost z ekonomických důvodů ochabla…:
Jak z brožurky Z. Fryče, tak z pamětí nejstarších žijících členů někdejšího souboru Klicpera vyplývá, že činnost ochabla daleko později, naopak, úspěch na JH a krátce na to i příchod velmi vyhraněné režisérské osobnosti (Ing. Václav Páv – 1950) měly vliv na rozvoj činnosti. I když v této době (1950) docházelo k organizačním přeměnám (jak je psáno v Místopise), nastudoval nově příchozí Ing. Páv hned tři inscenace (tehdy oblíbený kus Na letním bytě, Šrámkovo Léto a hru Přátelství). Krom Ing. Páva režírovali J. Černý, V. Procházka a soubor přibírá další členy.
Ing. Páv pak studuje Lucernu, Svatbu Krečinského, Ostrovského Bouři a v roce 1954 připravil velmi výpravnou a na svou dobu mimořádně navštívenou inscenaci Noci na Karlštejně na nádvoří častolovského zámku, kdy vystoupilo sto osob, 20 jezdců na koni a přítomno bylo na pět tisíc diváků. Rok nato ale Ing. Páv z městečka odchází (stěhuje se) a v několika dalších letech je zaznamenáno jeho hostování. Zemřel v r. 1961. Byl prohlášen čestným členem častolovského ochotnického souboru a v areálu budovaného přírodního divadla mu byla odhalena pamětní deska. S Častolovicemi se tento výrazný režisér rozloučil r. 1955 čtyřikrát reprízovanou velmi úspěšnou inscenací Othella, v hlav. rolích vystoupili manželé Kröhnovi, K. Tomeš, B. Dvořák, M. Krpatová, I. Vlčková aj.
Souběžně s Ing. Pávem v r. 1950 – 55 studovali své inscenace Petr Hubáček, Jar. Marek, Marie Matušková, Anna Šemotlová. Nedokončenou inscenaci Švandy dudáka převzal po Ing. Pávovi v r. 1955 Bohdan Kröhn.
Za zaznamenání stojí i výtvarníci scény, např. Alan Granát, akad. malíř Jiří Hudeček, B. Rychling, Ing. arch. M. Procházka, J. Bárta atd.

4. 1956 ochotníci otevřeli vlastní divadlo v přírodě:
Myšlenka na divadlo v přírodě vznikla asi v 30. letech 20. století (Z. Fryč, str. 22). Ideovým zakladatelem, který se zasloužil i o počáteční realizaci stavby v lokalitě stráně Na Skalce se stal krátce po svém příchodu do Častolovic Ing. Václav Páv. Nemenší zásluhu má předseda spol. Frant. Malý. V obecní kronice let 1945 – 1967 je záznam, že právě tento muž odpracoval na realizaci přírodního divadla 1200 brigádnických hodin. Přípravné práce začaly asi v r. 1952 (Z. F.) , podle obecní kroniky 1953. Podle obecní kroniky se rok nato podařilo získat (zřejmě i aktivní přímluvou ochotníků – zaměstnanců závodu Eternitas Antonína Bělky a spolupracovníků) dotaci 200 000 Kč od závodu a Zd. Fryč píše, že o dotaci jednal též v r. 1953 Fr. Malý na Ústřední radě odborů. Celkový příspěvek od odborář. organizací pak činil 438 000 Kčs. Členy odboru a občany města bylo zdarma odpracováno 8000 hodin, celkem bylo odpracováno 22 000 hod. Mezi nejobětavější kromě jmenovaného F. M. patřili manželé Hejlovi a Mrázovi, L. Krobot aj. (Z. F., str. 23).
Architektonicky patřilo divadlo svým položením do romantického přírodního zákoutí a bylo proponováno pro 2 400 diváků (sedících). Bylo dokončeno v r. 1956 a otevřeno 22. 7. téhož roku inscenací Našich furiantů v nastudování B. Kröhna a M. Matuškové. Přítomno bylo dalších 100 diváků k stání, celkový počet 2 500 (Obec. kronika).
Ve své době bylo jedním z největších podobných areálů v republice. Protože v roce otevření uběhlo 100 let od smrti dramatika J. K. Tyla, neslo přírodní divadlo v Častolovicích jeho jméno.
Od r. 1956 asi do pol. 60. let se pak v tomto areálu pořádala tzv. divadelní léta. Šlo o sled představení jak místních ochotníků, tak hostů i profesionálních scén. Začínalo se zpravidla v červnu, končívalo se v září. Pro nepřízeň počasí došlo několikrát i k odložení představení. Uváděno bylo až devět inscenací, např. Prodaná nevěsta div. Liberec, Rusalka LO Hradec Králové, Figarova svatba, Madame Butterfly ND Praha atd. Divadlo hostilo i velké taneční soubory např. Lenok z Litvy (tehdy LSSR) či Kijevský soubor písní a tanců, konaly se tu i veselice a oslavy (Družstevní den, mírová slavnost, atd.). K 10. výročí otevření divadla připravil domácí soubor pro děti Princeznu se zlatou hvězdou na čele v režii M. Matuškové a Divou Báru (rež. Jar. Marek).