Texty: Vzpomínky Zdeny Vanické, roz. Oborníkové, 2005

Dne 5. prosince 2005 ve svém bytě paní Zdena VANICKÁ, roz. Oborníková

Narodila se v Třebešově v říjnu 1922, ale velmi brzy na to se rodina (tatínek švec) přestěhovala do Častolovic, kde paní Vanická žije dodnes. Je vdovou, vychovali dvě děti a jako babička se značně podílela na výchově svých vnoučat. Do školy chodila v Častolovicích a vyšší třídy, tzv. měšťanku navštěvovala v nedalekém Kostelci nad Orlicí. Poté absolvovala dvouletou Obchodní školu v Chocni, kterou ukončila už za protektorátu v červnu r. 1939.
Uvádí, že byla (a stále je) velmi aktivní, takže veřejné vystoupení zažila už v první třídě, kdy jí pan řídící Kodytek obsadil do malé role v jakési pohádce, kterou hrály větší děti (1928-29). V občanském životě pracovala převážně jako mzdová účetní a úřednice, ale její mimopracovní vytížení bylo značné, říká, že byla členem snad všech společenských korporací, které v obci byly, takže byla cvičitelkou i členkou Sokola, Červeného kříže, v mládežnických organizacích, později Svazu žen atd. S humorem podotýká, že kdyby ženy brali za jejího mládí mezi sebe hasiči, byla by i tam.
Se stejnou vervou se zajímala i o ochotnické divadlo, které hrála od svých 16 let (tedy od r. 1938) až asi do poloviny let šedesátých, kdy s aktivní činností skončila z rodinných důvodů, ale zůstala ochotníkům nápomocna i třeba jako pokladní v přírodním divadle. Přesto, že jsem o ní našla zápis, že sama režírovala, ona ve své skromnosti neopomene zdůraznit, že šlo o spolurežii, že sice pomáhala třeba s nácvikem tanců, kde mohla využít své zkušenosti ze Sokola, ale prý „nebyla tahoun“ a hned uvádí seznam jmen režisérů, na které si vzpomíná, protože ve většině inscenací jimi vedených hrála. Byli to: Karel Hanousek, Karel Chvojka, učitel Černý, varhaník Jaroslav Marek, poštmistr Zecha, učitel Zdeněk Fryč, Ing. Václav Páv, Bohdan Kröhn, Jar. Lux a Ant. Bělka.
Vzpomněla si též, že její úplné herecké začátky se dají ještě v raných dívčích letech vázat na její účinkování v loutkovém divadle asi od r. 1932 – 38. Pamatuje si na velké vyřezávané marionety, jejichž osud je teď neznámý, i na jména tří režisérů, kteří se loutkovým divadlem v Častolovicích zabývali. Byli to pan Fejfar z Eternitasu, pan Jul. Tomáš a Rud. Prchlík.
Ze žijících pamětníků uvedla paní Vanická tato jména (herců a hereček ochotnického divadla, z nichž někteří také režírovali). Jsou to:
p. Marta Kröhnová t. č. Praha
p. Jana, roz. Tichá t. č. USA
p. Vlasta Vašatová t. č. Častolovice
p. Antonín Bělka, též režisér Častolovice
p. Karel Tomeš Častolovice
p. Ladislav Hroneš t. č. Hradec Králové
p. Anna Kovaříčková Častolovice
p. Irena Vlčková Častolovice
p. Marta Jelínková-Vondrová Častolovice
p. Jiří Pour Častolovice
p. Nástrahová Častolovice
p. Sláva Dvořák t. č. Čestice,
nejmladšímu ze všech je letos 66 let.


Paní Vanická si vzpomněla, že pravděpodobně její poslední spolurežie s p. Matuškovou a jedno z posledních divadelních představení, kdy pracovala aktivně, byly Dvě Maryčky.
Vzpomněla si též, že jí na začátku její herecké dráhy byla nabídnuta hned hlavní role v operetě za režie K. Chvojky, tu však vyměnila za menší, takže „hauptku“ hrála paní Havlíková.
Zaujala mne pak vzpomínka paní Vanické na aktivitu divadla v době války. Přesto že písemné zprávy hovoří o hraní sporadickém, paní Vanická dokládá i fotografiemi z doby okupace 1939 – 45 divadelní aktivitu, kdy představení byla podle jejích vzpomínek poměrně častá proto, že bylo dostatek režisérů. Ti měli vesměs vliv na výběr her, vlastně je sami vybírali. Přesto že spolkový život byl ochromen (byl např. zakázán Sokol, strany „sjednoceny“ v tzv. Národní jednotu), byl např. v roce 1940 v nedalekém Kostelci n. Orl. uspořádán ve dnech 13. 5. až 2. 6. mohutný kurs pro ochotnické režiséry. Pokud si paní V. vzpomíná, sjížděli se zřejmě v neděli či v sobotu, přednášeli podle jejích vzpomínek jak lektoři z okresu, tak z Prahy, jména si už bohužel nepamatuje. Na dobové fotografii je asi 110 účastníků tohoto kurzu, dárkyně fotografie je v 4. řadě zespoda uprostřed. Z válečných let 1942 a 1944 jsou ještě další fotografie paní Vanické dívčím jménem Oborníkové. Prvá je z operety Z českých hájů v duetu s J. Havlíkem, druhá bude zřejmě děkovačka (11. 6. 1944), ale název si paní Vanická už nepamatuje a nám se nepodařilo najít zápis.
Paní Vanická pak věnovala hodně fotografií divadelního života, jehož se v obci účastnila, ústřednímu archivu.
Naše besedování probíhalo ve velmi srdečném duchu, paní Vanická je ve svých 83 letech stále velmi vitální, plná optimismu i radosti. Nazítří pak donesla seznam 29 inscenací, v nichž hrál převážně její bratr, který přikládám. Je psán její rukou. Stejně tak je napsán i seznam členů výboru z let, na které si paní Vanická vzpomněla, a který rovněž přikládám.
Seznam obsahuje např. i jména dvou nápovědek, které bývají často opomíjeny, ačkoli ve své době byly nezbytné, uvádí i aktivní malíře kulis (p. Jar. Hellich a Václav Mráz) a upozorňuje ještě na zajímavou památku pro ochotníky: častolovský hrob „babičky“ Zöllnerové, principálky kdysi slavné kočovné herecké společnosti, která zde zemřela a je zde pochována.
Hovořily jsme také o častých reprízách úspěšných inscenací, o tom, že např. opereta bývala doprovázena často jen klavírem (pan Daniček) a houslemi (Božena Židová), kulisy že se půjčovaly nebo malovaly v továrně Eternitas a v truhlářské dílně pana Jar. Máchy, který také spolupracoval, představení i reprízy bývaly hojně navštěvovány, a protože se hrálo před válkou jak pod hlavičkou Klicpery, tak Sokola, hasičů, soc. dem. nebo lidové strany (před válkou zejména), takže se paní Vanické zdálo, že se diváci v návštěvě předhánějí, poněvadž byli zvědaví na výkon svých spoluobčanů, i když to mnohdy byli jedni a ti samí.
Vzpomínku jsem zapsala ve čtvrtek 8. prosince 2005 v Častolovicíh. V pátek 9. 12. 05 jsem tento zápis přečetla paní Vanické (pekla zrovna vánoční cukroví), souhlasila a dala dodatky (zaps. mou rukou). Zapsala Jana Albrechtová, v. r.