Texty: AS 2005, č. 2, s. 66-67. Mirka Císařová.

NADĚ S LÁSKOU
Naďa Gregarová, nar. 29.4.1955, pracovnice pro divadelní obory Střediska pro amatérskou kulturu IMPULS Hradec Králové.
Tak Naďa nám vstoupila mezi jubilanty. Udělala to s nohou lehkou a úsměvem. Protože Naďa má pochopení pro všechny podoby života a nějaké datum na kalendáři na tom nemůže nic změnit. Život totiž prožívá hned teď, s rozkoší a naplno. A pokud jí v tom něco neovlivnitelného nezabrání, bude to tak dělat po věky věkoucí a do skončení běhu života.
Teprve když jsem si ověřovala některé skutečnosti, abych mohla napsat tuto gratulaci, zjistila jsem s překvapením, že Naďa se věnuje kultuře vlastně celý svůj dosavadní profesní život. V roce 1974 absolvovala Střední knihovnickou školu v Brně. Pak nastoupila do tehdejšího Okresního kulturního střediska v Ústí nad Orlicí a celých sedm let tam budovala knihovnu, která patří svým rozsahem a zpracováním k tomu nejucelenějšímu, co na této půdě v tomto časovém rozpětí vzniklo. I dnes je proto tato knihovna možnou zásobárnou pro amatéry, kteří hledají divadelní texty pro své inscenace. Pak ale někoho napadlo, že pilné včeličky Nadi je na tomto postu, vzhledem k jejímu širšímu záběru, škoda. Z knihovny ji vytáhnul a svěřil ji na Ústecko-orlicku celou oblast slovesných oborů. V té době jsem Naďu poznala a musím se přiznat, že jsem velmi brzo pochopila, že spolupráce s ní v tomto oboru může být i v rámci krajského teritoria amatérským divadelníkům ku prospěchu. Naďa má totiž mimo jiné i velký organizační talent. Takový, že to občas vypadá, že vlastně vůbec nepracuje, ale při tom jí všechno perfektně funguje. Je to něco, co Nadě trochu závidím, protože já při těchto příležitostech vždycky trochu funím. Ona se usmívá. A tak jsem přenesla postupně do Ústí nad Orlicí, tehdy zcela ojedinělou a svou koncepcí v mnohém předstihující dobu, přehlídku nazvanou Inspirace. Bylo to soustředění posluchačů Lidové konzervatoře, kteří vedli dětské divadelní kolektivy, ale i některé další prestižní semináře. Lektorský tým Lidové konzervatoře, který vedla Eva Machková, si tak ověřil, kdy tato třída v Ústí nad Orlicí pracovala, rovněž Nadiny organizační schopnosti, a tak bylo naprosto přirozené a logické, že tu zakotvila na řadu let i národní přehlídka dětského divadla. Pak se mnou osud nějak divně zatočil a bylo třeba hledat do královéhradeckého Impulsu, jenž vznikl po listopadu 1989, za mne nástupce. Jely jsme tehdy s ředitelkou Impulsu Jarmilou Šlaisovou k Nadě na „námluvy“. Při její dobré krmi (mimo jiné je i výborná kuchařka) v její vlídné kuchyňce jsme ji nakonec přemluvily. Ale i tak se bránila přejmout celé břímě amatérského dění, protože tzv. „velké divadlo“ ji děsilo. Přesto však do Impulsu nastoupila a její postupné pronikání do této oblasti způsobilo, že při vší své plachosti, krok za krokem, při sílícím sebevědomí vstupovala do jeho kontextů, získávala znalosti, přehled i nové známosti a přátele. Její schopnost komunikovat s lidmi, citlivě vnímat jejich potřeby a reagovat na ně i právě to, že přejala do své péče celou oblast amatérského divadla, jež se stala pozitivní součástí jejího žití, ji zajistily její výrazné současné postavení ve východočeském amatérském divadle, které ji těžko někdo upře nebo dokonce vezme.
Naďa je ale také Gregarová. Přesto, že se ji snažím jistým způsobem od této skutečnosti odpreparovat, abych neznevážila její vlastní zásluhy, tak to tak docela nejde. Jisté je, že se svým životním partnerem Sašou Gregarem tvoří neodlučitelnou dvojici. A na bázi jejich osobního vztahu vzniklo i příkladné spojení občanského sdružení (Volné sdružení východočeských divadelníků) a veřejného kulturního profesionálního zařízení IMPULS, které Východočechům leckteří leckde závidí. Neříkám, že tento model je nutně závislý na manželském základu, jako v případě Nadi a jejího manžela. Ukazuje se ale, že takové propojení občanského sdružení a veřejné profesionální instituce je životaschopné a amatérskému divadlu prospěšné. Má jistě jako každé „manželství“ svá úskalí, ale jsou-li obě strany schopné hluboké znalosti oboru, patřičné tolerance i jisté rasance, je možné tato úskalí překonat.
A to je to poslední co chci o Nadě při této příležitosti napsat. Naďa není jen bytost proplouvající životem s potěšením z jeho radostí a rozkoší. Je i organizačně velmi schopná profesionální pracovnice s velkým přehledem o oblasti, jež je jí svěřena, a pečovatelka o své přátele, které samozřejmě přijímá kdykoliv pod svá křídla. Je to i žena zrozená ve znamení Býka. A má i všechny vlastnosti, jež přísluší tomuto znamení. Takže: když Naďa tzv. „našpulí pusu“, je to vážné. Proto pozor; podrobte se, nebo prchejte. Ale i to je vlastnost pro profesionální pracovnici v amatérském divadle potřebná. Protože za mnohé je třeba bojovat, mnohé je třeba obhajovat, mnohému je třeba zajistit místo na slunci. Takže jsme rádi, že máme ve Východočeském regionu v Impulsu svou „profesionální ženu“. Ó my se máme!
Naďo, všechno nejlepší jménem svým i jménem svého muže Císaře, ale nepochybně i všech těch, kterým se dáváš do služeb!
Mirka Císařová