Texty: AS 2005, č. 2, s. 62. Milan Orálek.

SCHOD – DIVADLO, KTERÉ LIDI BAVÍ

Přestože divadlo Schod ze třiceti let své existence víc než deset let nehrálo, nedá se
o něm říci, že je to líné divadlo, vždyť mu už jen několik představení schází do odehrané pětistovky. Jedním z dalších kroků k jubileu byla i premiéra hry Josefa Fabiána Takový malý Gaskoněc, k níž hudbu (k písním) složili Stanislav Fojtů, František Horký, Zdeněk Jandík, Martin Pavelka, Zdeněk Skýpala a Lubomír Vrátník. Premiéra se konala na domovské scéně divadla v M-klubu Kulturního zařízení města Valašské Meziříčí, v jehož sklepních prostorách divadlo před více než třiceti lety vzniklo a kde se odehrálo téměř vše podstatné v historii divadla.
I divadlo Schod zasahují proměny času a divadlo se mění. Byť jenom pozvolna a sotva viditelně se mění jeho hry, jejich inscenování a vlastně všechno kolem v rámci tiché a nikde nepsané dohody s publikem. Divadelní programy Schodu sice stále obsahují pábitelské texty, ale ty jsou dnes doplněny fotografiemi z představení, divadlo si své hry natáčí na videokazety a nabízí je zájemcům, podobně jako již druhé CD svých divadelních písniček. A navíc se divadlo Schod sice postupně, ale téměř úplně proměnilo personálně. V jeho kapele je dnes už jen jediný muzikant a na scéně tři herci, kteří na vlastní kůži zažili anabázi Schodu před sametem.
Kdo chtěl ve středu 26. ledna 2005 vidět premiéru, musel se do valašskomeziříčského M-klubu dostat přes hromady čerstvého sněhu, který od rána nachumelil. Ale v klubu bylo teplo a dobře, začalo se hrát a na tradičně minimalistickou scénu, kterou tentokrát tvoří jenom stůl, několik židlí a královský emblém na zdi, vstoupili herci, aby přítomným divákům zahráli svou parafrázi Dumasových Tří mušketýrů, která není dalším pokusem svézt se na módní mušketýrské vlně, ale obnovenou premiérou hry Schodu z roku 1982. Herci tentokrát vstoupili na jeviště v nezvykle vypracovaných kostýmech Táni Fabiánové, které se sice nepokoušejí o historickou věrnost, ale dodaly představení větší barevnost a půvab. Text hry samé se od jejího prvního uvedení v roce 1982 příliš nezměnil, pouze postava Constance dostala v nové verzi mnohem víc prostoru, což je dobré, protože ji hrála Iva Bublíková a hrála ji skvěle. Její důstojnou protihráčkou byla Mylady Olgy Tomečkové a nezklamali ani představitelé mužských rolí. Ať již jde o ostřílené „otce zakladatele“ Luboše Grubera a Jirku Vymětala nebo zástupce střední herecké generace Milana Knápka i o nejmladšího z nich, Ríšu Šimčíka, který dostal ve Schodu svou první hlavní roli a svého D’Artagnana nejen dobře zahrál, ale i odzpíval, což není nepodstatné, neboť písničky jsou ve hrách Schodu stejně důležité, jako divadelní text.
A písničky ve hře Takový malý Gaskoněc, ať již ty z jejího prvního uvedení, tak i ty nově dopsané, patří k těm nejlepším, jaké kdy muzikanti divadla Schod napsali. A protože byly čtyřčlennou kapelou ve složení Luboš Vrátník, Martin Pavelka, Standa Fojtů a Petr Střílka i dobře zahrané a herci na jevišti dobře zazpívané, posouvaly představení nenápadně dopředu až k valašskému „lidovkovému“ finále, k písničce Intrikáni, to jsou páni.
I když je o Schodu známo, že mu vyhovuje trochu si své improvizační pasáže hry doladit až ve spolupráci s publikem, takže by se ve středeční premiéře ještě našla nějaká hluchá místa a souhra a improvizace místy trochu vázly, již dnes je víc než jisté, že si i Takový malý Gaskoněc najde své věrné diváky, stejně jako si je našly předchozí hry Schodu, a zaplněné hlediště v M-klubu, ale nejen v něm, se bude zase na představení tohoto divadla dobře bavit.
A to je přesně to, oč „schoďákům“ jde.
Milan Orálek