Texty: Jindřich Plachta vzpomíná

Jindřich PLACHTA- V rozhovoru z Kinorevue z r.1937 na otázku, kdy se začal zajímat o divadlo odpovídá: "Ještě za studentských dob...Plzeňská obchodní akademie byla za války svědkem mých trapných rozpaků v obchodních věcech, ale prošel jsem. ...Nejvíc jsem přemýšlel o divadle, když jsem stál ve frontě na maso,na chlena nebo petrolej. Doma nebylo nic kromě tří dětí, a tak jsme se střídali. Někdy se mi podařilo, že jsem si na plzeňské scéně zastatoval. To byly nejkrásnější okamžiky z mého studentského mládí, ale jednou náhodou byl můj otec v divadle, poznal mne a večer improvisoval finale, při kterém jako starý rutinér vyhrál táta vysoko na body. Já provozoval taktiku vědecky defensivní, protože jsem nikdy nevěděl, kolik bude kol, a býval jsem brzy groggy. Nicméně divadlo mi z hlavy nevyhnali..."(s.11)
"Bezmezná touha postavit se na jeviště nejenom jako statista, ale v samostatné roli, přivedla Jindřicha k ochotnickému divadlu. V Plzni sice byly nejméně dva ochotnické soubory -Mládí a Stroupežnický, ale několik mladých studentů, spolužáků z obchodní akademie, i někteří ze statistů plzeňského divadla si vzali do hlavy, že založí soubor nový, který by se od těch dvou lišil. Čím- to tehdy ani dnes nikdo neví, ani oni to nevěděli. Možná se jim nedařilo proniknout do těch už existujících souborů, možná jim jejich členové připadali staří, i když většinou patřili k téže generaci. Svůj nový soubor nazvali Jaro."(s.15-16)
"Ze statistů plzeňského divadla přivedli jsme Vláďa, Karel a já na svět ochotnický spolek, slyšící na jméno JARO. Přinutila nás k tomu naprostá nevšímavost a přímo bezohledné potírání jakýchkoliv našich hereckých projevů ze strany režie a správy divadla. ... Jak již naznačeno, bylo nám křivděno na každém kroku. Nevím, jak se daří statistům dnes,myslím však, že nyní by si to co my- nedal líbit ani Rin-tin-tin...Po prožitých svízelích na scéně plzeňského divadla ztratili jsme důvěru v profesionální dramatické umění a uvedli do provozhu náš ochotnický spolek JARO. Už si ani nepamatuji, kdo všechno kromě Karla a Vládi tam spoluúčinkoval. Vím jen tolik, že hned na počátku činnosti Jara navrhli mě knihovníkem a prvním zástupcem v oboru komickém."(s.16-19)
"Na schůzích nemohl s námi předseda vydržet. Oči nám planuly nedočkavostí, kdy už si zahrajeme nějaké to představení.... Konečně prostřednictvím Karla Šteina dostalo se nám pozvání do Hromnic.... Na jednu z červnových nedělí ohlásili jsme do Hromnic své umělecké vystoupení, které jsme na plakátech uváděli jako KABARET. V polovině programu byla vsunuta Šamberkova aktovka Já mám příjem, a mně byla svěřena v této hře role sluhy Kryštofa."(s.19)
(Ladislav Tunys:Dobrák od kosti.Jindřich Plachta)